_AnNie
Dark Queen of the Sith
Rudé a zlaté listí v lese kolem zábavního parku jako by v odpoledním slunci hořelo. Shanny sedí na kraji pódia a dívá se na Carmel, která stojí uprostřed starého tanečního altánku. Vedle Shanny stojí věž z barvených kostiček,
kterou Carmel dočasně ukradla svým mladším sourozencům. Zelená kostička se právě vznáší podél věže, dokud se s tichým cvaknutím neusadí na vrcholku veže. Carmel si tře čelo. Pak se otočí ke krabici, z které vystoupá malá žlutá kostka.
Chvíli se jen tak houpá a pak se pomalu začne pohybovat k věži. Kostka nestihne zastavit a narazí do věže, která se chvilku pohupuje a pak se zřítí. Carmel zakleje.
„Ale jsi čím dál lepší.“ pochválí ji Shann.
„Neumíš si představit jak je to těžké.“
Shanny se to dotkne. Má pravdu, neumí. Zatím se žádné nadpřirozené schopnosti neprojevily. A její mozek jí k užitku zatím taky moc nebyl. Zkusila hledat na internetu pár věcí ohledně magie a nadpřirozena.
Většina toho co tam je, je vytržená z kontextu, protiřečí si, nebo je to čiré šílenství! Carmelina schopnost spadá zřejmě do kategorie psychokineze. Shanny, ale neví jak začít hledat určitou spojitost mezi nimi. Carmel, jí a ostatními.
Co mají společné? Jak se člověk vůbec dozví o nějakém proroctví? Kde jsou pergameny a zaprášené svitky, když je člověk potřebuje. Od noci v zábavním parku se nic nestalo. Žádné noční putování, žádné sny, žádný zápach spáleniště.
A jejich takzvaný průvodce nemá co by jim řekl. Několik dnů po noci s krvavě rudým měsícem přišla Shanny brzo ráno do školy a zamířila přímo za Glockem. Vypadal zmateně. Měl na sobě kusy oděvu, které se navzájem tloukly.
Když za sebou Shanny zavřela dveře, nadskočil, jako by v místnosti odpálila ohňostroj.
„Jdi odsud!“ zešeptal teatrálně. „Zde nejsme magicky chráněni!“
„Můžeme se teda sejít večer? V zábavním parku? Máme snad dost témat, které by jsme měli probrat.“
„Já nemůžu..Myslím tím...Já nic nevím...Já ani nevím, kdo jsem.“
„Co tím myslíte?“
„Jmenuji se Glock Eling. Tak to stojí v mé pracovní smlouvě a ve smlouvě, kde si kupuji byt na jeden rok. Ale nepamatuji si, že bych si ho koupil. Že bych se zde ucházel o práci. Nepamatuji si na své rodiče. Nepamatuji si koho jsem
miloval a koho jsem nenáviděl. Nepamatuji si zda mám nějaké syny nebo dcery. Nepamatuji si, kde jsem se narodil. Nepamatuji si ,proč jsem sem přišel.“
„Jedno ale přece víte. To, že nás máte provázet.“ řekla opatrně.
Glock na ní zvedl hlavu a se zármutkem jí odpověděl. „Já jsem už selhal. Byl jsem tady, když se Thomas odebral na věčnost. Mohl jsem tomu přeci zabránit.“
„Vy jste nevěděl..“
„Drahé díte, žádala bys slepého, aby vedl slepého?“
Od té doby co Glocka potkávala na chodbě působil zmatenější a zmatenější. Jednou jen tak zíral, stál na chodbě a nemohl přestat zírat na strop. Ostatní kolem něj chodili a smáli se mu za zády.
„Byla chyba, že jsme se nesešli všichni.“ přeruší její myšlenky Carmel.
Poslední týdny to říká pořád. Shanny uklidí poslední kus stavebnice do krabice. Carmel se mnohokrát pokoušela všechny přimět, aby se setkali v zábavním parku, ale jediná, kdo projevuje nějaký zájem je Shanny.
„Nakonec to pochopí.“
„Co je přiměje pochopit? Bude muset zemřít někdo další? Nestačilo to s Thomasem?“
„Co ale vlastně můžeme dělat? Myslím tím.. Uslyšíme něco o tom, že máme bojovat proti zlu a zániku světa. A pak - nic. Nedostaneme ani žádný úkol.“
„To je ale právě to, tohle je náš úkol. Musíme se navzájem poznat. Cvičit své schopnosti. Přesně to Ajaa řekla, myslím tím, když nebyla Ajoou.“
„Víme, že Zillzi v každém případě cvičí.“
„Musím ho přimět, aby s tím přestal. Je to příliš nebezpečné.“ řekne Carmel a promne si čelo.
„Jak je ti?“
„To nic. Začínám být silnější. Předtím jsem to vydržela jen pár minut, než mě začala bolet hlava. A teď bolest i rychleji přejde.“
Shanny si přitáhne bundu víc k tělu. Je vlhko a chlad jí proniká až pod kůži.
„Stalo se ještě něco.“ řekne Carmel.
Vyndá opět jeden díl ze stavebnice a položí ho na podlahu mezi ně.
„Vlastně nevím, jestli mi to teď půjde.“
Carmeliny oči se zuží. Shanny se dívá na dílek a čeká co se stane. Dílek se však ani nepohne. Pomyslí si, že Carmel už musí být unavená. Pak to uvidí. Nejdřív zcela nechápe. Pramínek kouře tak tenoučký, že ho ihned rozfoukne větřík.
Pak se objeví víc kouře a jeden roh stavebnice vzplane. Carmel k ní vzhlédne a Shanny odolá instinktu zakrýt si obličej rukama, aby jí Carmel nepodpálila. Plamen hoří nejdříve modře, ale postupně přechází do klasický oranžový plamen.
„Kdy to začalo?“ zeptá se Shanny.
„Včera. Na stole stála svíčka a mě napadlo jí zkusit zhasnout. Bylo to tak jednoduché. Jako kdybych jí sfoukla. Když jsem se ji snažila přemístit, chvíli se kymácela, ale potom vzplála. Zkoušela jsem to ještě párkrát. Zatím to moc
neovládám, ale už dokážu rozlišit jak použít schopnost na přenos věcí a jak na ovládnutí ohně.“ chvíli se odmlčí. „Je tak těžké to neříct Elliotovi. Je toho tolik o čem jsem s ním nemluvila.“
Shanny si uvědomí, že tohle je okamžik, kdy se z dvou dívek stanou kamarádky.
„Říká se o mě přece, že mám poruchy přijmu potravy.“
Shanny přemýšlí, jestli přiznat fakt, že o tom už slyšela.
„Byla to pravda?“
„Jo. A pořád je ještě mám. Vím, že se to může vrátit. Od jara to bylo lepší. Ale myslím na to. Často.“
„Co na to říká Elliot?“
„Nikdy jsme o tom spolu nemluvili, ale myslím, že to nějakým způsobem ví. Já .. jen..nedokážu mu to říct. Bojím se toho, že bych ho ztratila. Někdy si připadám jak postavička z černobílého filmu. Až Elliot dal mému životu barvu.
Jenže já jsem stále ta, která je z černobílého světa a bojím se, že když to Elliot zjistí, že mě opustí.“
„Vždyť tě miluje. Je to vidět. Hodně. Musíš tomu věřit.“
„Kéž by to bylo tak snadné.“
„To je dobrý, že tu radím zrovna já. Ta, která má zkušenosti jen s nešťastnou láskou.“ zasměje se Shanny.
„Počkej.. co tím myslíš? Do koho jsi zamilovaná?“
„Je to blbost, nech to být.“
„Ne, jen řekni. Do koho?“
„Je to tak trapný, budeš si myslet, že jsem dítě. Jsem zamilovaná do Miseryho.“
Vyjede to z ní a nejradši by slova vzala zpět. Zadupala se pod zem, prostě cokoliv jen, aby se schovala před ponížením.
„Myslíš, že je to vzájemné?“
„Jasně, že ne. Jen někdy, dívá se na mě tak jinak.“
„Pokud si myslíš, že mezi vámi něco je, určitě je to pravda. Zkus si s ním o tom promluvit.“
„To radši přestanu být zamilovaná.“
„Hodně štěstí.“ řekne ironicky Carmel a společně se zasmějí.
Dnešní herci: @_Shanny_ , @Ccarmel
kterou Carmel dočasně ukradla svým mladším sourozencům. Zelená kostička se právě vznáší podél věže, dokud se s tichým cvaknutím neusadí na vrcholku veže. Carmel si tře čelo. Pak se otočí ke krabici, z které vystoupá malá žlutá kostka.
Chvíli se jen tak houpá a pak se pomalu začne pohybovat k věži. Kostka nestihne zastavit a narazí do věže, která se chvilku pohupuje a pak se zřítí. Carmel zakleje.
„Ale jsi čím dál lepší.“ pochválí ji Shann.
„Neumíš si představit jak je to těžké.“
Shanny se to dotkne. Má pravdu, neumí. Zatím se žádné nadpřirozené schopnosti neprojevily. A její mozek jí k užitku zatím taky moc nebyl. Zkusila hledat na internetu pár věcí ohledně magie a nadpřirozena.
Většina toho co tam je, je vytržená z kontextu, protiřečí si, nebo je to čiré šílenství! Carmelina schopnost spadá zřejmě do kategorie psychokineze. Shanny, ale neví jak začít hledat určitou spojitost mezi nimi. Carmel, jí a ostatními.
Co mají společné? Jak se člověk vůbec dozví o nějakém proroctví? Kde jsou pergameny a zaprášené svitky, když je člověk potřebuje. Od noci v zábavním parku se nic nestalo. Žádné noční putování, žádné sny, žádný zápach spáleniště.
A jejich takzvaný průvodce nemá co by jim řekl. Několik dnů po noci s krvavě rudým měsícem přišla Shanny brzo ráno do školy a zamířila přímo za Glockem. Vypadal zmateně. Měl na sobě kusy oděvu, které se navzájem tloukly.
Když za sebou Shanny zavřela dveře, nadskočil, jako by v místnosti odpálila ohňostroj.
„Jdi odsud!“ zešeptal teatrálně. „Zde nejsme magicky chráněni!“
„Můžeme se teda sejít večer? V zábavním parku? Máme snad dost témat, které by jsme měli probrat.“
„Já nemůžu..Myslím tím...Já nic nevím...Já ani nevím, kdo jsem.“
„Co tím myslíte?“
„Jmenuji se Glock Eling. Tak to stojí v mé pracovní smlouvě a ve smlouvě, kde si kupuji byt na jeden rok. Ale nepamatuji si, že bych si ho koupil. Že bych se zde ucházel o práci. Nepamatuji si na své rodiče. Nepamatuji si koho jsem
miloval a koho jsem nenáviděl. Nepamatuji si zda mám nějaké syny nebo dcery. Nepamatuji si, kde jsem se narodil. Nepamatuji si ,proč jsem sem přišel.“
„Jedno ale přece víte. To, že nás máte provázet.“ řekla opatrně.
Glock na ní zvedl hlavu a se zármutkem jí odpověděl. „Já jsem už selhal. Byl jsem tady, když se Thomas odebral na věčnost. Mohl jsem tomu přeci zabránit.“
„Vy jste nevěděl..“
„Drahé díte, žádala bys slepého, aby vedl slepého?“
Od té doby co Glocka potkávala na chodbě působil zmatenější a zmatenější. Jednou jen tak zíral, stál na chodbě a nemohl přestat zírat na strop. Ostatní kolem něj chodili a smáli se mu za zády.
„Byla chyba, že jsme se nesešli všichni.“ přeruší její myšlenky Carmel.
Poslední týdny to říká pořád. Shanny uklidí poslední kus stavebnice do krabice. Carmel se mnohokrát pokoušela všechny přimět, aby se setkali v zábavním parku, ale jediná, kdo projevuje nějaký zájem je Shanny.
„Nakonec to pochopí.“
„Co je přiměje pochopit? Bude muset zemřít někdo další? Nestačilo to s Thomasem?“
„Co ale vlastně můžeme dělat? Myslím tím.. Uslyšíme něco o tom, že máme bojovat proti zlu a zániku světa. A pak - nic. Nedostaneme ani žádný úkol.“
„To je ale právě to, tohle je náš úkol. Musíme se navzájem poznat. Cvičit své schopnosti. Přesně to Ajaa řekla, myslím tím, když nebyla Ajoou.“
„Víme, že Zillzi v každém případě cvičí.“
„Musím ho přimět, aby s tím přestal. Je to příliš nebezpečné.“ řekne Carmel a promne si čelo.
„Jak je ti?“
„To nic. Začínám být silnější. Předtím jsem to vydržela jen pár minut, než mě začala bolet hlava. A teď bolest i rychleji přejde.“
Shanny si přitáhne bundu víc k tělu. Je vlhko a chlad jí proniká až pod kůži.
„Stalo se ještě něco.“ řekne Carmel.
Vyndá opět jeden díl ze stavebnice a položí ho na podlahu mezi ně.
„Vlastně nevím, jestli mi to teď půjde.“
Carmeliny oči se zuží. Shanny se dívá na dílek a čeká co se stane. Dílek se však ani nepohne. Pomyslí si, že Carmel už musí být unavená. Pak to uvidí. Nejdřív zcela nechápe. Pramínek kouře tak tenoučký, že ho ihned rozfoukne větřík.
Pak se objeví víc kouře a jeden roh stavebnice vzplane. Carmel k ní vzhlédne a Shanny odolá instinktu zakrýt si obličej rukama, aby jí Carmel nepodpálila. Plamen hoří nejdříve modře, ale postupně přechází do klasický oranžový plamen.
„Kdy to začalo?“ zeptá se Shanny.
„Včera. Na stole stála svíčka a mě napadlo jí zkusit zhasnout. Bylo to tak jednoduché. Jako kdybych jí sfoukla. Když jsem se ji snažila přemístit, chvíli se kymácela, ale potom vzplála. Zkoušela jsem to ještě párkrát. Zatím to moc
neovládám, ale už dokážu rozlišit jak použít schopnost na přenos věcí a jak na ovládnutí ohně.“ chvíli se odmlčí. „Je tak těžké to neříct Elliotovi. Je toho tolik o čem jsem s ním nemluvila.“
Shanny si uvědomí, že tohle je okamžik, kdy se z dvou dívek stanou kamarádky.
„Říká se o mě přece, že mám poruchy přijmu potravy.“
Shanny přemýšlí, jestli přiznat fakt, že o tom už slyšela.
„Byla to pravda?“
„Jo. A pořád je ještě mám. Vím, že se to může vrátit. Od jara to bylo lepší. Ale myslím na to. Často.“
„Co na to říká Elliot?“
„Nikdy jsme o tom spolu nemluvili, ale myslím, že to nějakým způsobem ví. Já .. jen..nedokážu mu to říct. Bojím se toho, že bych ho ztratila. Někdy si připadám jak postavička z černobílého filmu. Až Elliot dal mému životu barvu.
Jenže já jsem stále ta, která je z černobílého světa a bojím se, že když to Elliot zjistí, že mě opustí.“
„Vždyť tě miluje. Je to vidět. Hodně. Musíš tomu věřit.“
„Kéž by to bylo tak snadné.“
„To je dobrý, že tu radím zrovna já. Ta, která má zkušenosti jen s nešťastnou láskou.“ zasměje se Shanny.
„Počkej.. co tím myslíš? Do koho jsi zamilovaná?“
„Je to blbost, nech to být.“
„Ne, jen řekni. Do koho?“
„Je to tak trapný, budeš si myslet, že jsem dítě. Jsem zamilovaná do Miseryho.“
Vyjede to z ní a nejradši by slova vzala zpět. Zadupala se pod zem, prostě cokoliv jen, aby se schovala před ponížením.
„Myslíš, že je to vzájemné?“
„Jasně, že ne. Jen někdy, dívá se na mě tak jinak.“
„Pokud si myslíš, že mezi vámi něco je, určitě je to pravda. Zkus si s ním o tom promluvit.“
„To radši přestanu být zamilovaná.“
„Hodně štěstí.“ řekne ironicky Carmel a společně se zasmějí.
Dnešní herci: @_Shanny_ , @Ccarmel