_AnNie
Dark Queen of the Sith
Něco na úvod:
Falkenberg. Příšerné město. Zapadlé, pusté. Odříznuto od okolního světa hustými porosty lesů.
Světu hrozí zkáza, už zase. Není snad nikdo, kdo by mohl zánik světa zastavit. Nebo snad ano?
Je náš svět nečím větším, složitějším, než jen světem? Parta odlišných jedinců je svedena dohromady.
Neví jak se k sobě dostali, ale brzy poznají fakt, že jeden bez druhého se dlouhého života nedočkají.
Přechozí díly:
I. - https://craftmania.cz/tema/jednota-i.19611/
II. - https://craftmania.cz/tema/jednota-ii.19690/
III. - https://craftmania.cz/tema/jednota-iii.19814/
IV. - https://craftmania.cz/tema/jednota-iv.19856/
V. - https://craftmania.cz/tema/jednota-v.20495/#post-155506
VI. - https://craftmania.cz/tema/jednota-vi.20582/
VII. - https://craftmania.cz/tema/jednota-vii.20961/#post-158514
VIII. - https://craftmania.cz/tema/jednota-viii.20981/
Že by začalo přituhovat..?
Pomalu se svlékám, jeden kus oděvu po druhém. V záři ohně moje tělo vypadá, jako by žhnulo. Lukas uličnicky hvízdne a Krosta ho bouchne do paže. Usmívám se na ně a zároveň si svůdně olizuji ret.
Bože, jsem tak strašně ráda opilá. Všechny ostré hrany ze světa zmizí a problémy jsou najednou bezvýznamné. To nenormální co se stalo před zrcadlem a doma u Jonyho - nevadí. Že Nini Dallová volá Krostovi - nevadí.
Brzy už mi nebude vadit nic. Za dva roky budu dospělá. Za tři roky odejdu z gymnázia. Tehdy se posadím do auta, odjedu z města a ani jednou se nepodívám do zpěného zrcátka. A do té doby si život budu užívat.
Už jsem jen v kalhotkách a podprsence. Vytrhnu Krostovi lahev z ruky, je tam domácí pálenka, a dám si několik pořádných loků. Začnu tančit, jako bych v hlavě slyšela sexy melodii a nemohla odolat. Chci, aby tu byla Madyn
a Michaelle, ale na druhou stranu je zábavné být tu jedinou dívkou.
„Do háje, nemusíš snad tady dělat striptýz.“ sykne Krosta.
Ignoruju ho a otočím se k ostatním.
„Máte někdo cígo?“ pošeptám.
Všech pět začne hledat po kapsách. Met, krásný, ale malý kluk se natáhne a podá mi zapálenou cigaretu. Když ji od něj vezmu, na krátký okamžik se dotknu jeho prstů a vyšpulím na něj rty. On se nervózně zazubí a vidím jak
se mu mezi nohama udělalo kapánek těsno.
„Nepřijde Jony?“ řekne Lukas, aniž by ze mě odtrhl zrak.
„Nepřijde.“ odpoví Krosta.
„Paráda“ zaječím. „Jony mě tak zatraceně unavuje.“
Od kluků se ozve smích, jen Krosta na mě podrážděně hodí pohledem.
„Jdu se koupat.“ řeknu a vydám se k vodě.
Úplněk ozařuje jezero jako obrovský reflektor. Odhodím cigaretu a pak ze sebe stáhnu kalhotky s podprsenkou. Nohou zkusím vodu. Je studenější, než jsem myslela. když mi dosahuje směrem k pasu, potopím se. Chlad ve tváři
mi trochu zbystří mozek. Vynořím se. Šlapu vodu a rukou prohrábnu mokré vlasy. Pak pohlédnu ke břehu. Oheň je v té tmě světelným bodem. Krosta jde ke kraji vody a jeho bílé tričko září.
„Pojď sem!“ volá.
„Budeš muset přijít ty sem.“ křiknu na něj zpátky.
„Je to šíleně studený!“
Neodpovím a znovu se ponořím. Dělám kotrmelce, otáčím se kolem osy. Vynořím se. Znovu pohlédnu ke břehu. Krosta už si svlékl všechno kromě trenek a stojí po kolena ve vodě.
„No do háje!“ Směju se.. „Ty jsi taková baba!“
Krosta jde dál a noří se, dokud voda nedosáhne po ramena. Nepřestává klít.
„Ale pak to bude nádherný, slibuju.“ pronesu škádlivě.
„Ty vždycky slibuješ věci, který nemůžeš dodržet!“
Při těch slovech si vzpomenu na Nini. Na to, že Krosta tvrdil, že už nejsou ve styku. Nejsem nějak žárlivá. Jen pokud jde o Nini. Vím, že ona nechala jeho. Kdyby to neudělala, možná by spolu ještě chodili.
Krosta udělá velká tempa a už rozeznávám jeho rysy. Pak je u mě a obejme mě. Naše tváře se střetnou a já ho políbím. Naše těla se pod vodou lehce třou.
„Ty jsi tak strašně sexy!“ šeptá Krosta hlasem, který mě vždy rozehřeje.
„To říká ten pravý.“ zašeptám a přejedu mu prstem po trenkách. „Dojdi pro deku.“
„Na obvyklý místo?“ zeptá se Krosta.
Přikývnu a políbím ho. „Pospěš si.“ šeptám.
Krosta si mě obvykle dobírá, že chci jen sex, já, ale vím, že se mu líbí, že jsem taková. Je to kvůli němu. Je tak strašně dobrý v posteli, že se ho nemůžu nabažit. Je to totéž jako být opilý. Cítím se při něm středem vesmíru.
Když vyjdu z vody, roztřesu se zimou. Vůbec jsem nevystřízlivěla tolik, kolik jsem myslela. Zavrávorám když se sehnu pro prádlo a obléknu si ho. když vzhlédnu vidím měsíc. Je celý krvavě rudý. Není to taková ta oranžová. Je rudý jako
krev. Nikdy jsem nic podobného neviděla.
Krosta leží na dece a čeká na mě v houštině. Naše obvyklé místo.
„Viděl jsi ten měsíc?“ ptám se.
Krosta neodpoví, jen poklepe rukou na deku vedle něj. Lehnu si vedle něj a on se na mě okamžitě překulí. Svět se zhoupne.
„Není mi dobře.“ odstrčím ho.
Chvilková závrať a pak cítím jak se cosi zmocňuje mého těla. Posadím se, ale nejsem to já, kdo se takhle rozhodl.
„Co děláš?“ zeptá se Krosta.
Znovu se mě zmocní závrať. Cítím jak se mé tělo zvedá a strhnu sebou deku tak silně, že se z ní Krosta skutálí. Pak ji omotám kolem sebe a vykročím. Nohy nacházejí cestu, jsou sebejisté. Néé! Co to dělám?! Tohle nechci!
Krosta mě chytí za rameno a kouká mi vyděšeně do očí. Chci ho utěšit, ale nevydám ani hlásku. Místo toho ho odstrčí a jdu dál.
„Vykašli se na to!“ křičí za mnou Krosta.
Tohle opravdu není vydařená opice.
Zillzi sedí před svým počítačem. Upřeně sleduje obrazovku. V pětce, šestce vytvořil profil na jedné z nejpopulárnějších stránek - Facebook. Když si na to dnes vzpomene, rozzlobí se sám na sebe, jak mohl být tak hloupý a
věřit, že tímto způsobem si opatří přátelé. Samozřejmě ho našli. Ajaa a Elias z něho vytáhli heslo. Nikdy nezapomene na fotky, které tam dali. Věci, které napsali. Profil tam pořád ještě je. Změnili heslo, aby nemohl vymazat
obsah. Občas se na profil jde podívat, aby si připomněl, že nikdy nemůže nikomu věřit. Docela často jde na blogy, kde jiní lidé píšou o svých životech. Občas když si tam někdo stěžuje na své problémy se rozzlobí a napíše něco
ošklivého. Pak leží beze spánku a celé hodiny se děsí, že si ho majitel blogu najde. Teď je na blogu Madyn. Na blogu kamarádky Vanessy Wallin. V posledním příspěvku napsala, že je tak smutné, že jeden kluk z jejich třídy
spáchal sebevraždu. Do příspěvku pod tím dala fotku sebe a Lukase Mikena. Jejich tváře jsou přitisknuté tak tvrdě, že to muselo bolet. Zillzi je naštvaný. Lukas je tak zatraceně trapnej, že balí snad každou.
A přesto cítí, že nechce nic víc, než být jím na této fotce. Sám a skryt všem zrakům zkoumá každičký pixel v Madyně tváři. Co se na ní za ta léta nadíval. Zillzi chtěl právě napsat něco zlého o Lukasovi, když cítí mravenčení
v nohou, jako by zdřevěněli. Hned na to se postaví tak prudce, až židle odjede přes celou místnost. To jsem neudělal já, pomyslí si vyděšeně. To nedělám já!
Když se Shanny probudí, stojí v pyžamu v zahradě. Má na sobě trepky. Poslední co si pamatuje je, že ležela v posteli a učila se. Musela usnout. Začne se jí zmocňovat panika, když se nohy začnou samy od sebe hýbat.
Projde zahradou na ulici. Pokusí se zakřičet, ale vyjde z ní jen slabé zakňučení. Připadá ji hloupé, aby myslela logicky v této nelogické situaci. Je to, ale to jediné co může dělat, aby panika nepřerostla v šílenství.
Shanny dojde k hlavní silnici a vidí jak se z leva řítí náklaďák. Tělo ani nezpomalí, ale vstoupí přímo do vozovky. Náklaďák troubí. Shanny uvnitř křičí. Země se chvěje pod nohama, které pokračují kupředu. Na okamžik se obrní, že
do jejího těla zasáhne náklaďák. On jí, ale mine. Sotva o centimetr ji mine. Jde do kopce. Uklouzne po trávě a ztratí jednu pantofli. Tělo se pro ní však nevrátí. Na černém nebi září krvavě rudý měsíc. Když dosáhne vrcholu pokračuje
tělo cestou přes koleje. Tam ztratí druhou pantofli. Jde bosa a každý krok jí zábne do nohou. Nervózně poslouchá, zda neuslyší blížící se vlak. Zahlédne starou štěrkovou cestu. Od té doby co je ve městě hlavní silnice se už tahle
cesta nevyužívá. Nohy má necitlivé a pokračují kupředu. Vidí jak se jí štěrk lepí na nohy. Píchá ji do chodidel. V předu vidí Karguvan. Dlouho zavřený zábavní park. Drátěný plot, který ho obklopuje je na několika místech potrhaný.
Vysoké keře, které kdysi pečlivě zarovnávali do fantastických tvarů, se divoce rozrostly. Shanny projde velkou bránou s nápisem KARGUVAN. Vidí kulatý taneční parket, který díky špičaté střeše připomíná cirkusový stan. Nějakým způsobem
tohle místo působí děsivěji, než jiná opuštěná místa.. Možná proto, že kdysi bývalo centrem smíchu. V tu chvíli, ale Shanny vidí, že není tak úplně opuštěné. Ve stínech vzadu u tanečního parketu kdosi stojí. Nohy se naráz zastaví.
Postava se vymaní ze stínů a získá pevný tvar. Shanny ho ihned pozná. Je to školník. Glock.
Dnešní herci: @_Shanny_ , @Krosta8 , @vanessa - Já , @Zilzi , @->Míša<- , @zipo28 , @NiniCZ
Falkenberg. Příšerné město. Zapadlé, pusté. Odříznuto od okolního světa hustými porosty lesů.
Světu hrozí zkáza, už zase. Není snad nikdo, kdo by mohl zánik světa zastavit. Nebo snad ano?
Je náš svět nečím větším, složitějším, než jen světem? Parta odlišných jedinců je svedena dohromady.
Neví jak se k sobě dostali, ale brzy poznají fakt, že jeden bez druhého se dlouhého života nedočkají.
Přechozí díly:
I. - https://craftmania.cz/tema/jednota-i.19611/
II. - https://craftmania.cz/tema/jednota-ii.19690/
III. - https://craftmania.cz/tema/jednota-iii.19814/
IV. - https://craftmania.cz/tema/jednota-iv.19856/
V. - https://craftmania.cz/tema/jednota-v.20495/#post-155506
VI. - https://craftmania.cz/tema/jednota-vi.20582/
VII. - https://craftmania.cz/tema/jednota-vii.20961/#post-158514
VIII. - https://craftmania.cz/tema/jednota-viii.20981/
Že by začalo přituhovat..?
Pomalu se svlékám, jeden kus oděvu po druhém. V záři ohně moje tělo vypadá, jako by žhnulo. Lukas uličnicky hvízdne a Krosta ho bouchne do paže. Usmívám se na ně a zároveň si svůdně olizuji ret.
Bože, jsem tak strašně ráda opilá. Všechny ostré hrany ze světa zmizí a problémy jsou najednou bezvýznamné. To nenormální co se stalo před zrcadlem a doma u Jonyho - nevadí. Že Nini Dallová volá Krostovi - nevadí.
Brzy už mi nebude vadit nic. Za dva roky budu dospělá. Za tři roky odejdu z gymnázia. Tehdy se posadím do auta, odjedu z města a ani jednou se nepodívám do zpěného zrcátka. A do té doby si život budu užívat.
Už jsem jen v kalhotkách a podprsence. Vytrhnu Krostovi lahev z ruky, je tam domácí pálenka, a dám si několik pořádných loků. Začnu tančit, jako bych v hlavě slyšela sexy melodii a nemohla odolat. Chci, aby tu byla Madyn
a Michaelle, ale na druhou stranu je zábavné být tu jedinou dívkou.
„Do háje, nemusíš snad tady dělat striptýz.“ sykne Krosta.
Ignoruju ho a otočím se k ostatním.
„Máte někdo cígo?“ pošeptám.
Všech pět začne hledat po kapsách. Met, krásný, ale malý kluk se natáhne a podá mi zapálenou cigaretu. Když ji od něj vezmu, na krátký okamžik se dotknu jeho prstů a vyšpulím na něj rty. On se nervózně zazubí a vidím jak
se mu mezi nohama udělalo kapánek těsno.
„Nepřijde Jony?“ řekne Lukas, aniž by ze mě odtrhl zrak.
„Nepřijde.“ odpoví Krosta.
„Paráda“ zaječím. „Jony mě tak zatraceně unavuje.“
Od kluků se ozve smích, jen Krosta na mě podrážděně hodí pohledem.
„Jdu se koupat.“ řeknu a vydám se k vodě.
Úplněk ozařuje jezero jako obrovský reflektor. Odhodím cigaretu a pak ze sebe stáhnu kalhotky s podprsenkou. Nohou zkusím vodu. Je studenější, než jsem myslela. když mi dosahuje směrem k pasu, potopím se. Chlad ve tváři
mi trochu zbystří mozek. Vynořím se. Šlapu vodu a rukou prohrábnu mokré vlasy. Pak pohlédnu ke břehu. Oheň je v té tmě světelným bodem. Krosta jde ke kraji vody a jeho bílé tričko září.
„Pojď sem!“ volá.
„Budeš muset přijít ty sem.“ křiknu na něj zpátky.
„Je to šíleně studený!“
Neodpovím a znovu se ponořím. Dělám kotrmelce, otáčím se kolem osy. Vynořím se. Znovu pohlédnu ke břehu. Krosta už si svlékl všechno kromě trenek a stojí po kolena ve vodě.
„No do háje!“ Směju se.. „Ty jsi taková baba!“
Krosta jde dál a noří se, dokud voda nedosáhne po ramena. Nepřestává klít.
„Ale pak to bude nádherný, slibuju.“ pronesu škádlivě.
„Ty vždycky slibuješ věci, který nemůžeš dodržet!“
Při těch slovech si vzpomenu na Nini. Na to, že Krosta tvrdil, že už nejsou ve styku. Nejsem nějak žárlivá. Jen pokud jde o Nini. Vím, že ona nechala jeho. Kdyby to neudělala, možná by spolu ještě chodili.
Krosta udělá velká tempa a už rozeznávám jeho rysy. Pak je u mě a obejme mě. Naše tváře se střetnou a já ho políbím. Naše těla se pod vodou lehce třou.
„Ty jsi tak strašně sexy!“ šeptá Krosta hlasem, který mě vždy rozehřeje.
„To říká ten pravý.“ zašeptám a přejedu mu prstem po trenkách. „Dojdi pro deku.“
„Na obvyklý místo?“ zeptá se Krosta.
Přikývnu a políbím ho. „Pospěš si.“ šeptám.
Krosta si mě obvykle dobírá, že chci jen sex, já, ale vím, že se mu líbí, že jsem taková. Je to kvůli němu. Je tak strašně dobrý v posteli, že se ho nemůžu nabažit. Je to totéž jako být opilý. Cítím se při něm středem vesmíru.
Když vyjdu z vody, roztřesu se zimou. Vůbec jsem nevystřízlivěla tolik, kolik jsem myslela. Zavrávorám když se sehnu pro prádlo a obléknu si ho. když vzhlédnu vidím měsíc. Je celý krvavě rudý. Není to taková ta oranžová. Je rudý jako
krev. Nikdy jsem nic podobného neviděla.
Krosta leží na dece a čeká na mě v houštině. Naše obvyklé místo.
„Viděl jsi ten měsíc?“ ptám se.
Krosta neodpoví, jen poklepe rukou na deku vedle něj. Lehnu si vedle něj a on se na mě okamžitě překulí. Svět se zhoupne.
„Není mi dobře.“ odstrčím ho.
Chvilková závrať a pak cítím jak se cosi zmocňuje mého těla. Posadím se, ale nejsem to já, kdo se takhle rozhodl.
„Co děláš?“ zeptá se Krosta.
Znovu se mě zmocní závrať. Cítím jak se mé tělo zvedá a strhnu sebou deku tak silně, že se z ní Krosta skutálí. Pak ji omotám kolem sebe a vykročím. Nohy nacházejí cestu, jsou sebejisté. Néé! Co to dělám?! Tohle nechci!
Krosta mě chytí za rameno a kouká mi vyděšeně do očí. Chci ho utěšit, ale nevydám ani hlásku. Místo toho ho odstrčí a jdu dál.
„Vykašli se na to!“ křičí za mnou Krosta.
Tohle opravdu není vydařená opice.
***
Zillzi sedí před svým počítačem. Upřeně sleduje obrazovku. V pětce, šestce vytvořil profil na jedné z nejpopulárnějších stránek - Facebook. Když si na to dnes vzpomene, rozzlobí se sám na sebe, jak mohl být tak hloupý a
věřit, že tímto způsobem si opatří přátelé. Samozřejmě ho našli. Ajaa a Elias z něho vytáhli heslo. Nikdy nezapomene na fotky, které tam dali. Věci, které napsali. Profil tam pořád ještě je. Změnili heslo, aby nemohl vymazat
obsah. Občas se na profil jde podívat, aby si připomněl, že nikdy nemůže nikomu věřit. Docela často jde na blogy, kde jiní lidé píšou o svých životech. Občas když si tam někdo stěžuje na své problémy se rozzlobí a napíše něco
ošklivého. Pak leží beze spánku a celé hodiny se děsí, že si ho majitel blogu najde. Teď je na blogu Madyn. Na blogu kamarádky Vanessy Wallin. V posledním příspěvku napsala, že je tak smutné, že jeden kluk z jejich třídy
spáchal sebevraždu. Do příspěvku pod tím dala fotku sebe a Lukase Mikena. Jejich tváře jsou přitisknuté tak tvrdě, že to muselo bolet. Zillzi je naštvaný. Lukas je tak zatraceně trapnej, že balí snad každou.
A přesto cítí, že nechce nic víc, než být jím na této fotce. Sám a skryt všem zrakům zkoumá každičký pixel v Madyně tváři. Co se na ní za ta léta nadíval. Zillzi chtěl právě napsat něco zlého o Lukasovi, když cítí mravenčení
v nohou, jako by zdřevěněli. Hned na to se postaví tak prudce, až židle odjede přes celou místnost. To jsem neudělal já, pomyslí si vyděšeně. To nedělám já!
***
Když se Shanny probudí, stojí v pyžamu v zahradě. Má na sobě trepky. Poslední co si pamatuje je, že ležela v posteli a učila se. Musela usnout. Začne se jí zmocňovat panika, když se nohy začnou samy od sebe hýbat.
Projde zahradou na ulici. Pokusí se zakřičet, ale vyjde z ní jen slabé zakňučení. Připadá ji hloupé, aby myslela logicky v této nelogické situaci. Je to, ale to jediné co může dělat, aby panika nepřerostla v šílenství.
Shanny dojde k hlavní silnici a vidí jak se z leva řítí náklaďák. Tělo ani nezpomalí, ale vstoupí přímo do vozovky. Náklaďák troubí. Shanny uvnitř křičí. Země se chvěje pod nohama, které pokračují kupředu. Na okamžik se obrní, že
do jejího těla zasáhne náklaďák. On jí, ale mine. Sotva o centimetr ji mine. Jde do kopce. Uklouzne po trávě a ztratí jednu pantofli. Tělo se pro ní však nevrátí. Na černém nebi září krvavě rudý měsíc. Když dosáhne vrcholu pokračuje
tělo cestou přes koleje. Tam ztratí druhou pantofli. Jde bosa a každý krok jí zábne do nohou. Nervózně poslouchá, zda neuslyší blížící se vlak. Zahlédne starou štěrkovou cestu. Od té doby co je ve městě hlavní silnice se už tahle
cesta nevyužívá. Nohy má necitlivé a pokračují kupředu. Vidí jak se jí štěrk lepí na nohy. Píchá ji do chodidel. V předu vidí Karguvan. Dlouho zavřený zábavní park. Drátěný plot, který ho obklopuje je na několika místech potrhaný.
Vysoké keře, které kdysi pečlivě zarovnávali do fantastických tvarů, se divoce rozrostly. Shanny projde velkou bránou s nápisem KARGUVAN. Vidí kulatý taneční parket, který díky špičaté střeše připomíná cirkusový stan. Nějakým způsobem
tohle místo působí děsivěji, než jiná opuštěná místa.. Možná proto, že kdysi bývalo centrem smíchu. V tu chvíli, ale Shanny vidí, že není tak úplně opuštěné. Ve stínech vzadu u tanečního parketu kdosi stojí. Nohy se naráz zastaví.
Postava se vymaní ze stínů a získá pevný tvar. Shanny ho ihned pozná. Je to školník. Glock.
Dnešní herci: @_Shanny_ , @Krosta8 , @vanessa - Já
, @Zilzi , @->Míša<- , @zipo28 , @NiniCZ
