_AnNie
Dark Queen of the Sith
Něco na úvod:
Falkenberg. Příšerné město. Zapadlé, pusté. Odříznuto od okolního světa hustými porosty lesů.
Světu hrozí zkáza, už zase. Není snad nikdo, kdo by mohl zánik světa zastavit. Nebo snad ano?
Je náš svět nečím větším, složitějším, než jen světem? Parta odlišných jedinců je svedena dohromady.
Neví jak se k sobě dostali, ale brzy poznají fakt, že jeden bez druhého se dlouhého života nedočkají.
Přechozí díly:
I. - https://craftmania.cz/tema/jednota-i.19611/
II. - https://craftmania.cz/tema/jednota-ii.19690/
III. - https://craftmania.cz/tema/jednota-iii.19814/
IV. - https://craftmania.cz/tema/jednota-iv.19856/
V. - https://craftmania.cz/tema/jednota-v.20495/#post-155506
VI. - https://craftmania.cz/tema/jednota-vi.20582/
VII. - https://craftmania.cz/tema/jednota-vii.20961/#post-158514
Carmel a Eliot sedí vedle sebe v předposlední řadě auly. Zůstala stejná od postavení školy. Vělký sál se svažující podlahou, která vede k vyvýšenému pódiu s dřevěným obložením. Na scéně stojí řečnický pultík.
Špinavými okny dopadá na protější zdi podivuhodné stíny. Řady v aule jsou naprosto plné. Carmel otočí hlavu a vidí, jak Shanny Karimi a Nini Dallová vklouznou dveřmi do auly a posadí se řady za nimi. Lehce se na ně
usměje. Shanny jí úsměv oplatí, ale nezdá se, že by si toho všimla Nini. Carmel má Shanny odjakživa ráda. Je, ale těžké se k ní přiblížit. Působí tak dospěle, že si Carmel vždy přijde nezvýhodněná. Už od šesté třídy
byla Shanny překonatelná v diskuzích. Nikdo neměl šanci. Ani učitelé. Měla tak skvělé argumenty. Po čase Carmel přišla na to, že v tvrzení byly díry. Trhliny. Když, ale Shanny argumentovalo, vyznělo to tak sebejistě,
že nebyla jiná šance než argument přijmout. Musí to být skvělé. Být taková. Tolik si věřit pomyslí si Carmel.
„Je tu celá škola.“ šeptá Eliot.
„To je strašný.“ řekne Carmel potichu. „Teď se všichni staraj.“
„Všichni chtějí ukázat, že nebyli jednimi z těch, kdo ho šikanovali.“ řekne Eliot.
Carmel se na něj dívá. Vážný výraz, skvělý profil a upravené vlasy. Mnoho lidí si myslí, že Eliot je jen krásný fotbalista, ale pletou se. Je i chytrý. Moc chytrý. Víc než většina lidí, která zná. Nemyslí tím chytrý na
matiku, ale že toho ví hodně o životě.
Když ředitelka vyjde k řečnickému pultíku, bzukot v sále utichne.
„Naši školu postihla tragédie.“ začne.
Z jedné z prvních řad se ozve vzlykot.
„Thomas Grem skonal tady ve škole. To, čím jeho rodina a přátelé nyní procházejí, je nepochopitelně těžké. Dotýká se to nás všech, když se mladý člověk rozhodne vzít si život.“
Ozvou se další vzlyky. Carmel cítí jak na ní jdou mdloby. Vzduch je těžký a nemůže se pořádně nadechnout.
„Carmel?“ šeptá Eliot
Ředitelčin jde z větší a větší dálky. Jako kdyby byla pod vodou.
„Já musím...“ řekne Carmel.
Eliot jí rozumí. Jako vždy jí rozumí. Pomůže jí vstát a diskrétně ji vede k východu z auly. Carmel zaznamená, že se hlavy otáčejí jejich směrem, ale nevšímá si toho. Musí na vzduch.
Jakmile vyjdou ven z auly, cítí, jak jí nevolnost opouští. Zhluboka se nadechne.
„Chceš jít ven na dvůr?“ ptá se Eliot. „Mám ti přinést něco k pití?“
„Děkuju.“ řekne a obejme ho, přitiskne mu nos k hrdlu a vdechne jeho vůni. „Už je to lepší. Jen se mi zamotala hlava.“
„Jedla si dneska něco?“
„Ano.“ odpoví „Proč se ptáš?“
Nikdy o jejím problému nemluvili, ačkoliv Carmel ví, že Eliot něco tuší. Ukazuje se to v jeho pohledech, odmlkách, jako by se rozhodl zeptat, ale neví jak na to.
„Myslel jsem jen... že ti bylo mdlo.“
Nemůže se prostě na rovinu zeptat? Nemůže se zeptat na to, jestli to, co se o Carmel říká je pravda? Že je tak narušená, že přestávala jíst? Že omdlela při tělocviku? Že zvracela po každém školním obědě? Kluci nechtějí narušený holky.
Chtějí ty, které se furt smějí a jsou v pohodě. S Eliotem jí nedělalo problém taková být. Byla šťastná. Nemůže mu to, ale říct. V devítce se tajemství používala jako zbraně ve vybuchující válce. Eliot by to nezneužil. Né úmyslně.
Stačí, ale aby se zmínil kamarádovi při fotbale, že o ní má starost a vše by se mohlo zhroutit. Nechá si to pro sebe.
„Nejspíš jsem se málo nasnídala. Byla jsem ještě běhat, tak jsem si měla vzít jídla víc.“
„Musíš se o sebe lépe starat. Jsi moje všechno.“
„Ty moje taky.“ odpoví Carmel. Zároveň si uvědomí, že to není pravda. I přátelé, rodina a sourozenci pro ní je mnoho. Je ale hezké to říct.
„Chceš jít zpátky dovnitř?“
Carmel kývne. Cítila by se hloupě, kdyby se tomu vyhla. Když vejdou do auly, ředitelka má stále řeč. Pláčou už skoro všichni. Carmel s Eliotem se posadí na svá místa. Nikdo jim už nevěnuje pozornost.
„Nyní si společně poslechneme báseň a pak budeme za Thomase držet minutu ticha. Pak vyjdeme na dvůr a necháme vlajku spustit na půl žerdi.“
Meiys, ředitelka, přenechá místo plavovlasé osobě, která stoupí na scénu.
Carmel naprosto vyschne v ústech. K řečnickému pultu se postaví Ajaa Holm.
„Ta je neskutečná..“ zamumlá Eliot.
Nikdo jiný, ale očividně nereaguje. A proč by také? Ajaa byla v posledních letech devítiletky předsedkyní žákovské rady a ve třídě zástupkyní podpory kamarádství. Jedna z favoritek učitelského sboru.
Vzpomíná na slova, které Ajaa vypustila z úst včera po Thomasovo nalezení.. - Nikdo Thomase nenutil nosit do školy takový šaty a malovat se.
Ajaa se nakloní kupředu a dýchá příliš blízko mikrofonu. V systému dojde k akustické zpětné vazbě a vzlyky utichnou.
„Jmenuji se Ajaa Holm a devět let jsem chodila s Thomasem do třídy. Byl to strašně milý kluk a opravdu jsme se snažili ho podporovat, když byl smutný. Zbyla po něm velká prázdnota. Za všechny jeho přátelé
bych ráda přednesla tuto báseň.“
Carmel pohlédne na Eliota. Ten tiskne zuby tak silně, až se mu napnou čelisti.
„Až budu mrtvý, má drahá, nezpívej mi písně tklivé, nesázej u mé hlavy růže rudé, ni cypřiše stinné.“
Ajaa si odklašle, když se její hlas rozechvěje. Je dojatá, nebo to patří k hereckému výkonu? Je to krásná báseň, ale nemůže být nic nevhodnějšího, než že ji pro Thomase přednáší Ajaa Holm.
Carmel se nenápadně otočí na Nini. Ta má pohled plný nenávisti směřující k Ajee. Nini byla Thomasovo jediná kamarádka v celé téhle aule. To ona báseň měla číst.
„Buď zelenou travou nade mnou, s vláhou deště a kapkami rosy, a pak, chceš-li, tvé oči a rty ať vzpomenou, a nechceš-li, podobu mou setři na věčné časy.“ dokončí Ajaa a rozhlédne se po punliku, jako kdyby čekala potlesk.
Pak dodá.. „Nyní budeme za Thomase držet minutu ticha.“
Rozhostí se ticho, jen na několik okamžiků. Carmel slyší, jak sklapovací sedadlo za ní s ránou vyletí, když se Nini zvedne.
„Ty jsi tak zatracenej pokrytec!“ řekne silným hlasem.
V sále zaduní jak se všichni v aule naráz otočí směrem k Nini.
„Ty si tam stojíš a předstíráš, že ti na Thomasovi záleželo. Ty jsi přece byla jednou z těch, kdo ho šikanovali!“
Ajaa stojí u řečnického pultu jako zkamenělá. Meiys vstává.. „Nini..“
Nini vyjde z řady a pokračuje směrem k pódiu, ředitelku zcela ignoruje.
„V osmičce Elias, Robin a Kevin ostříhali Thomasovy vlasy. Zbylo mu jen pár chomáčů. Krvácel z hlavy. Ty jsi byla ta, která jim dala nůžky! Tys to byla Ajoo! Já to viděla! Viděli jste to i vy ostatní, vy pokrytci!“
Ajaa se nahne k mikrofonu.
„Je to strašné, že Thomas byl šikanovaný, ale tamto není pravda.“
To celé se stane tak rychle.
„Nini..!“křičí Meiys s panikou v hlase.
Ta mezi tím vystoupí na pódium. Ajaa odstupuje od pultu a nesebevědomě couvá. Hned na to se ze stropu ozve zaskřípání a obrovský, železný trám se zřítí na řečnický pultík. Přistane přesně mezi Ajou a Nini. Obě na sebe hledí. Ajaa souboj
v mrkání prohraje a ukryje se v prvních řadách u svých přátel. Rozezní se bzukot od mikrofonu. Školník ho bleskově vytáhne ze zásuvky. Meiys se pokusí něco říct Nini, ta ale seskočí z pódia a běží z auly pryč.
Carmel sleduje výřicí prach.
„Teď se uklidníme. Přední řady vyjdou ven jako první. K nim se připojí ostatní. Shromáždíme se na školním dvoře.“ řekne Meiys.
Carmel není schopná se pohnout. Nikdy nevěřila na nic nadpřirozeného. Teď, ale ví. To ona donutila ten trám se zřítit. Ví to. Je si tím více než jistá.
***
Zillzi odchází z auly mezi posledními. Seděl až úplně vzadu, aby si ho nikdo nevšiml. Přemýšlí nad železným rámem. Nad divnými sny a nad tím, že se probouzí s vlasy, které páchnou spáleništěm. Zastaví se u vlajky. Bokem od hloučku.
Vidí v pozadí ředitelku a školníka, který manipuluje s vlajkou. Chvíli se drží naprosté ticho. Všichni vypadají nervózní z toho, co se v aule stalo. Chudák Thomas. Měl, ale aspoň nějaké kamarády, kteří byli jako on.
Zillzi nikdy nebyl součást nějaké party. Není ničím speciální.
„Ta piz*a Nini..“
Hlas Zillzimu je až příliš známý. Pohlédne tím směrem a vidí Eliase. Vedle něj stojí Robin s Kevinem. Ti, kteří Thomase napadli nůžkami. Ti, které Nini odhalila před celou školou.
„Musíme jí ukázat!“ říká Robin.
Oba dva přikyvují. Zillzi na ně upřeně hledí dokud si ho Elias nevšimne.
„Na co kruci čučíš? Upocendo?“
Všechen jeho vztek se nahromadí. Zillzi cítí jak to v něm bublá. Nenávidí Eliase. Za to, co všem ostatním dělá.
POČUREJ SE!
A když se to stane, dívá se Eliasovi do očí. Něco se v nich změní. Na kalhotech se mu šíří velká tmavá skvrna.
Elias se rychle rozhlédne. Nikdo si toho nevšiml. Zatím má čas to schovat. A právě přichazí Ajaa s Danielou a Fionou. Ajaa byla právě ponížena před celou školou a ráda strhne pozornost na někoho jiného.
„Ale chlapečku copaks to udělal? Ty ses nám počůral?“ vybuchne Ajaa hlasem tak, aby to všichni ostatní postřehli. Všichni se mu smějí a on na Zillziho vytřeštěně hledí.
„Pochcanej Elias.“ pronese Zillzi klidně.
Elias utíká pryč. Zillziho naplní štěstí. Celý život byl šikanován a bylo mu dopřáno jen to nejhorší. Proč by nemohl mít magické schopnosti? Konečně spravedlnost!
Dnešní herci: @_Shanny_ , @NiniCZ , @Ccarmel , @MrEliot , @BlakkAjaa @Zilzi
Falkenberg. Příšerné město. Zapadlé, pusté. Odříznuto od okolního světa hustými porosty lesů.
Světu hrozí zkáza, už zase. Není snad nikdo, kdo by mohl zánik světa zastavit. Nebo snad ano?
Je náš svět nečím větším, složitějším, než jen světem? Parta odlišných jedinců je svedena dohromady.
Neví jak se k sobě dostali, ale brzy poznají fakt, že jeden bez druhého se dlouhého života nedočkají.
Přechozí díly:
I. - https://craftmania.cz/tema/jednota-i.19611/
II. - https://craftmania.cz/tema/jednota-ii.19690/
III. - https://craftmania.cz/tema/jednota-iii.19814/
IV. - https://craftmania.cz/tema/jednota-iv.19856/
V. - https://craftmania.cz/tema/jednota-v.20495/#post-155506
VI. - https://craftmania.cz/tema/jednota-vi.20582/
VII. - https://craftmania.cz/tema/jednota-vii.20961/#post-158514
Carmel a Eliot sedí vedle sebe v předposlední řadě auly. Zůstala stejná od postavení školy. Vělký sál se svažující podlahou, která vede k vyvýšenému pódiu s dřevěným obložením. Na scéně stojí řečnický pultík.
Špinavými okny dopadá na protější zdi podivuhodné stíny. Řady v aule jsou naprosto plné. Carmel otočí hlavu a vidí, jak Shanny Karimi a Nini Dallová vklouznou dveřmi do auly a posadí se řady za nimi. Lehce se na ně
usměje. Shanny jí úsměv oplatí, ale nezdá se, že by si toho všimla Nini. Carmel má Shanny odjakživa ráda. Je, ale těžké se k ní přiblížit. Působí tak dospěle, že si Carmel vždy přijde nezvýhodněná. Už od šesté třídy
byla Shanny překonatelná v diskuzích. Nikdo neměl šanci. Ani učitelé. Měla tak skvělé argumenty. Po čase Carmel přišla na to, že v tvrzení byly díry. Trhliny. Když, ale Shanny argumentovalo, vyznělo to tak sebejistě,
že nebyla jiná šance než argument přijmout. Musí to být skvělé. Být taková. Tolik si věřit pomyslí si Carmel.
„Je tu celá škola.“ šeptá Eliot.
„To je strašný.“ řekne Carmel potichu. „Teď se všichni staraj.“
„Všichni chtějí ukázat, že nebyli jednimi z těch, kdo ho šikanovali.“ řekne Eliot.
Carmel se na něj dívá. Vážný výraz, skvělý profil a upravené vlasy. Mnoho lidí si myslí, že Eliot je jen krásný fotbalista, ale pletou se. Je i chytrý. Moc chytrý. Víc než většina lidí, která zná. Nemyslí tím chytrý na
matiku, ale že toho ví hodně o životě.
Když ředitelka vyjde k řečnickému pultíku, bzukot v sále utichne.
„Naši školu postihla tragédie.“ začne.
Z jedné z prvních řad se ozve vzlykot.
„Thomas Grem skonal tady ve škole. To, čím jeho rodina a přátelé nyní procházejí, je nepochopitelně těžké. Dotýká se to nás všech, když se mladý člověk rozhodne vzít si život.“
Ozvou se další vzlyky. Carmel cítí jak na ní jdou mdloby. Vzduch je těžký a nemůže se pořádně nadechnout.
„Carmel?“ šeptá Eliot
Ředitelčin jde z větší a větší dálky. Jako kdyby byla pod vodou.
„Já musím...“ řekne Carmel.
Eliot jí rozumí. Jako vždy jí rozumí. Pomůže jí vstát a diskrétně ji vede k východu z auly. Carmel zaznamená, že se hlavy otáčejí jejich směrem, ale nevšímá si toho. Musí na vzduch.
Jakmile vyjdou ven z auly, cítí, jak jí nevolnost opouští. Zhluboka se nadechne.
„Chceš jít ven na dvůr?“ ptá se Eliot. „Mám ti přinést něco k pití?“
„Děkuju.“ řekne a obejme ho, přitiskne mu nos k hrdlu a vdechne jeho vůni. „Už je to lepší. Jen se mi zamotala hlava.“
„Jedla si dneska něco?“
„Ano.“ odpoví „Proč se ptáš?“
Nikdy o jejím problému nemluvili, ačkoliv Carmel ví, že Eliot něco tuší. Ukazuje se to v jeho pohledech, odmlkách, jako by se rozhodl zeptat, ale neví jak na to.
„Myslel jsem jen... že ti bylo mdlo.“
Nemůže se prostě na rovinu zeptat? Nemůže se zeptat na to, jestli to, co se o Carmel říká je pravda? Že je tak narušená, že přestávala jíst? Že omdlela při tělocviku? Že zvracela po každém školním obědě? Kluci nechtějí narušený holky.
Chtějí ty, které se furt smějí a jsou v pohodě. S Eliotem jí nedělalo problém taková být. Byla šťastná. Nemůže mu to, ale říct. V devítce se tajemství používala jako zbraně ve vybuchující válce. Eliot by to nezneužil. Né úmyslně.
Stačí, ale aby se zmínil kamarádovi při fotbale, že o ní má starost a vše by se mohlo zhroutit. Nechá si to pro sebe.
„Nejspíš jsem se málo nasnídala. Byla jsem ještě běhat, tak jsem si měla vzít jídla víc.“
„Musíš se o sebe lépe starat. Jsi moje všechno.“
„Ty moje taky.“ odpoví Carmel. Zároveň si uvědomí, že to není pravda. I přátelé, rodina a sourozenci pro ní je mnoho. Je ale hezké to říct.
„Chceš jít zpátky dovnitř?“
Carmel kývne. Cítila by se hloupě, kdyby se tomu vyhla. Když vejdou do auly, ředitelka má stále řeč. Pláčou už skoro všichni. Carmel s Eliotem se posadí na svá místa. Nikdo jim už nevěnuje pozornost.
„Nyní si společně poslechneme báseň a pak budeme za Thomase držet minutu ticha. Pak vyjdeme na dvůr a necháme vlajku spustit na půl žerdi.“
Meiys, ředitelka, přenechá místo plavovlasé osobě, která stoupí na scénu.
Carmel naprosto vyschne v ústech. K řečnickému pultu se postaví Ajaa Holm.
„Ta je neskutečná..“ zamumlá Eliot.
Nikdo jiný, ale očividně nereaguje. A proč by také? Ajaa byla v posledních letech devítiletky předsedkyní žákovské rady a ve třídě zástupkyní podpory kamarádství. Jedna z favoritek učitelského sboru.
Vzpomíná na slova, které Ajaa vypustila z úst včera po Thomasovo nalezení.. - Nikdo Thomase nenutil nosit do školy takový šaty a malovat se.
Ajaa se nakloní kupředu a dýchá příliš blízko mikrofonu. V systému dojde k akustické zpětné vazbě a vzlyky utichnou.
„Jmenuji se Ajaa Holm a devět let jsem chodila s Thomasem do třídy. Byl to strašně milý kluk a opravdu jsme se snažili ho podporovat, když byl smutný. Zbyla po něm velká prázdnota. Za všechny jeho přátelé
bych ráda přednesla tuto báseň.“
Carmel pohlédne na Eliota. Ten tiskne zuby tak silně, až se mu napnou čelisti.
„Až budu mrtvý, má drahá, nezpívej mi písně tklivé, nesázej u mé hlavy růže rudé, ni cypřiše stinné.“
Ajaa si odklašle, když se její hlas rozechvěje. Je dojatá, nebo to patří k hereckému výkonu? Je to krásná báseň, ale nemůže být nic nevhodnějšího, než že ji pro Thomase přednáší Ajaa Holm.
Carmel se nenápadně otočí na Nini. Ta má pohled plný nenávisti směřující k Ajee. Nini byla Thomasovo jediná kamarádka v celé téhle aule. To ona báseň měla číst.
„Buď zelenou travou nade mnou, s vláhou deště a kapkami rosy, a pak, chceš-li, tvé oči a rty ať vzpomenou, a nechceš-li, podobu mou setři na věčné časy.“ dokončí Ajaa a rozhlédne se po punliku, jako kdyby čekala potlesk.
Pak dodá.. „Nyní budeme za Thomase držet minutu ticha.“
Rozhostí se ticho, jen na několik okamžiků. Carmel slyší, jak sklapovací sedadlo za ní s ránou vyletí, když se Nini zvedne.
„Ty jsi tak zatracenej pokrytec!“ řekne silným hlasem.
V sále zaduní jak se všichni v aule naráz otočí směrem k Nini.
„Ty si tam stojíš a předstíráš, že ti na Thomasovi záleželo. Ty jsi přece byla jednou z těch, kdo ho šikanovali!“
Ajaa stojí u řečnického pultu jako zkamenělá. Meiys vstává.. „Nini..“
Nini vyjde z řady a pokračuje směrem k pódiu, ředitelku zcela ignoruje.
„V osmičce Elias, Robin a Kevin ostříhali Thomasovy vlasy. Zbylo mu jen pár chomáčů. Krvácel z hlavy. Ty jsi byla ta, která jim dala nůžky! Tys to byla Ajoo! Já to viděla! Viděli jste to i vy ostatní, vy pokrytci!“
Ajaa se nahne k mikrofonu.
„Je to strašné, že Thomas byl šikanovaný, ale tamto není pravda.“
To celé se stane tak rychle.
„Nini..!“křičí Meiys s panikou v hlase.
Ta mezi tím vystoupí na pódium. Ajaa odstupuje od pultu a nesebevědomě couvá. Hned na to se ze stropu ozve zaskřípání a obrovský, železný trám se zřítí na řečnický pultík. Přistane přesně mezi Ajou a Nini. Obě na sebe hledí. Ajaa souboj
v mrkání prohraje a ukryje se v prvních řadách u svých přátel. Rozezní se bzukot od mikrofonu. Školník ho bleskově vytáhne ze zásuvky. Meiys se pokusí něco říct Nini, ta ale seskočí z pódia a běží z auly pryč.
Carmel sleduje výřicí prach.
„Teď se uklidníme. Přední řady vyjdou ven jako první. K nim se připojí ostatní. Shromáždíme se na školním dvoře.“ řekne Meiys.
Carmel není schopná se pohnout. Nikdy nevěřila na nic nadpřirozeného. Teď, ale ví. To ona donutila ten trám se zřítit. Ví to. Je si tím více než jistá.
***
Zillzi odchází z auly mezi posledními. Seděl až úplně vzadu, aby si ho nikdo nevšiml. Přemýšlí nad železným rámem. Nad divnými sny a nad tím, že se probouzí s vlasy, které páchnou spáleništěm. Zastaví se u vlajky. Bokem od hloučku.
Vidí v pozadí ředitelku a školníka, který manipuluje s vlajkou. Chvíli se drží naprosté ticho. Všichni vypadají nervózní z toho, co se v aule stalo. Chudák Thomas. Měl, ale aspoň nějaké kamarády, kteří byli jako on.
Zillzi nikdy nebyl součást nějaké party. Není ničím speciální.
„Ta piz*a Nini..“
Hlas Zillzimu je až příliš známý. Pohlédne tím směrem a vidí Eliase. Vedle něj stojí Robin s Kevinem. Ti, kteří Thomase napadli nůžkami. Ti, které Nini odhalila před celou školou.
„Musíme jí ukázat!“ říká Robin.
Oba dva přikyvují. Zillzi na ně upřeně hledí dokud si ho Elias nevšimne.
„Na co kruci čučíš? Upocendo?“
Všechen jeho vztek se nahromadí. Zillzi cítí jak to v něm bublá. Nenávidí Eliase. Za to, co všem ostatním dělá.
POČUREJ SE!
A když se to stane, dívá se Eliasovi do očí. Něco se v nich změní. Na kalhotech se mu šíří velká tmavá skvrna.
Elias se rychle rozhlédne. Nikdo si toho nevšiml. Zatím má čas to schovat. A právě přichazí Ajaa s Danielou a Fionou. Ajaa byla právě ponížena před celou školou a ráda strhne pozornost na někoho jiného.
„Ale chlapečku copaks to udělal? Ty ses nám počůral?“ vybuchne Ajaa hlasem tak, aby to všichni ostatní postřehli. Všichni se mu smějí a on na Zillziho vytřeštěně hledí.
„Pochcanej Elias.“ pronese Zillzi klidně.
Elias utíká pryč. Zillziho naplní štěstí. Celý život byl šikanován a bylo mu dopřáno jen to nejhorší. Proč by nemohl mít magické schopnosti? Konečně spravedlnost!
Dnešní herci: @_Shanny_ , @NiniCZ , @Ccarmel , @MrEliot , @BlakkAjaa @Zilzi
