Krosta8
Prostě Keighto
Opět vás zdravím u dalšího příběhu, který tentokrát nebude ani tolik příběhem, ale spíše, jak už název naznačuje, článek o lidské mysli.
Nebudu to brát nějak podrobně a odborně jen tím způsobem, co mě zrovna napadne. Původně jsem chtěl psát trochu jiné téma, ale @MCkatka mi napsala, ať napíšu tohle, tak držím slovo a píšu tohle a jelikož mě do této situace ona uvrtala, na konci řádka o ní přibyla :emoji_smiley:
PS: Předchozí díl naleznete zde.
Až teď si říkám, jak je neuvěřitelně, že tohle je už „třetí díl“ a pořád je to ještě o ničem :emoji_smiley:
Lidská mysl je nevyzpytatelná. Často si kladu otázku, proč se někdo chová tak, jak se chová a proč činní určité věci. Myslím si, že tuto otázku si nepokládám jen já, ale právě většina z vás, kteří tohle čtou.
Občas nastanou situace, kdy si říkáte „Jak je tohle vůbec možné? Copak je na hlavu, co to dělá?“ Někdy zase nastane situace, kdy se najednou zastavíte a řeknete si „Co to vlastně dělám?“ Všechno chování a smýšlení má své opodstatnění. Daná osoba si nemusí v té chvíli být vědoma toho, co dělá, jak činní, přijde to té osobně v tom okamžiku úplně normální. Do toho se může přidat adrenalin a další hormony, které to chování také ovlivní. Chování lidí je vždy něčím podpořené. V tu danou chvíli třeba nevíte, že váš ID (označení pro podvědomí) má v plánu úplně něco jiného, než vaše superego (předvědomí). Můžete si myslet, že se chováte normálně, podle morálky, etiky, ale časem zjistíte, že se ve vás něco změnilo a uvědomíte si to až tím, že vědom to někdo řekne, nebo překročíte jistou hranici. Jen pro informaci, ego je to, co vyrovnává ID a superego
Dobrým příkladem je třeba cholerik. On má výbušnou povahu. Když ho potkáte poprvé, tak vám to tak ani připadat nemusí, protože se chová prostě „normálně“, ale stačí málo a z hodné osoby se může stát rozzuřená, na následky nemyslící, osoba.
Někteří jsou již od narození právě předurčení tomu chování, ale u některých je to způsobeno výchovou a okolním prostředím. Každá lidská mysl je jedinečná a působí na ni různé faktory jinak.
Typickým příkladem je pomluva. Najdou se lidé, kteří rezolutně odmítnou jakékoliv pomluvy a nebudou je ani poslouchat, ale také se najdou tací, kteří tomu uvěří. S tím také souvisí hodně to, zda uvěřím ostatním, co mi o určitě osobě řeknou. Jedná se třeba o situace, kdy nastoupíte do práce na novou pozici a vedoucí by vám řekl, ať si dáváte pozor na tam tu osobu, protože krade a smrdí. Vy jakožto neznalý situace budete brát na jeho rady a dávat si na něj pozor, ale pak zjistíte, že to tak vůbec být nemusí, protože už tomu vedoucímu to řekl někdo další a tomu někdo další. Ve výsledku se třeba dozvíte, že to byla jen nějaká sranda, ale jak se to postupně prodávalo mezi další lidi, tak si tu historku upravoval i a vedoucí jí potom přednesl úplně jinak. Jednoduchý popis toho, jak vlastně také vznikne pomluva. „Jedná kámoška mi říkala, že její kámoška mluvila s kámoškou o tom, že kámošky přítel má kámoše který sedí.“ V průběhu předávání informace se tak moc změní, že z původního „sezení na lavičce a každodenního pozorování ptactva vznikne to, že sedí ve vězení na lavici a nemá celé dny co dělat, tak kouká z okna. Není to nic neobvyklého, děje se to dnes a denně.
Nechci tímto nijak odsuzovat lidi, to vůbec ne, spíše poukázat na fakta, která ovlivňují naší mysl, to, jak koukáme na věc. Už je jen na vás, jak si danou informaci převezmete.
Každopádně než tohle celé uzavřu, tak tady @MCkatka mi dala svolení na téma Lidská mysl napsat něco o její mysli, která mě dnes a denně udivuje.
Jistě víte, že existuje možnost člověka zhypnotizovat. Otázkou je, zda je to tak silná hypnóza k tomu, aby bylo možno člověka „ovládat“. Každopádně u Katky vám postačí například pouhá květina, která by se houpala ze strany na stranu a ona nebude vědět, co se s ní dokud n tu kytkou bude koukat a bude se ta kytka houpat.
Další věcí (z mnoha), co mě udivuje na Katce, je její slovník. Ona si vytvořila svůj vlastní slovník, ale ne takovým způsobem, že by měla nová slova, ale jen je používá tak, jak ti není obvykle a vyslovuje je takovým tónem, že mají úplně jiný význam vyslovená a napsaná. Typickým příkladem je „nepříjemné“ nebo její časté „Mega dobré“. Každý kdo ji znáte trochu více, tak víte, o čem to tu vlastně píšu.
V neposlední řadě si u Katky dávejte pozor na jistá jména, která před ní řekněte, protože na ni fungují jako stimulant. Ta jména je jistě dobré vědět, protože když na vás bude naštvaná, tak ji ta jména stačí nenápadně nadhodit a ona se začne nekontrolovatelně smát. Například jméno Kevin a Chuan.
Nebudu to nijak dále prodlužovat. Pokud jsem tímto článkem někoho urazil, tak se omlouvám, nebylo to mým cílem. Taktéž omluvte chyby v textu. Píši to z mobilu. Pokud by jste chtěli další nějaký příběh, který by třeba mohl být konečně o něčem, tak mi napište sem do komentářů. Nějak mě to začalo bavit.
Děkuji za přečtení tohoto „příběhu“.
Váš Krosta
Nebudu to brát nějak podrobně a odborně jen tím způsobem, co mě zrovna napadne. Původně jsem chtěl psát trochu jiné téma, ale @MCkatka mi napsala, ať napíšu tohle, tak držím slovo a píšu tohle a jelikož mě do této situace ona uvrtala, na konci řádka o ní přibyla :emoji_smiley:
PS: Předchozí díl naleznete zde.
Až teď si říkám, jak je neuvěřitelně, že tohle je už „třetí díl“ a pořád je to ještě o ničem :emoji_smiley:
Lidská mysl je nevyzpytatelná. Často si kladu otázku, proč se někdo chová tak, jak se chová a proč činní určité věci. Myslím si, že tuto otázku si nepokládám jen já, ale právě většina z vás, kteří tohle čtou.
Občas nastanou situace, kdy si říkáte „Jak je tohle vůbec možné? Copak je na hlavu, co to dělá?“ Někdy zase nastane situace, kdy se najednou zastavíte a řeknete si „Co to vlastně dělám?“ Všechno chování a smýšlení má své opodstatnění. Daná osoba si nemusí v té chvíli být vědoma toho, co dělá, jak činní, přijde to té osobně v tom okamžiku úplně normální. Do toho se může přidat adrenalin a další hormony, které to chování také ovlivní. Chování lidí je vždy něčím podpořené. V tu danou chvíli třeba nevíte, že váš ID (označení pro podvědomí) má v plánu úplně něco jiného, než vaše superego (předvědomí). Můžete si myslet, že se chováte normálně, podle morálky, etiky, ale časem zjistíte, že se ve vás něco změnilo a uvědomíte si to až tím, že vědom to někdo řekne, nebo překročíte jistou hranici. Jen pro informaci, ego je to, co vyrovnává ID a superego
Dobrým příkladem je třeba cholerik. On má výbušnou povahu. Když ho potkáte poprvé, tak vám to tak ani připadat nemusí, protože se chová prostě „normálně“, ale stačí málo a z hodné osoby se může stát rozzuřená, na následky nemyslící, osoba.
Někteří jsou již od narození právě předurčení tomu chování, ale u některých je to způsobeno výchovou a okolním prostředím. Každá lidská mysl je jedinečná a působí na ni různé faktory jinak.
Typickým příkladem je pomluva. Najdou se lidé, kteří rezolutně odmítnou jakékoliv pomluvy a nebudou je ani poslouchat, ale také se najdou tací, kteří tomu uvěří. S tím také souvisí hodně to, zda uvěřím ostatním, co mi o určitě osobě řeknou. Jedná se třeba o situace, kdy nastoupíte do práce na novou pozici a vedoucí by vám řekl, ať si dáváte pozor na tam tu osobu, protože krade a smrdí. Vy jakožto neznalý situace budete brát na jeho rady a dávat si na něj pozor, ale pak zjistíte, že to tak vůbec být nemusí, protože už tomu vedoucímu to řekl někdo další a tomu někdo další. Ve výsledku se třeba dozvíte, že to byla jen nějaká sranda, ale jak se to postupně prodávalo mezi další lidi, tak si tu historku upravoval i a vedoucí jí potom přednesl úplně jinak. Jednoduchý popis toho, jak vlastně také vznikne pomluva. „Jedná kámoška mi říkala, že její kámoška mluvila s kámoškou o tom, že kámošky přítel má kámoše který sedí.“ V průběhu předávání informace se tak moc změní, že z původního „sezení na lavičce a každodenního pozorování ptactva vznikne to, že sedí ve vězení na lavici a nemá celé dny co dělat, tak kouká z okna. Není to nic neobvyklého, děje se to dnes a denně.
Nechci tímto nijak odsuzovat lidi, to vůbec ne, spíše poukázat na fakta, která ovlivňují naší mysl, to, jak koukáme na věc. Už je jen na vás, jak si danou informaci převezmete.
Každopádně než tohle celé uzavřu, tak tady @MCkatka mi dala svolení na téma Lidská mysl napsat něco o její mysli, která mě dnes a denně udivuje.
Jistě víte, že existuje možnost člověka zhypnotizovat. Otázkou je, zda je to tak silná hypnóza k tomu, aby bylo možno člověka „ovládat“. Každopádně u Katky vám postačí například pouhá květina, která by se houpala ze strany na stranu a ona nebude vědět, co se s ní dokud n tu kytkou bude koukat a bude se ta kytka houpat.
Další věcí (z mnoha), co mě udivuje na Katce, je její slovník. Ona si vytvořila svůj vlastní slovník, ale ne takovým způsobem, že by měla nová slova, ale jen je používá tak, jak ti není obvykle a vyslovuje je takovým tónem, že mají úplně jiný význam vyslovená a napsaná. Typickým příkladem je „nepříjemné“ nebo její časté „Mega dobré“. Každý kdo ji znáte trochu více, tak víte, o čem to tu vlastně píšu.
V neposlední řadě si u Katky dávejte pozor na jistá jména, která před ní řekněte, protože na ni fungují jako stimulant. Ta jména je jistě dobré vědět, protože když na vás bude naštvaná, tak ji ta jména stačí nenápadně nadhodit a ona se začne nekontrolovatelně smát. Například jméno Kevin a Chuan.
Nebudu to nijak dále prodlužovat. Pokud jsem tímto článkem někoho urazil, tak se omlouvám, nebylo to mým cílem. Taktéž omluvte chyby v textu. Píši to z mobilu. Pokud by jste chtěli další nějaký příběh, který by třeba mohl být konečně o něčem, tak mi napište sem do komentářů. Nějak mě to začalo bavit.
Děkuji za přečtení tohoto „příběhu“.
Váš Krosta
jinak, ano rozesmálo mě to