Krosta8
Prostě Keighto
Zdravím všechny,
Mě tu jistě část již zná. V metru jsem se nudil, příběh vytvořil. Pokud někoho předchozí příběh zajímá, odkazem zde se tam dostává.
Upozornění: Příběh nemá smysl, ani děj, ukradne vám drahocenný čas vašeho života.
Opět zde, stejně jako tomu bylo v pátek 27.1.2017, v metru. Vezu se že stanice Anděl až na Černý Most. Metro mě veze na konečnou stanici vstříc novým dobrodružstvím, která se mi naskýtají a ukončuje tento týden.
Přemýšlím, co přinese další týden, jaké nové dobrodružství mě potká na mé pouti cestou necestou životem. „Co bude zítra?“ ptám se sám sebe. „Co bude za týden?“ otázka, na kterou těžko může někdo říci stoprocentní odpověď, protože nikdo nemáme křišťálovou kouli a vědět, co se stane ještě předtím, než se to stane. Každý den nastane situace, kterou nečekám, která nelze předvídat. Získáváme nové zkušenosti, které nevědomky vstřebávám a ani o tom nevím. Například to, co dokáží napsat během pouhých 26 minut a 32 vteřin v metru. Možná je to opravdu tím, že se mi po dlouhé době dostává mnoho čerstvého vzduchu, koncentrovaného v metru, do mozku a mám díky tomu rychlejší myšlení anebo spíše pozoruhodně podivné.
Nikdy jsem nedokázal psát pořádně slohy, básničky a kdo ví? Třeba je tohle začátek nového směru, kterým se můj život bude ubírat. Místo plánování firmy jim budu skládat básně psát příběhy do časopisů. Druhou možností je, že přestanu jezdit metrem a nebudu mít důvod psát tyto příběhy z nudy a když nemám co jiného dělat.
Tento (ne)příběh zde ukončíme, jelikož z metra do autobusu mířím a poté doma budu, kde tohle psát jistě nebudu. To jen to metro podivné, nutí mě psát, divné. Určitě je začarované, ale o tom zase příště, ne?
Pokud jsi to dočetl až jsem, tak ti tleskám, protože já sám to po sobě nečetl, jak divně jsem to přednesl.
Další díl bude kdo ví kdy, metrem nepojedu asi už nikdy. Divné věci se mnou dělá, to jen aby komunita věděla, že nejsem o moc jiný, jako ti moji podřízení.
Ne vážně, tohle je vše, vystupuji z metra, díky za přečtení této splácaniny,
Váš Krosta.
Mě tu jistě část již zná. V metru jsem se nudil, příběh vytvořil. Pokud někoho předchozí příběh zajímá, odkazem zde se tam dostává.
Upozornění: Příběh nemá smysl, ani děj, ukradne vám drahocenný čas vašeho života.
Opět zde, stejně jako tomu bylo v pátek 27.1.2017, v metru. Vezu se že stanice Anděl až na Černý Most. Metro mě veze na konečnou stanici vstříc novým dobrodružstvím, která se mi naskýtají a ukončuje tento týden.
Přemýšlím, co přinese další týden, jaké nové dobrodružství mě potká na mé pouti cestou necestou životem. „Co bude zítra?“ ptám se sám sebe. „Co bude za týden?“ otázka, na kterou těžko může někdo říci stoprocentní odpověď, protože nikdo nemáme křišťálovou kouli a vědět, co se stane ještě předtím, než se to stane. Každý den nastane situace, kterou nečekám, která nelze předvídat. Získáváme nové zkušenosti, které nevědomky vstřebávám a ani o tom nevím. Například to, co dokáží napsat během pouhých 26 minut a 32 vteřin v metru. Možná je to opravdu tím, že se mi po dlouhé době dostává mnoho čerstvého vzduchu, koncentrovaného v metru, do mozku a mám díky tomu rychlejší myšlení anebo spíše pozoruhodně podivné.
Nikdy jsem nedokázal psát pořádně slohy, básničky a kdo ví? Třeba je tohle začátek nového směru, kterým se můj život bude ubírat. Místo plánování firmy jim budu skládat básně psát příběhy do časopisů. Druhou možností je, že přestanu jezdit metrem a nebudu mít důvod psát tyto příběhy z nudy a když nemám co jiného dělat.
Tento (ne)příběh zde ukončíme, jelikož z metra do autobusu mířím a poté doma budu, kde tohle psát jistě nebudu. To jen to metro podivné, nutí mě psát, divné. Určitě je začarované, ale o tom zase příště, ne?
Pokud jsi to dočetl až jsem, tak ti tleskám, protože já sám to po sobě nečetl, jak divně jsem to přednesl.
Další díl bude kdo ví kdy, metrem nepojedu asi už nikdy. Divné věci se mnou dělá, to jen aby komunita věděla, že nejsem o moc jiný, jako ti moji podřízení.
Ne vážně, tohle je vše, vystupuji z metra, díky za přečtení této splácaniny,
Váš Krosta.
