KaktusManCz
Velmi známý člen
Zdravím všechny živé i neživé bytosti, které se jakousi náhodou dostali sem a děkuji. Myslím, že víc keců není potřeba, příběh je pochopitelný dost. Takže přeji příjemné čtení.
Pozn. pro ty, kdo četli Takatekiho “Trails of Blood - Lukeovo Příběh”:
Tento příběh se odehrává ve stejném světě, nicméně několik set let před příchodem Luka Cactiuse a zde zmíněný Luke the Magician není Luke Cactius.
Nález č. 026 - Jake Pollard
Pozn. pro ty, kdo četli Takatekiho “Trails of Blood - Lukeovo Příběh”:
Tento příběh se odehrává ve stejném světě, nicméně několik set let před příchodem Luka Cactiuse a zde zmíněný Luke the Magician není Luke Cactius.
Nález č. 026 - Jake Pollard
Příběh se odehrává ve fantasy světě v malé lidské kolonii s názvem Alyrn, která je kvůli nedávné vzpouře a sesazení vlády sužovaná bídou. Popisuje jednoho z nedobrovolných vojáků při napadení Alyrnu armádou Petera Swordsleafa. Tento přes 500 let starý záznam byl nalezen při demolici staré Alyrnské knihovny v podobě vytrhnutých listů z knihy, kterou Jake Pollard psal.
Jmenuji se Jake Pollard, bydlel jsem sám, v malé dřevěné chatce, na kraji tehdy skoro zničeného Alyrnu. Jak moc zničeného? Naprosto – peníze už neměly cenu a za pár zlatých si už člověk koupil leda tak pivo ve starém hostinci. Pole byla zničena bandity, vraždy a loupeže byly na denním pořádku. Nebyla noc, aby se člověk nebál o svůj život, nebo o svůj majetek; tudíž jsem trávil noci s mečem v ruce a provizorní barikádou na vstupních dveřích. Přes dny jsem neměl, co dělat a abych se zbavil alespoň na chvíli starostí, navštěvoval jsem místní hostinec – tam jsem se mohl zbavit částečně starostí díky alkoholu a dozvědět se, co je nového.
Jednoho dne jsem byl jako obvykle v hostinci a povídal si s kamarády; probírali jsme historii Alyrnu a zmizení údajného zakladatele první kolonie:
„Prý se má Luke vrátit zpět do Alyrnu, jsem slyšel.“ Pověděl jeden ze spolusedících.
„Luke the Magician? Zakladatel kolonie?“ Ujišťoval se jiný.
„Tomu nevěř, ten během revoluce utekl a už se nevrátí.“ Podotkl někdo od stolu.
„Počkej, kdo říkal, že se má vrátit?“ Ptal jsem se já, sám jsem nevěřil, že by se vrátil.
„No, to přece ten…“
„Nesmysl!“ Přisednul si zahalený podivín a přerušil řeč mého spolusedícího.
„Luke zmizel a už se nevrátí, vždyť to byl kouzelník, nejlepší všech dob, proč by se vracel do takový zničený díry jako je Alyrn?“
…
Chvíli jsme se dohadovali, co je pravdy na tom, že se Luke má vrátit. Došli jsme k závěru, že Luke se určitě nevrátí.
„Asi máš pravdu, odkud vlastně jsi? Nikdy jsem tě tu neviděl…“ Ptal jsem se zahaleného podivína.
„To nesmím říct, ale nejsem tu sám, podívej.“ A podíval se do rohu na stůl vedle zabarikádovaného okna.
Podíval jsem se také, seděl tam přesně takový zahalený podivín, jako seděl u nás, vypadali úplně stejně. Začal jsem se bát.
„Co tu děláte? Kolik vás je?“ Ptal jsem se.
„Je nás tu zatím jenom 6, jsme v utajení, zbytek je už na cestě, připravte se na další revoluci.“
„Alyrn tohle nezvládne“ Poznamenal kamarád.
„Nechceme Alyrn zničit.“ Zněla odpověď podivína.
„Co když vás prozradíme?“ Zeptal jsem se.
„Radši bych to nedělal…“ Odpověděl.
Ucítil jsem, jak mi pod stolem nožem prořízl nohavici.
…
Zanedlouho na to, dveře rozrazila Alyrnská armáda. Nu, armáda, jak se to vezme, spíše samozvaná domobrana, že prý se na Alyrn blíží vojsko vyzbrojené meči, štíty a železným brněním. Neměl jsem na výběr, nutili nás, abychom šli bránit Alyrn, dostali jsme staré kroužkové výzbroje, zrezivělé meče z dob snad ještě první generace kolonie a šli jsme bránit Alyrn.
Nešlo to, jak by také mohlo, přesto, že armáda nebyla zrovna největší, právě naopak, počtem byli vyrovnaní, ale měli o hodně lepší výzbroj, což se dalo čekat – Alyrn byl v bídě. Přesto jsme byli nuceni bojovat.
Já se držel v zadní linii, vím, že to je zbabělé, ale bylo mi jasné, že jakmile se ke mně dostane jediný voják protější armády, jsem mrtev. Neuměl jsem ani bojovat, před revolucí jsem býval kuchař v onom hostinci, o kterém jsem psal předtím. Pochopitelně jsem nebyl vzadu sám, moji přátelé „od pivka“ se drželi také vzadu.
„Říkal, že nechtějí Alyrn zničit.“ Začal jsem si povídat s kamarády schován za starým domem rybáře.
„Myslíš? Jestli to nechtějí zničit, tak proč už vyzabíjeli půlku armády?“
„Tak jako tak, podívej se na Alyrn, vždyť ten se za ty léta zničil sám.“ Odvětili přátelé.
V tu najednou na nás vyskočí voják protější armády a vrazí sekeru do hlavy mého kamaráda, jeho tělo padá bezvládně k zemi. Na nic nečekám a seknu mečem s úmyslem utnout hlavu tomu vojákovi. Můj meč se zasekne do jeho šítu a já dostal tvrdý kop do hrudi – vyražený dech – zmateně jsem padám na zem a snažím se nadechnout.
„Aaah“ zařval další kamarád.
Nejspíše ho také dostali, můžu být rád, že zatím žiji, pomyslel jsem si.
Příchází ke mně 2 vojáci, jeden z nich zamumlal „Beknow üu, üebe elaef?“
Pak mě bodl do břicha, v bolestech a krvi jsem se svíjel na zemi, zatímco jiný voják z bitvy řve na ty nademnou „Wat üus mach n’hier?“
„N’ühstin. Üs goh‘ szchon.“ Odpověděli mu.
…
Dál už si pamatuji jenom, jak jsem byl na pokoji a jakýsi kouzelník mě uzdravoval.
„Co se děje?“ Ptám se ho. Zamumlal něco tou podivnou řečí.
„Nerozumím vám!“ Oznámil jsem mu.
Otočil se a zavolal „Üe notkann szprech im Alyrn lengcz! Ühman komm hier!“
Načež přišel ten podivín, ten tehdy z hostince, později jsem pochopil, že je to tlumočník. Vysvětlil mi, že Alyrn zabral Peter Swordsleaf a jeho armáda. A že prý se ten divný jazyk budu muset naučit, prý to je nový jazyk Alyrnu. Díky učebnici s nápisem „Lengcz foh‘ Alyrn“ jsem se to později naučil. Peter Swordsleaf postavil Alyrnu hrad a vládl Alyrnu dlouhá léta.
Dokud ovšem hrad nebyl příliš...
Záznam byl vytržen z knihy a pokračování nebylo v knihovně nalezeno.
Děkuji za přečtení mého příběhu a budu velmi rád za jakékoliv hodnocení.
Zajímá vás, co vojáci říkali? Učebnici “Lengcz foh' Alyrn" můžete najít na www.alyrn.hys.cz, upozorňuji ale, že ačkoliv se jedná o nejjednodušší jazyk na světě, tak chvíli bude trvat, naučit se ho a učebnice je určena spíše lidem, kterým jdou jazyky.
