Inter
Velmi známý člen
KAPITOLA I.
Co se děje v Arezolu?
Byl pěkný letní večer. Slunce pomalu zapadalo za Západní hory, stíny se lenivě prodlužovaly, a příroda se pomalu připravovala na spánek. U jednoho lesa - který byl zvlášť proslulý loupeživými přepadeními - se zastavili dva jezdci. Zvedl se mírný vánek, ale potom zafoukalo hodně. Vítr rozvířil prach, a nekompromisně jej vmetl jezdcům do tváří. Na cestu se sneslo prskání, a nějaké to nepěkné slovo. Když se ale tak nějak jezdcům podařilo dostat prach z očí, všiml si první jezdec malého vozíku před nimi, loudavě se blížící k nim. "Ten vítr mě jednou zabije.. Ale což, polez se podívat kdo jede tam vepředu." máchl rukou k vozíku první jezdec. "Dobře Uby, ale jestli z toho bude zase takvý průšvih jako z Belargozdké jízdy, tak tě uškrtím." souhlasil druhý jezdec, a jeho kůň si odfrkl. Už byl vozík docela blízko, takže ani nemuseli pobídnout koně, ale počkali. Když přijel dost blízko, Deaw pozdravil. Z vozíku - který byl mimochodem tažení šedým poníkem - seskočil trpaslík, a nedůvěřivě se podíval po jezdcích. Byl to trpaslík normální výšky - to jest asi do půlky dospelého člověka. Nos měl jako menší bramboru, plnovou mu spadal až do pasu. "Zdravím, zdravím, ctění pánové, nemáte zájem o menší věcičku? Mám hodně vzácných věcí..." pozdravil trpaslík, a jezdci okamžitě poznali, že se jedná o obchodníka. "Jistě.. Ukaž, co tam máš, obchodníku." souhlasil Uby, a zašel se podívat do vozu. Když trpaslík odhrnul plachtu, odhalil Ubymu zboží. "Hmm.. Prej vzácnosti.. Vzácné je tu maximílně tohle.." pomyslel si Uby když se jeho zrak upíral na krásný zlatá pohár. Vzadu byla ještě truhlička, ale Uby se ani nemusel zeptat Trpaslíka co v ní je, protože mu hned došlo že je to pokladnice. "Kolik stojí tohle?" zeptal se Uby, a ukázal na pohár. "Umm... sto padesát zlatých." odpověděl, a v očích se mu zajiskřilo, tak jako se v očích zajiskří každému obchodníkovi, když si někdo kupuje drahou věc. "Dobře, půjdu se ještě poradit s Deawem. Hej Deawne!" houkl k Deawovi, "Co myslíš? Můžeme to koupit? Rád bych králi dovezl nějaký dárek..." "Jako, myslím, že je úplně jedno, z čeho pije. Může pít z normálního plechovýho hrnku, nemusí mít zlatý pohár... Ale jestli chceš, tak budiž. Ale ať nám nějaké peníze zůstanou!" víceméně souhlasil Deaw, a Uby dal obchodníkovi tři měšce. " V každém je padesát zlaťáků. Přepočítej si to, jestli chce-" Uby ani nedořekl, a obchodník už začal přepočítávat zlaťáky. "Ne že bych vá nevěřil, ale doba je zlá, musím si hlídat výdělek..." omluvil se trpaslík, zatímco počítak zlaťáky. Uby se unaveně posadil na zem, a otráveně čekal, než si trpaslík spočítá peníze. "Sto čtyřicet pět, sto čtyřicet šest, sto čtyřicet sedm, sto čtyřicet osm, sto čtyřicet devět, sto padesát... Dobré!" zaradoval se trpaslík, vysypal zlaťáky do pokladnice, a podal Ubymu pohár. "Fúha, Deawne, heh, to byly naše poslední peníze.. Víš jak byl nocleh u Hrádkových drahý." omluvným tónem dodal Uby. Deaw vybuchl, a už chtěl začít zaspávat Ubyho výčitkami, ale přerušil ho trpaslík: "A pánové.. Nemohli by jste mě zítra ráno doprovodit přes tenhle les? Víte že je v něm strašně moc lupičů, a já nechci přijít o své drahocenné zboží.." "Jistě.." přijmul Uby, zatímcu mu v hlavě proběhlo: "Však tam žádné cennosti nemáš, trpajzlíku, nevím o co bys měl přijít.." s těmito myšlenkami si lehl, a po nějaké době, když už všichni spali, usnul i on.Co se děje v Arezolu?
"Vzbuď se! Vstávej!" křičel Deaw na trpaslíka, zatímcu Uby pekl snídani - dva králíky, které ulovil v lese - na malém rožni, který si sestavil. "Co je? Kdy, kde, jak, proč, za čí pomoci?! Mě neokradete!!" začal křičet trpaslík, když se konečně probral. "To jsme my, ty hlupáku..." dopáleně odsekl Deaw. "Jo aha, pardon.. Mě se zdál takový strašný sen.. Jéj, to voní! Jestli chcete, vážený pane, dám vám trochu koření, které je přímo z jižního Gotwellhentu. Pečení králíci jsou s tím kořením vynikající!" omluvil se trpaslík, a vytáhl malou lahvičku, ze které vysypal koření. Jakmile se nasnídali - trpaslík snědl nejvíc - dali se na cestu lesem. Prošli jím bez úhony, trpaslík poděkoval, a by s Deawem se vraceli lesem zpět. "Čekal bych, že nás přepadnou..." pronesl zamyšleňe Deaw. "Nediv se.. Lupiči jsou zvyklí, že kupci projíždějí lesem kolem poledne. Teď je asi - počkej, najdu časolap - kde je, doháje - tady. Je asi... půl osmé ráno." odpověděl mu Uby, a dál už neříkal nic. Teprve asi dobrý kilometr od lesa začal Deaw nový rozhovor.
"Ta bitva byla strašná, že?" zachmuřeně vzpomínal Deaw. "Byly i horší věci... Ale hrozná byla, to se musí nechat. Kolik mrtvých.." odpověděl mu Uby. "Kéž bychom už byli doma, v našem království Kratelizor..." Jeli po prašné cestě, a široko dlaeko neviděli vůbec nic, než pár stromů. Trvalo asi čtyři hodiny, než se dostali do jedné vesnice. "Kudma se jede do Arezolu?" zeptal se Uby kolemjdoucího. "Nó, jeďte na západ, potom u jedné vesnice zabočte doleva, a budete tam. Ale teď bych tam nejezdil, něco se tam děje."
To by bylo asi všechno. Zatím vystupovali: @UbyGamer a @Deawon. No. Já doufám že se vám tato kapitola líbila, děkuji za přečtení, a zatím.
Inter.
