Když jsem bojoval v RAF za 2. Sv. Války pod 310. Perutí, moje letadlo sundal Německý stíhač, když jsem bránil Britské ostrovy. Jak jsem padal, rychle jsem se pomodlil a pak se nechal katapultovat ze svého odrovnaného Spitfiru. Veškeré systémy fungovaly v pořádku, takže jsem se dostal na pevninu v lepším stavu, než moje letadlo. Byl jsem prohlášen za pohřešovaného, jeden z mých spolu-letců mě viděl přistát, tak se po mě vydali pátrat. Já, otřesený, zůstal na místě, stačil jsem se akorát vyprostit ze zbytku padáku a lehl jsem si na zem. Tušil jsem, že jsem někde v Británii, ale nevěděl jsem kde přesně. Když přijelo auto s rudým křížem, naložili mě, byl jsem jen v šoku a měl jsem vyhozené pravé rameno. Po ošetření mě převezli na základnu, kde jsem byl hospitalizován na týden, než se mi rameno dostane do bojové pohotovosti. Byl jsem nejlepší letec v peruti, tak mi hned po opuštění nemocnice nabídli misi, kterou jsem jako Čech nemohl odmítnout. Eskortovat letadlo, jež neslo několik parašutistů nad ČR, kde je vyhodí a oni budou pokračovat ve své misi (Atentát na Heydricha). Příjmul jsem. Hned druhý den jsme vyrazili, já byl po pravé straně a nějaký Polák jistil levou. Průlet se neobešel bez povšimnutí Němců. Nalétli na nás s letkou Messerschmitů, které jsme sundali jedna báseň, jelikož byli rozespalí a nevěděli, která bije. Nad ČR, co si Angličtí letci mysleli, že je Praha, parašutisti vyskočili a my jsme se otáčeli směrem na Francii, kde jsme měli malé letiště, mimo vládu Říše. Všechna letadla se tam dostala, tedy, až na to mé. Kousek po výsadku jsme byli napadeni Němci, kteří hlídali vzdušný prostor Protektorátu. Až na mě všichni uletěli, zatímco já opět padal k zemi. Jednou mi to evidentně nestačilo. Když jsem vyskočil z hořící koule, která byla před pár okamžiky mým letadlem s Českou vlaječkou na křídle, otevřel se mi padák a já doplachtil na zem. Nyní jsem už v šoku nebyl, rychle jsem se vyprostil z padáku, namotal si kus šňůry z padáku a odřízl jí svým nožem. Mám slabost pro Paracord, tak jsem myslel, že si z něho pak udělám náramek. Jak jsem utíkal krajinou, došel jsem do města, které bylo skoro liduprázdné. Většina lidí byla tou dobou dost možná na cestě do koncentračních táborů, nebo byli na noční službě v dolech. Tak jako tak, jeden dům byl rozsvícený, tak jsem si poupravil uniformu, vlajku na svém rameni jsem si oprášil a zaklepal na dveře. Ven vyšel mladý muž, s obavami na tváři se mě zeptal: „Kdo jste a co tu v tuhle hodinu chcete?” Rozhodl jsem se mu odpovědět jednoduše „Český letec, který byl před chvílí sestřelen v boji s Němci, mohl bych se u vás na chvíli schovat?” Muž nebyl toho názoru, že bych mu lhal, viděl obě vlajky na mé uniformě, hlavně tu Britskou. Poslal mě, abych šel dovnitř, dal mi civilní oblečení, pomohl mi spálit mou uniformu, poté, co jsem si z ní odpáral to nejdůležitější (Vlajku ČSR, jméno a hodnost) a poslal mě do koupelny. Po probděné noci jsme se rozhodli, že mě dostane zpět k RAF, kam jsem taky patřil. Svoje části uniformy jsem tedy nechal u něj, aby je zakopal pod strom, který stál za domem a vydali jsme se na cestu k místní tajné buňce Československého odboje. Jak cesta šla, muž se mi představil jako Josef Veverka, tvůj děda. Řekl mi, že má těhotnou ženu u rodičů na Slovensku a že mám zatracené štěstí. Poděkoval jsem mu, že se o mě tak stará a popřál mu hodně zdaru s dítětem, které bylo tvůj otec. Když mě konečně dostal k odboji, dal mi malý odznak, bylo na něm jeho jméno a uprostřed vyryto "CT". „Až tahle válka skončí, zajdi za mnou, dáme si pár piv a pokecáme o dost víc. Tohle tě ke mě dostane, je to něco jako můj podpis.” Tehdy jsem dostal první Craft Token na světě, ještě před tím, než vznikla Craftmanie. Rozloučil jsem se s Veverkou a po pár týdnech jsem se díky Československému odboji dostal do Francie, odkud jsem se zkrz pár nebojácných Francouzů dostal na Britské ostrovy. Když jsem dosloužil u letectva, bylo po válce, což znamenalo můj návrat do Čech. Díky Craft Tokenu jsem se dostal až do místa, kde jsem kdysi poprvé klepal na dveře jednoho mladého hrdiny. Otevřela mi žena s dítětem v ruce, když se dozvěděla, kdo jsem a co chci, dala mi nejdřív pořádnou facku, ale pak mě pozvala dovnitř. Zmatený jsem si sedl na nabízenou židli a poslouchal, jak jsem si svůj trest zasloužil. Zjistil jsem, že na cestě domů byl tvůj děda zajat Německou hlídkou a při výslechu byl přinucen vysvětlit, co dělal poblíž odbojové buňky v tu dobu, kdy byl pravděpodobně poblíž spadlý letec RAF. Popravili ho za velezradu, ale jeho rodinu nedopadli, byli totiž na Slovensku, daleko od místa působnosti místní ozbrojené síly. Vyzvedl jsem si tedy krabici, kterou Děda nestihl zakopat a v ní byl vzkaz, který tam přihodil on sám. „Pokud se mi něco stane, že mě už nenajdeš, nech si alespoň na památku ten CT, bude se ti jednou hodit... Josef Veverka”.
A tak tu teď jsem... A chci za ten dědův Craft Token jeden virtuální, od tebe. Udělej to pro svého dědu, který byl hrdina a pomohl vojákovi v nouzi.
