Inter
Velmi známý člen
V zajetí studené záře
Skutečný příběh československé bomabrdovací posádky
ČÁST TŘETÍ
Výbuchy dopadajících pum, mezi nimiž je velké množství zápalných, proměňují krajinu v hořící jezero. Ohromná rudá záře se rozprostřela nad hořícím městem. Všechno se zdá být zalité ohněm. Je to kruté pro obyvatele tohoto německého města. Ale v této válce, kterou jejich zfanatizované hlavy zprvu tak vítaly a opěvovaly, kdy jejich ozbrojené pěsti něustále hrozily ustrašenému světu zničením, nezasluhují jiné odplaty. Vraždící hordy pod vedením podle nich tak dobrého Führera*, strašící civilozovaný svět, musí být sraženy. Pak bude pokoj. V prvních fázích války, kdy německé pumy drtily bezbrannou Varšavu, Rotterdam, zabíjely uštvané uprchlíky z Belgie, Holandska a Francie, to bylo v pořádku. Čím více krve teklo, tím byla válka pro Führera veselejší. Pak přišla na řadu Anglická města. Co zkázy a hrůzy německé pumy natropily. Co krve dětí a žen vyteklo do rozžhavených trosek domů - a Führer jen jásal. Ale pouze do té doby, dokud první anglické bomby nepadly na německé hlavy. Ale dnes už je zachvacuje zbabělost. Zalezlí v krytech spílají spojeneckým letcům. Nemohou pochopit, že se někdo odvážil bránit se jejich vraždění, způsobem který si sami vyvolili. Tygr, který po léta vybíjel na válku nepřipravené národy nyní naříká, že je mu ubližováno. V panickém strachu o život stahuje vražedné drápy. Ale svět pomalu zvedá hlavu.Skutečný příběh československé bomabrdovací posádky
ČÁST TŘETÍ
"Předurčený úkol splněn, a teď domů." je heslem celé posádky. Navigátor dává pilotům nový kurz na západ. Piloti a přední střelec užasle hledí na světelné rodeo vepředu. Zdá se, že je německá obrana, rozestavená v širokých pásmech kolem Hamburku, rozhodnuta za žádnou cenu nedovolit letcům návrat do nenáviděné Anglie. Letadlo, nyní již bez bomb, provádí znovu divoké rejdy mezi světlomety. Jeden z nich se stává příliš dotěrným. Podaří se mu na okamžik zachytit levé křídlo do svého kuželu. Stačí rázné trhnutí strojem v opačný směr, a letoun je osvobozen. Granáty, explodující v blízkosti zadní věže, vyvolávají vzpomínky na jednoho zadního střelce, který byl na nepřátelském území nalezen v roztříštěné zadní věži, která byla ustřelena od trupu letadla. Po deseti minutách divokého tance mezi granáty a světlomety vše rázem utichá. Německá obrana je spokojena s úspěchy v dnešní noci, a šetří energii, munici a síly na další boj.
Zadní střelec už s veselejší tváří uvažuje o vajíčkách se šunkou, když tu je jeho zrak upoután tmavými obrysy letadla, které se rychle přibližuje. "Haló, zadní střelec volá, 800 metrů nalevo vidím mašinu. Je to Messerschmitt Bf-110. Blíží se k nám." "Dek so na něj pozor." odpovídá pilot. Zadní střelec pokračuje v udávání pohybů a vzdálenosti stíhače. "Stále se k nám blíží, už je od nás 600 metrů." "Haló, už jen 500 metrů." Navigátor, který je zabrán do práce, dychtivě naslouchá. Nenachází však klidu a vstupuje do astrokobky, aby viděl na útočníka. Německý letec nemá ani potuchy, že je pozorován. Bude moci zaútočit až ze vzdálenosti 350 - 400 metrů, protože z větší dálky by byla palba neúčinná. "Stále se přibližuje, teď je 450 metrů. Poroz piloti, připravte mašinu na obrat vpravo, přímo proti Frickovi**." volá střelec. "OK, obracím, teď!" hlásí pilot a naklání letadlo přímo proti útočníkovi, právě v okamžik kdy se chystal zaútočit. Je zřejmě překvapen nenadálým obratem bombardéru, kterého pevně držel v zaměřovači. Musí ostře stočit stroj, abyy se vyhnul srážce. Sice ztratil příležitost k útoku, ale vrací se a zkouží nás sestřelit podruhé. Zase bezúspěšně. Žihadle sršící ze střeleckých věží jej udržují v uctivé vzdálenosti. Piloti mu také znemožňují zaměřit manévrováním. Po čtvrtém pokusu se stíhač znechuceně obrací a odlétává, aby zmizel někde v šeru a už se neobjevil.
Dalších 40 minut ubíhá víceméně klidně. Posádka není příliš obtěžována - až na občasnou slabou střelbu a ojedinělé světlomety, které stejně stroj nenalezly. Za tohoto klidu si zadní střelec uvědumuje vzrůstající mráz. Jeho boty, které mají být elektricky vyhřívané - jak se často stává - nehřejí. Nohy mrznou. Střelec si sundává boty, a kope do věže, aby rozproudil krev. Několik minut se snaží přivést zmrzlé nohy k citu, zatímco nepřestává ostražitě pozorovat okolí. Po nějaké době se zase obouvá. Stálo to však za námahu. Nohy už nejsou tak zdřevěnělé. Jenom koleny probíhá bodavá bolest. Je taková zima, že kousek čokolády v nákolenní kapse je jako kousek ledu. Srpek ubývajícího měsíce, který zanedouho po vzletu začal vycházet, se nyní sklání za mračna. V této noci byl svědkem mnoha tragédiím. Přední střelec cítí nesmírnou únavu. Před očima se mu dělají rudá kola. Jeho myšlenky jsou daleko, někde v jeho rodném Československu, a nemají nic společného s válkou. Ale jeho nervy zůstávají stále napjaty. Rozhlíží se kolem, a neujde mu sebemenší pohyb na obloze. Náhle se ostře zadívá v jeden směr. Zahlédl siluetu německého stíhače Bf-109***. Se široce rozevřenýma očima pátrá po stíhači. Za chvíli si však spokojeně oddechne. Jeho nervy si z milimetrového písmenka, vyraženého na věži, vykouzlily obávaného nepřítele.
"Zase ty mizerné světlomety.." poznamenává pilot. Delaší několikakilometrové pásmo světlometů se probudilo. Jeden z nich se mírně pohupuje dopředu a dozadu ve směru letu stroje. Najednou pronikl vzduchem krátký třesk. Letadlo prudce zakolísalo a vylétlo několik metrů výš. Piloti zápasí s řízením kymácejícího se stroje. "Co se stalo?" volá někdo z posádky. Zanedlouho přichází odpověď. "Ale nic, máme to dobré." Vše se zdá být v pořádku. Po další hodině letu volá pilot radiotelegrafistu. "Haló, rádio, budeme sedat bez podvozku." V odpověď je z letiště vidět zelené světlo, oznamující volno pro přistání. Vzápětí se náš Wellington zvolna snáší k zemi. Pilot uděluje poslední instrukce. "Tak držte se, sedáme. Až přistaneme, všichni ven, kdyby to chytlo." Přistání však dopadlo dobře. Teprve na zemi jsme si mohli prohlédnout letadlo a zjistit, co se stalo. "Hrome, osolil vás dobře," prohlásil mechanik. Mezi přední věží a kokpitem je velký otvor s odkrytým a porouchaným olejovým potrubím pro podvozek. Pod nožním řízením je rozseta spousta střepin. Vše nasvědčuje tomu, že jsme byli napadeni přímo zespodu. Nikdo však nevěděl, proč stíhač nedokončil svoji práci, když měl tak dobře zaměřeno. Asi mu kulomety chybou v mechanismu vypověděly službu.
Náš výlet v dnešní noci, který trval 7 modin a 5 minut, je skončen. Čeká nás krátký odpočinek, a potom se vrátíme zpět do boje. Máme jedinný cíl. Zasadit nepříteli tolik ran, aby byl jeho pád co nejrychlejší. Německá obrana nás nemůže zastrašit. Chceme dobro lidstva, svobodu vlasti. Je nutno platit krví za to vše. Ale vytrváme!
* Führer = doslovně přeloženo vůdce, ale pod slovem "Führer" se většinou myslí A. Hitler
** Frickové = Němci, na%%sti
*** https://craftmania.cz/tema/hotovy-projekt-messerschmitt-bf-109g.24104/#post-174148
Tak, to byla třetí a poslední část příběhu "V zajetí studené záře". Doufám, že se vám příběh líbil. Za chyby se omlouvám, zatím se mějte
Inter
