T
TakiAri
Návštěvník
Ahoj, to jsem zase já.
Poslední dobou pročítám různé příběhy od lidí zde na webu a
dosti mě zaujala myšlenka, že bych také něco vytvořil.
Tak jsem si prostě řekl, jdu do toho.
Než jsem vymyslel příběh, uplynulo pár hodin, to psaní už bylo mnohem lehčí.
Tak, hodnoťte jak chcete, možná napíšu i pokračování.
The Last Saviors
Obloha se rozsvítila. Ptáci začali létat a prozpěvovat veselé písně. Z rampouchů pomalu odpadávaly kapičky rozteklého sněhu. Jaro je tady.
Mladý Trim se akorát s mladším bratrem vydávají za strýcem do Engardu. "Trime, jak dlouho ještě?" vyhrkl pisklavý hlásek nalevo od Trima. "Ještě pět, šest mil". "To je dlouhá cesta". "Máš snad lepší nápad? Naše vesnice už není. Vypálili ji. Musíme jít dál. Strýc je jediný, kdo nám může pomoci". Malý Era začal vzlykat.
"Ero.. Víš, že jsem to tak nemyslel. Zůstali jsme jen my dva" Trim chytil Eru za ramena a vážně se mu zahleděl do očí. "My proti celému světu. Slibuji, že tě ochráním. Budu tu pro tebe".
Era se zhluboka nadechl a řekl: "Mám tě rád, Trime".
"Taky tě mám rád, bráško".
Chlapci přišli k obrovské bráně, před kterou stálo půl tuctu strážných.
Jeden z nich k nim přišel a řekl: "Do města je vstup zakázán".
Trim se na něj zoufale podíval. "Pane, prosím.." Do toho se přidal Era: "Zavraždili nám rodiče a vypálili vesnici!" vzteky zrudnul.
Nevěděl, co má dělat, když je od strýce dělila už jen hrstka strážných. Tak strašné se chtěl dostat dovnitř. "Nikdo nesmí dovnitř. Rozkaz zněl jasně" ozval se další strážný.
Trim se rychlou chůzí přiblížil ke strážným a jeden se ho snažil udeřit. Trim se vyhnul, vytasil svou magickou hůl a strážného jediným mávnutím omráčil. Vrhl se naň další a tasil meč. Trim mu tyčí šikovně podrazil nohy a připravil se na další útoky. Nyní už byli útočníci tři. Jeden provedl zákeřný výpad, Trim uskočil a rozeběhl se na další. Jednoho praštil tyčí do hrudi a když se o to samé snažil i u dalšího, nepodařilo se. Trim udělal prudkou otočku a z tyče vyletěl ledový hrot, který se roztříštil strážnému na břiše. Ale to ještě nebyl konec. Poslední strážce držel nůž u krku mladého Ery. Trim zavřel oči. Soustředil se. I přes výhružky strážce se pořád soustředil. Otevřel oči. Měl je celé ledově modré. Na zápěstí se mu zjevil ledový hrot. Ten okamžitě vrhnul strážnému přímo mezi oči. Hrot se roztříštil o jeho čelo. Spadl zmrlý na zem. A s ním i tělo mladého chlapce s proříznutým hrdlem.
Už to bude deset let po Erově smrti. Trim se však nevzdává a neustále pátrá po vrazích jeho rodičů. Byl nucen ublížit spoustě lidem. Stávalo se z něj zvíře. Po měsíci Trimovi razie byl chycen a uvězněn Irvaldskou gardou. Už uběhl rok. Trim sedí ve své cele. Dumá nad tím, jak co nejefektivněji opustit věznici.
V hlavě se mu rodil jeden plán za druhým, avšak ani jeden nebyl dostatečně promyšlený. Najednou slyšel lehké cinkání. Bylo čím dál tím víc hlasitější a intenzivnější. Znělo to jako by byl někdo pod ním. Najednou se část kamenné podlahy propadla a z ní vylezl malý zlodějíček, který vykřikne: "Pojď, je to tvá jediná šance!" "Kdo jsi?" zkusil se zeptat Trim, ale marně, jelikož zlodějíček zalehl zpět do země. Trim se rozhodl ho pronásledovat. Když sešel dolů, uviděl něco nevídaného. Nacházel se v obrovských opuštěných dolech. Ze tmy ve předu byl slyšet hlas: "Tak půjdeš už?"
Trim nelenil a rozeběhl se přímo před sebe. Hlas před ním mu radil, aby furt běžel. Trim si byl extrémně nejistý, ale hlas poslouchal. Najednou zahlédl světlo. Bylo to neobyčejné světlo. Bylo, jako z jiného světa. V tom momentě hlas zařval: "Stůj!"
Trim se zastavil a trojice starců se přiblížila k díře, ze které právě vyběhl. Něco zamumlali a díra se zocelila.
"Ahoj, já jsem Aello a právě jsem ti zachránil život."
"Proč jsi to udělal?" zeptal se nejistě Trim. "Náš vůdce v tobě vidí potenciál. Já bych se na tebe vykašlal."
"Děkuji za upřímnost.." odsekl Trim a šel za světlem vycházejíc z chodby.
"Počkej.." řekl jeden ze starců. "Nechceš se ani dozvědět, proč si tě náš pán vybral?" "Ani ne.." vyhrkl Trim přes rameno a pokračoval ve své cestě. Najednou uslyšel jednoho ze starců, jak zvolal jakési zaklínadlo. To bylo to poslední, co si pamatoval, než upadl do bezvědomí.
Probral se v temné místnosti, do které svítil zkrz mříže na okně měsíční svit. Nevěděl, co se děje. Byl dezorientovaný.
Vtom zavrzala železná dvířka od cely. Trim pomalu vyšel ven.
Pokračoval do chodby, kde už svítily pochodně. Vešel do obrovského sálu. Uprostřed stál oválný stůl a u něj sedělo pět starců. Čtyři z nich byli poněkud neupravení. Ten pátý už ano. Měl na sobě kouzelnickou róbu s různými runovými znaky.
Upravený stařec povstal. Ostatní se zvedli hned poté. "Já jsem Asmir Dlouhovousý. A ty se jmenuješ Trim, že?" pravil. "Pane, odkud to víte?" "Jsi slavný po celé říši. Všichni tě nazývají Křišťálovým Poutníkem." "Co je to za blbost?" "No, všichni vědí co se v Engardu odehrálo. Ví se i o tvé vesnici."
"A co po mně chcete?!" zařval Trim na celý sál.
"Chceme ti pomoci.."
Tak, tohle bude všechno. Budu rád za jakékoliv názory, či hodnocení - jak kladné, tak záporné.
Jen mne zajímá, jestli v tom mám pokračovat.
Poslední dobou pročítám různé příběhy od lidí zde na webu a
dosti mě zaujala myšlenka, že bych také něco vytvořil.
Tak jsem si prostě řekl, jdu do toho.
Než jsem vymyslel příběh, uplynulo pár hodin, to psaní už bylo mnohem lehčí.
Tak, hodnoťte jak chcete, možná napíšu i pokračování.
The Last Saviors
Obloha se rozsvítila. Ptáci začali létat a prozpěvovat veselé písně. Z rampouchů pomalu odpadávaly kapičky rozteklého sněhu. Jaro je tady.
Mladý Trim se akorát s mladším bratrem vydávají za strýcem do Engardu. "Trime, jak dlouho ještě?" vyhrkl pisklavý hlásek nalevo od Trima. "Ještě pět, šest mil". "To je dlouhá cesta". "Máš snad lepší nápad? Naše vesnice už není. Vypálili ji. Musíme jít dál. Strýc je jediný, kdo nám může pomoci". Malý Era začal vzlykat.
"Ero.. Víš, že jsem to tak nemyslel. Zůstali jsme jen my dva" Trim chytil Eru za ramena a vážně se mu zahleděl do očí. "My proti celému světu. Slibuji, že tě ochráním. Budu tu pro tebe".
Era se zhluboka nadechl a řekl: "Mám tě rád, Trime".
"Taky tě mám rád, bráško".
Chlapci přišli k obrovské bráně, před kterou stálo půl tuctu strážných.
Jeden z nich k nim přišel a řekl: "Do města je vstup zakázán".
Trim se na něj zoufale podíval. "Pane, prosím.." Do toho se přidal Era: "Zavraždili nám rodiče a vypálili vesnici!" vzteky zrudnul.
Nevěděl, co má dělat, když je od strýce dělila už jen hrstka strážných. Tak strašné se chtěl dostat dovnitř. "Nikdo nesmí dovnitř. Rozkaz zněl jasně" ozval se další strážný.
Trim se rychlou chůzí přiblížil ke strážným a jeden se ho snažil udeřit. Trim se vyhnul, vytasil svou magickou hůl a strážného jediným mávnutím omráčil. Vrhl se naň další a tasil meč. Trim mu tyčí šikovně podrazil nohy a připravil se na další útoky. Nyní už byli útočníci tři. Jeden provedl zákeřný výpad, Trim uskočil a rozeběhl se na další. Jednoho praštil tyčí do hrudi a když se o to samé snažil i u dalšího, nepodařilo se. Trim udělal prudkou otočku a z tyče vyletěl ledový hrot, který se roztříštil strážnému na břiše. Ale to ještě nebyl konec. Poslední strážce držel nůž u krku mladého Ery. Trim zavřel oči. Soustředil se. I přes výhružky strážce se pořád soustředil. Otevřel oči. Měl je celé ledově modré. Na zápěstí se mu zjevil ledový hrot. Ten okamžitě vrhnul strážnému přímo mezi oči. Hrot se roztříštil o jeho čelo. Spadl zmrlý na zem. A s ním i tělo mladého chlapce s proříznutým hrdlem.
Už to bude deset let po Erově smrti. Trim se však nevzdává a neustále pátrá po vrazích jeho rodičů. Byl nucen ublížit spoustě lidem. Stávalo se z něj zvíře. Po měsíci Trimovi razie byl chycen a uvězněn Irvaldskou gardou. Už uběhl rok. Trim sedí ve své cele. Dumá nad tím, jak co nejefektivněji opustit věznici.
V hlavě se mu rodil jeden plán za druhým, avšak ani jeden nebyl dostatečně promyšlený. Najednou slyšel lehké cinkání. Bylo čím dál tím víc hlasitější a intenzivnější. Znělo to jako by byl někdo pod ním. Najednou se část kamenné podlahy propadla a z ní vylezl malý zlodějíček, který vykřikne: "Pojď, je to tvá jediná šance!" "Kdo jsi?" zkusil se zeptat Trim, ale marně, jelikož zlodějíček zalehl zpět do země. Trim se rozhodl ho pronásledovat. Když sešel dolů, uviděl něco nevídaného. Nacházel se v obrovských opuštěných dolech. Ze tmy ve předu byl slyšet hlas: "Tak půjdeš už?"
Trim nelenil a rozeběhl se přímo před sebe. Hlas před ním mu radil, aby furt běžel. Trim si byl extrémně nejistý, ale hlas poslouchal. Najednou zahlédl světlo. Bylo to neobyčejné světlo. Bylo, jako z jiného světa. V tom momentě hlas zařval: "Stůj!"
Trim se zastavil a trojice starců se přiblížila k díře, ze které právě vyběhl. Něco zamumlali a díra se zocelila.
"Ahoj, já jsem Aello a právě jsem ti zachránil život."
"Proč jsi to udělal?" zeptal se nejistě Trim. "Náš vůdce v tobě vidí potenciál. Já bych se na tebe vykašlal."
"Děkuji za upřímnost.." odsekl Trim a šel za světlem vycházejíc z chodby.
"Počkej.." řekl jeden ze starců. "Nechceš se ani dozvědět, proč si tě náš pán vybral?" "Ani ne.." vyhrkl Trim přes rameno a pokračoval ve své cestě. Najednou uslyšel jednoho ze starců, jak zvolal jakési zaklínadlo. To bylo to poslední, co si pamatoval, než upadl do bezvědomí.
Probral se v temné místnosti, do které svítil zkrz mříže na okně měsíční svit. Nevěděl, co se děje. Byl dezorientovaný.
Vtom zavrzala železná dvířka od cely. Trim pomalu vyšel ven.
Pokračoval do chodby, kde už svítily pochodně. Vešel do obrovského sálu. Uprostřed stál oválný stůl a u něj sedělo pět starců. Čtyři z nich byli poněkud neupravení. Ten pátý už ano. Měl na sobě kouzelnickou róbu s různými runovými znaky.
Upravený stařec povstal. Ostatní se zvedli hned poté. "Já jsem Asmir Dlouhovousý. A ty se jmenuješ Trim, že?" pravil. "Pane, odkud to víte?" "Jsi slavný po celé říši. Všichni tě nazývají Křišťálovým Poutníkem." "Co je to za blbost?" "No, všichni vědí co se v Engardu odehrálo. Ví se i o tvé vesnici."
"A co po mně chcete?!" zařval Trim na celý sál.
"Chceme ti pomoci.."
Tak, tohle bude všechno. Budu rád za jakékoliv názory, či hodnocení - jak kladné, tak záporné.
Jen mne zajímá, jestli v tom mám pokračovat.
