Gangyy_
Josef Vejs
Tak máme tu další díl! Doufám, že se bude líbít :emoji_wink: Budu rád za like!
První díl: https://craftmania.cz/tema/velka-loupez-1.22637/#post-167322
Pořád mě vrtá hlavou co se stalo.. Proč mě nazval syne.. Nechápu to.. Snídaně! zakřičel mužný hlas z konce chodby.. Hned jak to dořekl naše klece se otevřely.. V duchu jsem si říkal jak vlastně zjistim jestli to byl můj otec.. Naposledy co jsem tátu viděl bylo.. Videl jsem ho jak nastupuje do letadla a pak už jsem ho nikdy neviděl.. a když máma zvedla telefon, který zvonil zděsila se a asi jeden den brečela.. Já to ještě nechápal, protože mě bylo asi 5 let..
Takže co jí tak mohli říct?.. že to letadlo havarovalo?!.. Musím to zjistit! ale nejdřív se musím dostat z týhle zaprášený a špinavý cely.. Už bylo po Snídani a a museli jsme se vrátit do cel.. Pak na mě zaklepal jeden z vězňů a řekl mi až jdu za ním.. šel jsem, protože jsem věřil, že mě zavede k východu.. když jsme vešli do tajuplné a tmavé chodby řekl mi, že jsme skoro venku.. Moje naděje na to abych zjistil kdo to byl se zvýšila..! Poté co jsme došli k dveřím, které pusobily děsivě.. řekl mi až zatlačím.. Ták už jsme venku! Začal jsem se ohlížet jak to tu vypadá.. vypadalo to tu jako nějaká čínská čtvrť.. Jak si tak vzpomínám my jsme bydleli u čínské čtvrti! Hned jak jsem se zorientoval řekl jsem si.. Jo jsem tu! Tady jsme bydleli!.. Hned jsem běžel ke vchodu našeho domu.. Vypadal hodně opuštěně a strašidelně.. Neváhal jsem a hned jsem šel dovnitř.. Neuvěříte co jsem viděl.. Bylo to tu úplně stejné! nic nebylo zníčené!.. Hned jsem začal prozkoumávat každý kout.. Našel jsem také Táty ložnici..
Skoro všechny jeho věci byly na stejném místě.. Jediné co mě nesedělo byl jeho šatník.. Chybělo mu tam Sako a jeho kalhoty.. Takové jako měl ten muž!.. Najednou jsem slyšel silné bouchnutí dveřmi.. Najednou jsem měl hrozný strach.. Tak jsem hned vlezl do skříně a mlčel jsem.. Najednou osoba vlezla do pokoje.. A úplně stejným hlasem jako můj otec: „Bože to byl, ale těžký den..“
Nevědel jsem to říct.. najednou ze mě vypadlo.. „Tati?“. Muž se otočil a kouknul na skříň kam jsem se schoval.. Jen odpovědel „Synu?“.. Otevřel jsem pomalu skříň.. Kouli jsme se navzájem do obličeje.. „Jak to že žiješ?!“ řekl jsem.. Chvíli bylo ticho a muž odpověděl „No.. Moje letadlo spadlo.. Asi jako jediný jsem přežil.. Doktoři říkali, že to bylo nemožné, ale přežil jsem..“ odpověděl muž.. a proč ses k nám nevrátil?! „Já se vrátil.. ale vy jste tu nebyli.. V nemocnici jsem musel být přes 1 rok..“ .. „Aha..“ odpověděl jsem krátce.. Hned jak jsem to dořekl.. Objali jsme se.. „A kde je máma?“ řekl otec... No tati.. Ona už nežije.. měla těžkou nehodu.. a neprobrala se už.. „Bože.. Proč si mi to udělal!..“ odpověděl otec..
První díl: https://craftmania.cz/tema/velka-loupez-1.22637/#post-167322
Pořád mě vrtá hlavou co se stalo.. Proč mě nazval syne.. Nechápu to.. Snídaně! zakřičel mužný hlas z konce chodby.. Hned jak to dořekl naše klece se otevřely.. V duchu jsem si říkal jak vlastně zjistim jestli to byl můj otec.. Naposledy co jsem tátu viděl bylo.. Videl jsem ho jak nastupuje do letadla a pak už jsem ho nikdy neviděl.. a když máma zvedla telefon, který zvonil zděsila se a asi jeden den brečela.. Já to ještě nechápal, protože mě bylo asi 5 let..
Takže co jí tak mohli říct?.. že to letadlo havarovalo?!.. Musím to zjistit! ale nejdřív se musím dostat z týhle zaprášený a špinavý cely.. Už bylo po Snídani a a museli jsme se vrátit do cel.. Pak na mě zaklepal jeden z vězňů a řekl mi až jdu za ním.. šel jsem, protože jsem věřil, že mě zavede k východu.. když jsme vešli do tajuplné a tmavé chodby řekl mi, že jsme skoro venku.. Moje naděje na to abych zjistil kdo to byl se zvýšila..! Poté co jsme došli k dveřím, které pusobily děsivě.. řekl mi až zatlačím.. Ták už jsme venku! Začal jsem se ohlížet jak to tu vypadá.. vypadalo to tu jako nějaká čínská čtvrť.. Jak si tak vzpomínám my jsme bydleli u čínské čtvrti! Hned jak jsem se zorientoval řekl jsem si.. Jo jsem tu! Tady jsme bydleli!.. Hned jsem běžel ke vchodu našeho domu.. Vypadal hodně opuštěně a strašidelně.. Neváhal jsem a hned jsem šel dovnitř.. Neuvěříte co jsem viděl.. Bylo to tu úplně stejné! nic nebylo zníčené!.. Hned jsem začal prozkoumávat každý kout.. Našel jsem také Táty ložnici..
Skoro všechny jeho věci byly na stejném místě.. Jediné co mě nesedělo byl jeho šatník.. Chybělo mu tam Sako a jeho kalhoty.. Takové jako měl ten muž!.. Najednou jsem slyšel silné bouchnutí dveřmi.. Najednou jsem měl hrozný strach.. Tak jsem hned vlezl do skříně a mlčel jsem.. Najednou osoba vlezla do pokoje.. A úplně stejným hlasem jako můj otec: „Bože to byl, ale těžký den..“
Nevědel jsem to říct.. najednou ze mě vypadlo.. „Tati?“. Muž se otočil a kouknul na skříň kam jsem se schoval.. Jen odpovědel „Synu?“.. Otevřel jsem pomalu skříň.. Kouli jsme se navzájem do obličeje.. „Jak to že žiješ?!“ řekl jsem.. Chvíli bylo ticho a muž odpověděl „No.. Moje letadlo spadlo.. Asi jako jediný jsem přežil.. Doktoři říkali, že to bylo nemožné, ale přežil jsem..“ odpověděl muž.. a proč ses k nám nevrátil?! „Já se vrátil.. ale vy jste tu nebyli.. V nemocnici jsem musel být přes 1 rok..“ .. „Aha..“ odpověděl jsem krátce.. Hned jak jsem to dořekl.. Objali jsme se.. „A kde je máma?“ řekl otec... No tati.. Ona už nežije.. měla těžkou nehodu.. a neprobrala se už.. „Bože.. Proč si mi to udělal!..“ odpověděl otec..
Jak to dopadne s otcem? Dostane se z toho?
zjistíš v dalším díle! :emoji_wink:
Ještě se chci omluvit za pravopisné chyby :emoji_smiley:
zjistíš v dalším díle! :emoji_wink:
Ještě se chci omluvit za pravopisné chyby :emoji_smiley:
Naposledny upraveno:
