_AnNie
Dark Queen of the Sith
Pátá kapitola příběhu o mladé Vanese, která napjatě čeká zda bude přijata do programu, který se nazývá zkouška charakteru. Uspěje Vanesa?
Pokud jste nečetli čtyři předchozí kapitoly, asi bych se nenamáhala s touhle. Přečtěte si je zde:
I. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-i.15177/
II. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-ii.15199/
III. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-iii.15217/
IV. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-iv.15240/
Hlášení, které ohlašovalo oběd mi ušetřilo práci. Z pokoje jsem zmizela dřív než se Carmel na posteli stihla vůbec posadit.
Doufala jsem, že u oběda bude jen naše kolonie. To jsem se však mýlila. Misery s Ckampsem a Filip se Zakym. Shann a Marif zatím nedorazili. Sedla jsem si k nim s talířem na kterém jsem měla pečené kuře, trochu brambor a mrkev. „Ahoj Neso" pozdravil mě Filip. Misery na mě mrkl se svým rošťáckým úsměvem a Zaky na mě kývl hlavou. Ckaps koukal do svého talíře a nevěnoval mi jediný pohled. Později k nám dorazila i Shann se svou spolubydlící Marif. Obě si na talíř naložili jen Mrkev, brambory a pár bobulek, které jsem nikdy neviděla. „Tu historii jsem nestihla." pronesla tiše Marif. Shann se na ní podívala a zkoumavým pohledem. Pravděpodobně se snažila určit zda to myslí vážně. „Ty taky ne? Já myslel, že jsem jediný." Odpověděl ji Filip. Shann sklonila hlavu „Ani já ne." Postupně jsme se všichni podělili o to, že to z nás nemá nikdo. Proč by vybírali tolik lidí, kteří by to v daném časovém úseku nestihli? „Carmel, Vanesa, Číp, Trewish" a pár dalších, které jsem neznala. Výtahem nás dovezli do identické místnosti jako předtím. Sedla jsem si na stejné místo jako na historii. Stejné místo zaujal i Číp. Carmel si sedla o jeden stůl přede mě a Trewish zaujal místo vedle mě. Usmál se na mě, pohleděl mi do očí a pak mi něco hodil na stůl. Kus papírku. Neměla jsem čas zkoumat co to je. Papírek jsem odložila stranou a nechala si na stůl dát DVĚ hromádky papírů. Na jednom stál nápis Angličtina. Na druhém stála Matematika. Paní, tentokráte s modrými vlasy nám sdělila že na test angličtiny máme dvě hodiny a že ten máme udělat jako první. Na test matematiky máme hodin šest. Pak nám zopakovala jídlo a pití. O potřebě si odskočit opět nepřišlo jediné slovíčko. Čistě nacvičená řeč. Pak zmáčkla stopky a mohli jsme začít psát. Angličtina měla pět stran. Každá strana se soustředila na něco jiného. Byla jsem na třetí když nám čas vypršel. Když jsem odevzdávala papíry angličtiny, všimla jsem si jak mě Carmel ostražitě pozoruje. Přátelský úsměv pro Carmel tak typický. Na řadu přišla matematika. Ta měla stran deset. Každou otázku jsem pečlivě zkoumala a každou odpověď jsem třikrát překontrolovala. Hotovo. Matematiku jsem dopsala. Podívala jsem se na hodiny. Zbývalo mi ještě patnáct minut. Číp měl už taky dopsáno. Pozoroval mě. Carmel ještě dopisovala když se ozvalo „Stop". Pak nás odvedli do pokojů. Psaní od Trewishe jsem si hodila do kapsy a rozhodla jsem se ho přečíst později.
Ulehla jsem na postel a vydechla. „Ty testy jsou opravdu primitivní. Nechápu jak to někdo nemohl stihnout." pronesla Carmel. Rozhodla jsem se jen kývnout a doufala, že Carmel změní téma. To se, ale nestalo. „Ty jsi to nestihla, viď?" Odpovím po pravdě. Nemám potřebu nikomu lhát. „Ne, nestihla.." Carmel se škodolibě usmála a pronesla „No jo.. Když někdo nezvládá ani historii naší země, tak tu prostě nemá co dělat. Chceš pomoct zabalit? Asi se tu už dlouho nezdržíš." Vztek mnou projel jako obrovská zvuková vlna. Podařilo se mi se však ovládnout. „Proč bych neměla? To že jsem nestihla pár otázek že mě nedělá hloupějšího člověka než jsi ty." Carmel se lítostivě usmála. „Ne. To z tebe dělá odpad a ten musí pryč. Sandwich?" Tohle jsem nevydržela. Vztek ve mě bublal. Cítila jsem, jak mi cuká v ruce. Měla bych možnost jí uděřit. Tím bych jí, ale jen nahrála. Vztek byl větší a větši. Vybuchla jsem a zařvala „Strč si svoje kecy a sanwiche někam! Matematiku jsem dodělala celou ještě před tím, než skončil limit.. Za to ty zřejmě ne, co? Pozorovala jsem tě stejně jako ty mě u angličtiny! Takže pravda. Jedna z nás tu dlouho nezůstane." Carmelin úsměv plný lítosti se změnil v ublížený výraz. Tohle jsem asi přehnala. To co Carmel řekla určitě tak nemyslela. Je to jen stres, který za nás říká to, co říkáme teď. „Promiň." Zašeptala jsem po chvíli ticha. „Za co se omlouváš? Snažila ses si připadat silná. Shodit mě, aby jsi vypadala líp. Pitomci u nás to taky dělali." Ta holka si říkala o pár facek. Ulevilo se mi když přišlo hlášení o večeři. Zmizela jsem z pokoje jak nejrychleji to šlo. Ke stolu jsem došla jako třetí. Shann i Marif už seděli. Shann si pochutnávala na ovocném dortu a Marif měla skořicovou housku s plátky ananasu. Na mém talíři leželo propečené pečivo a tři kusy slaniny. Pak k nám dorazil Filip s Miserym a Ckampsem. Zaky dorazil o pár minut později. Všichni okolo nás si povídali o testech, otázkách a odpovědích. Objevilo se plno radostných výrazů, ale i pár méně šťastných, když zjistili, že jejich odpověď není správná. Shann u našeho stolu změnila téma. Povídali jsme si o našich koloniích, vynálezech, rodičích.. najednou se kdosi svezl že židle na zem a a začal vydávat zvuky velmi podobné dávení. Sledovala jsem jak jeho prsty přejíždí po krku. Jeho nehty se zarývaly do kůže. Pak se že židle svezl další, další a další. Někdo z asistentů došel pro doktora Viba, který přišel do místnosti až když se na zemi dávilo šest studentů. Marif křičela ať jim někdo pomůže. Misery s Filipem pobíhali od jednoho ke druhému. Shann měla ve tváři vyděšený výraz. Já jsem nemohla udělat nic. Stálá jsem a sledovala jak jeden student po druhém přestávají kopat nohama a škrábat se přes krk. Marif křičela na studenty, asistenty a na doktora Viba ať něco udělají. Doktor Vib, ale vše jen pozorně sledoval. Mé nohy se spojily se zemí. Nemohla jsem se hnout. Nemohla jsem reagovat. Najednou se že židle svezl i Ckamps. Misery k němu přiběhl a křičel co se stalo. Odpovědi se, ale nedočkal. Ckamps zarýval své nehty hluboko do krku. Za nehty měl krev a kůži. Zvedl se mi žaludek. Přesto jsem se nemohla ani hnout. Sedm mrtvých studentů leželo na zemi jídelny a já až teď pochopila co se vlastně stalo. Sedm mrtvých. Podívala jsem se na sedm rozdrápaných krků. Tak počkat.. sedm rozdrápaných krků? To číslo jsem už někde..podívala jsem se do Ckampsovo talíře. Sandwich. Překontrolovala jsem i talíře mrtvých studentů. Sandwiche. Pohledem jsem přejela po místnosti. Carmelin přátelský úsměv ke mně doléhal od stolu přímo naproti našemu. Zadívala se mi do očí a tiše artikulovala. "Dobrou chuť." Doktor Vib pokynul asistentům aby odnesli mrtvá těla, přistoupil k mikrofonu a řekl.. „Omlouvám se za narušení našeho programu touto směšnou situací. Pro tyto studenty již nešlo nic udělat. Co se týče vašich testů. Zítra ráno se dozvíte výsledky. Před hlášením budeme chodit za studenty a ti, kteří neuspjeli z pokojů odvedou asistenti. Proto Vás prosím, aby jste si na dnešní noc sbalili věci do svých baťohů. Nechceme ráno prodlužovat proces. Nyní pokračujte ve večeři." Domluvil a odešel. Co to mělo být?! Směšná situace?! Nemohli nic udělat?! Nikdo nic neudělal. Pár studentů brečelo, pár se jich povýšeně usmívalo, ale doktor Vib a ani žádný asistent neudělal nic pro záchranu jejich života. Mohli udělat cokoliv. Navíc, co Carmel? Té to projde? Zabila sedm studentů a já to vím! Jak by mohl někdo takový vstoupit do rady a stát se jejím členem? Jak by mohl někdo takový vládnout kolonii?
„Ahoj Vaneso." Usmívala se na mě Carmel jako ten první den kdy jsme se potkali. Jenže teď to bylo jiné. V jejích očích jsem viděla, že se nebojí zabíjet. „Co to k sakru mělo být?! Proč jsi to udělala?!" Vybuchla jsem. „No tak.. neříkej, že tě nenapadlo, proč jsem to udělala. Hloupá jsi, ale zas tak moc snad ne." Smála se Carmel jako by právě řekla nějaký vtip. „Nenapadlo mě, že by jsi byla schopna někoho zabít." To jsem zalhala. Napadlo mě to s těmi Sandwich. Tu myšlenku jsem ale okamžitě zavrhla. Říkala jsem si, že by toho někdo jako Carmel nebyl schopen. Mýlila jsem se. „Neboj se. Tebe ani tvých přátel se nedotknu. Zatím. Původně jsem se chtěla nejdřív zbavit tebe. Pak mi, ale došlo, že zkouška to dřív nebo později udělá za mě. Nejsi dost chytrá na to, aby jsi uspěla." Zašklebila se Carmel a zmizela v koupelně. Sedla jsem si na postel a vstřebávala jsem hrůzy dnešního večera. Když se Carmel vykoupila přišla jsem na řadu já. Snažila jsem se ze sebe smýt špínu, kterou jsem od večeře cítila. Když jsem vyšla z pokoje všimla jsem si, že mám zabaleno. Carmel byla neuvěřitelně drzá. Co víc.. své věci nezabalila. Zřejmě věří, že jí první část vyšla. Na druhou stranu měla důvod si věřit. Dodělala dva testy ze tří. A bůh ví jak dobře na tom byla s tím třetím. To já jsem byla tak, která se mohla bát rána. Pak jsem se převlékla do nočního úboru a s myšlenkou co přinese následující den jsem usla.
Prosím čtenáře o přečtení: Tak jo.. to by bylo zatím vše. Delší kapitoly přijdou možná v budoucnu. Spíše mám jinou otázku a to docela zásadní. Mám pocit, že tahle kapitola se moc nepovedla a nebyla úplně kvalitní. Proto jestli mám vydávat méně, ale kvalitnější, nebo stejně ale na úkor kvality. Také je možné, že to tak přijde jen mně. Proto bych byla ráda, aby se každý vyjádřil v anketě. Děkuji mnohokrát.
V dnešní kapitole hráli: @CrazyShann_Cz , @Misery96 , @Filip6_CZ , @Ccarmel , @TheMarifLP , @Číp , @Trewish , @Ckamps , @_JustZaky_
Snad jsem zase na nikoho nezapomněla. Herců se tam zatím moc neobjevuje, ale to se brzy změní, takže nezoufejte!
Pokud jste nečetli čtyři předchozí kapitoly, asi bych se nenamáhala s touhle. Přečtěte si je zde:
I. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-i.15177/
II. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-ii.15199/
III. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-iii.15217/
IV. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-iv.15240/
Hlášení, které ohlašovalo oběd mi ušetřilo práci. Z pokoje jsem zmizela dřív než se Carmel na posteli stihla vůbec posadit.
Doufala jsem, že u oběda bude jen naše kolonie. To jsem se však mýlila. Misery s Ckampsem a Filip se Zakym. Shann a Marif zatím nedorazili. Sedla jsem si k nim s talířem na kterém jsem měla pečené kuře, trochu brambor a mrkev. „Ahoj Neso" pozdravil mě Filip. Misery na mě mrkl se svým rošťáckým úsměvem a Zaky na mě kývl hlavou. Ckaps koukal do svého talíře a nevěnoval mi jediný pohled. Později k nám dorazila i Shann se svou spolubydlící Marif. Obě si na talíř naložili jen Mrkev, brambory a pár bobulek, které jsem nikdy neviděla. „Tu historii jsem nestihla." pronesla tiše Marif. Shann se na ní podívala a zkoumavým pohledem. Pravděpodobně se snažila určit zda to myslí vážně. „Ty taky ne? Já myslel, že jsem jediný." Odpověděl ji Filip. Shann sklonila hlavu „Ani já ne." Postupně jsme se všichni podělili o to, že to z nás nemá nikdo. Proč by vybírali tolik lidí, kteří by to v daném časovém úseku nestihli? „Carmel, Vanesa, Číp, Trewish" a pár dalších, které jsem neznala. Výtahem nás dovezli do identické místnosti jako předtím. Sedla jsem si na stejné místo jako na historii. Stejné místo zaujal i Číp. Carmel si sedla o jeden stůl přede mě a Trewish zaujal místo vedle mě. Usmál se na mě, pohleděl mi do očí a pak mi něco hodil na stůl. Kus papírku. Neměla jsem čas zkoumat co to je. Papírek jsem odložila stranou a nechala si na stůl dát DVĚ hromádky papírů. Na jednom stál nápis Angličtina. Na druhém stála Matematika. Paní, tentokráte s modrými vlasy nám sdělila že na test angličtiny máme dvě hodiny a že ten máme udělat jako první. Na test matematiky máme hodin šest. Pak nám zopakovala jídlo a pití. O potřebě si odskočit opět nepřišlo jediné slovíčko. Čistě nacvičená řeč. Pak zmáčkla stopky a mohli jsme začít psát. Angličtina měla pět stran. Každá strana se soustředila na něco jiného. Byla jsem na třetí když nám čas vypršel. Když jsem odevzdávala papíry angličtiny, všimla jsem si jak mě Carmel ostražitě pozoruje. Přátelský úsměv pro Carmel tak typický. Na řadu přišla matematika. Ta měla stran deset. Každou otázku jsem pečlivě zkoumala a každou odpověď jsem třikrát překontrolovala. Hotovo. Matematiku jsem dopsala. Podívala jsem se na hodiny. Zbývalo mi ještě patnáct minut. Číp měl už taky dopsáno. Pozoroval mě. Carmel ještě dopisovala když se ozvalo „Stop". Pak nás odvedli do pokojů. Psaní od Trewishe jsem si hodila do kapsy a rozhodla jsem se ho přečíst později.
Ulehla jsem na postel a vydechla. „Ty testy jsou opravdu primitivní. Nechápu jak to někdo nemohl stihnout." pronesla Carmel. Rozhodla jsem se jen kývnout a doufala, že Carmel změní téma. To se, ale nestalo. „Ty jsi to nestihla, viď?" Odpovím po pravdě. Nemám potřebu nikomu lhát. „Ne, nestihla.." Carmel se škodolibě usmála a pronesla „No jo.. Když někdo nezvládá ani historii naší země, tak tu prostě nemá co dělat. Chceš pomoct zabalit? Asi se tu už dlouho nezdržíš." Vztek mnou projel jako obrovská zvuková vlna. Podařilo se mi se však ovládnout. „Proč bych neměla? To že jsem nestihla pár otázek že mě nedělá hloupějšího člověka než jsi ty." Carmel se lítostivě usmála. „Ne. To z tebe dělá odpad a ten musí pryč. Sandwich?" Tohle jsem nevydržela. Vztek ve mě bublal. Cítila jsem, jak mi cuká v ruce. Měla bych možnost jí uděřit. Tím bych jí, ale jen nahrála. Vztek byl větší a větši. Vybuchla jsem a zařvala „Strč si svoje kecy a sanwiche někam! Matematiku jsem dodělala celou ještě před tím, než skončil limit.. Za to ty zřejmě ne, co? Pozorovala jsem tě stejně jako ty mě u angličtiny! Takže pravda. Jedna z nás tu dlouho nezůstane." Carmelin úsměv plný lítosti se změnil v ublížený výraz. Tohle jsem asi přehnala. To co Carmel řekla určitě tak nemyslela. Je to jen stres, který za nás říká to, co říkáme teď. „Promiň." Zašeptala jsem po chvíli ticha. „Za co se omlouváš? Snažila ses si připadat silná. Shodit mě, aby jsi vypadala líp. Pitomci u nás to taky dělali." Ta holka si říkala o pár facek. Ulevilo se mi když přišlo hlášení o večeři. Zmizela jsem z pokoje jak nejrychleji to šlo. Ke stolu jsem došla jako třetí. Shann i Marif už seděli. Shann si pochutnávala na ovocném dortu a Marif měla skořicovou housku s plátky ananasu. Na mém talíři leželo propečené pečivo a tři kusy slaniny. Pak k nám dorazil Filip s Miserym a Ckampsem. Zaky dorazil o pár minut později. Všichni okolo nás si povídali o testech, otázkách a odpovědích. Objevilo se plno radostných výrazů, ale i pár méně šťastných, když zjistili, že jejich odpověď není správná. Shann u našeho stolu změnila téma. Povídali jsme si o našich koloniích, vynálezech, rodičích.. najednou se kdosi svezl že židle na zem a a začal vydávat zvuky velmi podobné dávení. Sledovala jsem jak jeho prsty přejíždí po krku. Jeho nehty se zarývaly do kůže. Pak se že židle svezl další, další a další. Někdo z asistentů došel pro doktora Viba, který přišel do místnosti až když se na zemi dávilo šest studentů. Marif křičela ať jim někdo pomůže. Misery s Filipem pobíhali od jednoho ke druhému. Shann měla ve tváři vyděšený výraz. Já jsem nemohla udělat nic. Stálá jsem a sledovala jak jeden student po druhém přestávají kopat nohama a škrábat se přes krk. Marif křičela na studenty, asistenty a na doktora Viba ať něco udělají. Doktor Vib, ale vše jen pozorně sledoval. Mé nohy se spojily se zemí. Nemohla jsem se hnout. Nemohla jsem reagovat. Najednou se že židle svezl i Ckamps. Misery k němu přiběhl a křičel co se stalo. Odpovědi se, ale nedočkal. Ckamps zarýval své nehty hluboko do krku. Za nehty měl krev a kůži. Zvedl se mi žaludek. Přesto jsem se nemohla ani hnout. Sedm mrtvých studentů leželo na zemi jídelny a já až teď pochopila co se vlastně stalo. Sedm mrtvých. Podívala jsem se na sedm rozdrápaných krků. Tak počkat.. sedm rozdrápaných krků? To číslo jsem už někde..podívala jsem se do Ckampsovo talíře. Sandwich. Překontrolovala jsem i talíře mrtvých studentů. Sandwiche. Pohledem jsem přejela po místnosti. Carmelin přátelský úsměv ke mně doléhal od stolu přímo naproti našemu. Zadívala se mi do očí a tiše artikulovala. "Dobrou chuť." Doktor Vib pokynul asistentům aby odnesli mrtvá těla, přistoupil k mikrofonu a řekl.. „Omlouvám se za narušení našeho programu touto směšnou situací. Pro tyto studenty již nešlo nic udělat. Co se týče vašich testů. Zítra ráno se dozvíte výsledky. Před hlášením budeme chodit za studenty a ti, kteří neuspjeli z pokojů odvedou asistenti. Proto Vás prosím, aby jste si na dnešní noc sbalili věci do svých baťohů. Nechceme ráno prodlužovat proces. Nyní pokračujte ve večeři." Domluvil a odešel. Co to mělo být?! Směšná situace?! Nemohli nic udělat?! Nikdo nic neudělal. Pár studentů brečelo, pár se jich povýšeně usmívalo, ale doktor Vib a ani žádný asistent neudělal nic pro záchranu jejich života. Mohli udělat cokoliv. Navíc, co Carmel? Té to projde? Zabila sedm studentů a já to vím! Jak by mohl někdo takový vstoupit do rady a stát se jejím členem? Jak by mohl někdo takový vládnout kolonii?
„Ahoj Vaneso." Usmívala se na mě Carmel jako ten první den kdy jsme se potkali. Jenže teď to bylo jiné. V jejích očích jsem viděla, že se nebojí zabíjet. „Co to k sakru mělo být?! Proč jsi to udělala?!" Vybuchla jsem. „No tak.. neříkej, že tě nenapadlo, proč jsem to udělala. Hloupá jsi, ale zas tak moc snad ne." Smála se Carmel jako by právě řekla nějaký vtip. „Nenapadlo mě, že by jsi byla schopna někoho zabít." To jsem zalhala. Napadlo mě to s těmi Sandwich. Tu myšlenku jsem ale okamžitě zavrhla. Říkala jsem si, že by toho někdo jako Carmel nebyl schopen. Mýlila jsem se. „Neboj se. Tebe ani tvých přátel se nedotknu. Zatím. Původně jsem se chtěla nejdřív zbavit tebe. Pak mi, ale došlo, že zkouška to dřív nebo později udělá za mě. Nejsi dost chytrá na to, aby jsi uspěla." Zašklebila se Carmel a zmizela v koupelně. Sedla jsem si na postel a vstřebávala jsem hrůzy dnešního večera. Když se Carmel vykoupila přišla jsem na řadu já. Snažila jsem se ze sebe smýt špínu, kterou jsem od večeře cítila. Když jsem vyšla z pokoje všimla jsem si, že mám zabaleno. Carmel byla neuvěřitelně drzá. Co víc.. své věci nezabalila. Zřejmě věří, že jí první část vyšla. Na druhou stranu měla důvod si věřit. Dodělala dva testy ze tří. A bůh ví jak dobře na tom byla s tím třetím. To já jsem byla tak, která se mohla bát rána. Pak jsem se převlékla do nočního úboru a s myšlenkou co přinese následující den jsem usla.
Prosím čtenáře o přečtení: Tak jo.. to by bylo zatím vše. Delší kapitoly přijdou možná v budoucnu. Spíše mám jinou otázku a to docela zásadní. Mám pocit, že tahle kapitola se moc nepovedla a nebyla úplně kvalitní. Proto jestli mám vydávat méně, ale kvalitnější, nebo stejně ale na úkor kvality. Také je možné, že to tak přijde jen mně. Proto bych byla ráda, aby se každý vyjádřil v anketě. Děkuji mnohokrát.
V dnešní kapitole hráli: @CrazyShann_Cz , @Misery96 , @Filip6_CZ , @Ccarmel , @TheMarifLP , @Číp , @Trewish , @Ckamps , @_JustZaky_
Snad jsem zase na nikoho nezapomněla. Herců se tam zatím moc neobjevuje, ale to se brzy změní, takže nezoufejte!
