Inter
Velmi známý člen
KAPITOLA XV.
Hrůzné vzpomínky a souboj
Hrůzné vzpomínky a souboj
Už byli skoro pryč z vesnice. Už zbývalo jen přejít most. Přešli most, a Riox rozhodl, že si odpočinou. Adasm si nazbíral několik plochých kamínků, a házej je do vody. Občas se mu podařila žabka. "Hej, Ware, jak si věděl to s tou vesnicí?" zeptal se po chvilce Nurt. "No. Moc o tom nechci mluvt. Ale když chceš.. Tehdy mi bylo asi šest. Nikdy na to nezapomenu. Byli jsme s bráchou - tomu bylo asi jedenáct - na houbách. Jak jsme se vrátili domů, nikdo tam nebyl. Ani v domě, ani ve vesnici. Vylezli jsme z domu, a šli jsme ke studni. Byla tam ta.." Warcold se odmlčel, "Byla tam ta zelená plíseň. Dodnes na to nezapomenu. Plíseň se rychle rozšiřovala. A to jako dost rychle. Byla už na domě, celý ho pohltila. Ozvalo se prasknutí, potom zase - a zase. Ten pohlcený dům se rozpadl. Dřevěné trosky v plísni rychle zhnily a potom jakoby se po baráku slehla zem. Takhle to pokračovalo, dům za domem. Teprve až když byla plíseň asi tři nebo čtyři baráky od našeho domu, rozběhli jsme se k němu. Rychle dovnitř - pobrat věci - a ven. Brácha vzal dva meče. Jeden byl táty, druhý strýce. Honem, pryč, pryč, kmitalo nám hlavou. Otevřel jsem vchodové dveře. A hádejte co za nimi bylo... Plíseň. Prosekali jsme si cestu ven, a utíkali jsme z vesnice. A pak se to stalo." "Co se stalo?" "Nedokážu si to představit. Bylo to strašné. Fakt, hnus. Plíseň došla ke kostelu. Za kostelem bývá hřbitov. A jak ta plíseň přilezla na ten hřbitov.. Tak.. Prostě.. Z těch hrobů vylezli kostlivci. Ale co, kostlivci byli na zdolání lehcí. Ale potom.. odkudsi přilezli další. A z toho směru pak přišli ne kostlivci. Ale něco jiného. Nějací čarodějové. Kdybych tak věděl co se stane! Došli k nějakým troskám. Jeden z nich vystoupil dopředu - vzal nějakou dýku - bylo to strašné - probodl se - a z toho jeho těla se začala stavit nějaká budova! Prostě se to tělo vzneslo, spadlo na zem, a plíseň z něho udělala odpornou, zelenočernou budovu. Byli jsme jako přikovaní k zemi. A pak - z té budovy vyšel nějaký tvor. Myslím že ghúl - myslím že to byl on. Kdesi jsem četl knížku, nějakou historickou, a tam byl obrázek. No - a ten ghúl nás viděl. Nebo, spíš cítil. Protože... on... on - neměl oči. Bojovali jsme s ním. Bratra zabil, a pak já zabil jeho. Ale z té budovy vylezl další. Dal jsem se do běhu. Běžel jsem nevím jak dlouho, až jsem narazil na tři rytíře na koni. Zabili ghúla, a vzali mě sebou. Z vesnice kde jsem žil, je v tuto dobu nejmasivnější sídlo Nemrtvých." Warcold se odmlčel. "Hele.. Podívejte.. To mám od toho ghúla.." řekl potom, vyhrnul si rukáv a zvedl paži. Kousek pod ramenem se táhla obrovská jizva.
"Myslím, že budeme mít práci.. Podívejte... Proč jsme tu jenom zůstali..." soukal z úst Crocy, vytáhl meč a ukázal jím na vesnici. Už tam vyrůstala budova Nertvých, a záhy z ní vylezlo to stvoření - ghúl. Všem ztuhla krev v žilách. Ghúl vydal podivný skřek a rozběhl se proti nim. Moc daleko nedoběhl - zastavil ho vystřelený šíp. Ale to už běželi další dva. Trvalo celkem dlouho než je Riox a spol. dokázali zabít. "Jsou ty mršky odolné, to se musí nechat..." prohlásil Prim. Odolné ve slova smyslu takovém: useknete ruku, bojuje dál, useknete nohu, bojuje dál, seknete ho do srdce, bujuje dál. "Mám nápad. Zničmě most! Přes řeku nepůjdou!" zvolal Omgmen, a zapálil most. Po chvilce prach z mostu odplaval, a na břehu od vesnice se začali hromadit ghúlové. "Pryč, než si přinesou nějaké lukostřelce.." zašeptl do tmy Nurt a potichu odběhl. Ostatní za ním. Sníh jim teď hodně zavazel. Horší bylo ale to, že v něm byla stopa. Velká stopa. Po dlouhém běhu zalezli do malé jeskyňky, a vyčerpaní během všichni usnuli. Spali celkem dobře, ráno se vydali na cestu. Další zajímavá událost se stala u jedné řeky.
"To bude háček. Hele, ta řeka je dost široká, led tak sicě nějaký je, ale - Adasme, půjč mi ty šutry a neházej furt ty žabky - hele.." pravil Nurt, a hodil kameny na led. Ten se rozbil při nárazu prvního kamene. "A most nikde.." dodal zachmuřeně Prim. "Ehm.. Nurte... Neměl jsi.. rozbít.. ten.. led.. Podívejte se!" soukal ze sebe Riox a ukázal na vodu. Z ní vytryskl vodní sloup, a vylezlo uz ní několik chapadel. Hned se daly do útoku. Jedno chapadlo se ovinulo okolo Rioxe, a vyzdvihlo ho do výše. DPřeseknout chapadlo mu dalo celkem velkou práci. Mezitím se skupina marně snažila zabít tohoto podivného vodního tvora. Usekávali chapadla kde jen mohli, ale z vody se hned dostaly chapadla nové. Chapadla vyzvedávaly členy společenstva do výše, a zase členové padali jak chapadlo usekli. Nestvůra byla neporazitelná.
Zachránila je pouhá náhoda. Kdesi nahoře ve skalách se zničehonic spustila lavina, strhla sebou několik balvanů, a balvany rozdrtily toho vodního tvora. Rioxe a jeho společníky zasypal sníh. Jakmile vodní nestvvůra přišla o život, řeka okamžitě zamrzla. Když se po chvilce vyhrabali ze sněhu, byli rádi že jsou naživu. přejít řeku a dostat se ke dvěma skalám už bylo snadné. Ale trvalo to dlouho.
"Hele, to jsou ty dvě skály, ne?" užasle pozoroval muhutné skály Crocy. Za chvilinku už procházeli roklí. Na jejím konci byly čtyři vchody do jeskyní.
Tak je to tu.. Rekord!
Sorry za chyby :/ Vystupující:@MrRiox
@Croccy44
@Princcraft
@Nurtuka
@adasm223
@omgmen
No, doufám že sem nikoho nezapomněl, a že se vám tato kapitola líbila.
Tak zatím Inter.
