Inter
Velmi známý člen
Obsah předešlé kapitoly:
Riox a jeho skupinka pořád bloudili v
hoře. Došli do dolu, nalezli tam draka,
ale nechali ho na pokoji i s jeho zlatem.
Omgmen našel kostru ptáčka, a
ostatní byli rádi že uvidí světlo slunce.
Mezitím svolal Wake poradu, a na ní
rozhodl, že Misery, Tizi, Shady, Jarko,
Patule, Filip a Matikos pojednou hledat
portál. Zároveň taky poslal Branceska
se zprávou pro krále Adgola.
"Fajn, kam půjdem? Hoši, víte že nevíme kde ten portál je, natožpak jak se k němu jede. Já bych radši šel do nějakého města, a tam bych se poptal. Co vy na to?" zeptal se Shady ostatních šesti členů A-Teamu po nějaké době jízdy. "Dobře, ale jen jestli znáš cestu, páč tady" Matikos se rozhlédl po kraji, "žádné město širko daleko nevidím.." "Mám mapu.. Aspoň myslím. Mám! Tady." odbyl Matikose Shady a vytáhnul mapu. "Takže, nejbližší město... Eemm.. Tady." řekl po chvilce hledání a ukázal na mapu. "To by bylo dobré, ale první bych si odočinul. Chlapi, jedeme už dlouho, koně jsou vyčerpaní, a já bych si taky rád aspoň sedl." navrhl Filip, ani nečekal než mu ostatní odpoví a lehl si pod strom (samozřejmě že si z tama předtím odklidil sníh). Ostatní návrh přijali, a tak se za krátký okamžik objevila kousíček za nimi hromada sněhu. Aby jste chápali - sníh z té hromady byl předtím normálně na zemi, ale sedm členů A-Teamu jej odházelo na tu hromadu, aby měli místečko na odpočinek a aby neseděli (nebo neleželi) na sněhu. "Co myslíte, najdem ho?" otázal se Patule. "Musíme ho najít.. To by v tom byl čert, aby jsme my - členové A-Teamu - nenašli portál! Ale mohli by jsme někdy po konci téhle motanice, smetenice, víru událostí - nazývejte si to jak chcete, nechce se mi vymýšlet další slovy na tenhle způsob - prozkoumat tyhle kraje! Já osobně jsem tady v těch krajích asi podruhé..? Jo, bude to podruhé. Prvně jsem tu byl když se stavil první command blok. Stavil se v tadytéhle krajině, bude to asi míle - možná míň - od tady tohohle místa. To bylo problémů, s tím krychlovým metrem, to vám řeknu. Postvit ho, vyzkoušet ho, dovézt ho do Command blokové skály - vážil asi třicet metráků - dát ho tam, a pak ještě chudák Dark..." odpověděl mu Filip. Ostatní věděli, co se s nebohým Darkem stalo, ale Patule ten příběh neznal. Dotázal se co tím Filip myslí, a Filip začal vyprávět, co se s Darkem stalo.
"Jak jsme dávali ten command blok do Command blokové skály, bylo s tím kupa problémů. Přepravit command blok bylo strašně těžké. No, ale k věči. Když už command blok konečně stál, a Wake si prohlížal konečné dílo, Dark (taky býval u nás v A-Teamu) našel jednu věc. Byl to takový zlatý pohár - prostě sklenička na víno. Nedlouho potom našel Dark i poklad. Všichni byli rádi, samozřejmě. Ale ten poklad byl nějak zakletý, či co. Do kapes ani do brašen, ba ani do vozíku jsme nic nemohli naložit. To zlato bylo strašně těžké. Nevím proč, ale jenom Dark dokázal zvednout ten pohár, ale nemohl zvednout nic jiného. Když jsme po něm chtěli, aby ten pohár zahodil a šel s náma (platilo pravidlo, že když si nemůžou vzít všichni, nevezme si ani jeden). Ale on že ne, a když jsme ho chtěli přemluvit, utekl, a podivným hlasem, zlobným, na nás zařval: 'Je to moje! Jen moje! MOJE! NIKDY S VÁMA NEPŮJDU!!' a potom se ztratil ve tmě. od té doby ho viděl jen Spexik. Byl zohavněn, vyhublý, vypadaly mu všechny vlasy, a kůže skoro zbělala*. Pokusil se Spexika zabít, ale nepovedlo se mu to. Spexil mu hodil do tmy jídlo, a zohavněný Dark se za ním rozběhl. Od té doby nikdo z A-Teamu v té skále nebyl. A ještě jedna věc se stala - daleko hroznější než co se stalo s Darkem. Soon našel kdesi v hlubinách knížku. Tu otevřel až potom, jak jsme odešli pryč. Byla to knížka, která v sobě měla návod jako používat Černou magii. Soon - dnes ještě žije - ji začal používat, ale stala se s ním jedna věc. Černá magie ho zhnusila ještě víc než zakleté zlato Darka. Maso mu odpadávalo z ruk, oči měl šedé, nohy odporně nateklé, na mnoha místech bez kůže. Tak Gerim přestal používat Černou magii, ale nepomohlo to. Začal tedy dělat strašnou věc. Pomocí Černé magie zabíjel lidi, a přišíval si jejich ruce, nohy, a tak dál, aby vypadal jako normální člověk. Vždycky zabil, usekl si třeba ruku, a přišil si ruku mrtvého. A tak pořád - teď vypadá jako nějaký blázen. Všude po těle má nitě a jizvy." Patule byl otřesen. Už nevím jak, ale sedm členů se rozhodlo, že si budou vyprávět nějaké zajímavé události, které se jim v životě staly. Filip už povídal, a tak začal vyprávět Jarko.
"Byli jsme zrovna na výpravě pro vzácné dřeva. Měli jsme ho natěžit co nejvíc, naložit ho na lodě, a dovézt domů. Měla z něho být vystavěna nová síň pro hostiny v našem sídle. Stromy s tím dřevem rostly na dalekém ostrově, který byl speciální tím, že to dřevo rostlo jen tam. Měli jsme ještě dovézt semena těch stromů, aby rostly i u našeho sídla. No, jak víte, v našem sídle není ta síň z dřeva toho typu, ale z jiného, ani před naším sídlem nerostou ty stromy. Jak jsme totiž odváželi dřevo a semena domů, zaútočili na nás Sko-Yerdalové. Útočná rasa, něco jako mořští plazové, chodící ryby, prostě něco na ten způsob. Jenže - nevím proč, ale tenkrát jsme si s sebou nevzali žádné útočné loďe, měli jsme jen nákladní. Klasické koráby do válek na moři jsme měli v základně, v našem sídle, a to bylo hoodně daleko od nás. No, Bylo celkem jasné, kdo vyhraje, páč Sko-Yerdalů bylo o hodně víc než nás, nemluvě o tom, že drtivá většina nás byli normální dělníci, kteří chtěli nějaké prachy navíc. Podařilo se nám zabít jich asi sedm, a potom už byl každý útok marný. Ničili loďe celkem - no, celkem. Dost rychle! Vypadalo to asi takhle. Jeden Sko-Yerdal se vždycky vypnul nad palubou, z jedné strany, a skončil ve vodě na druhé straně - měli hodně dlouhé těla - a potom začal tuhle 'smyčku' utahovat, až z lodi se vzácným dřevem zbyla jen hromada trosek, volně plující po hladině. Takhle zničili všechny lodě, a zmizeli nám z očí. Vlastně - jenom mě.. Nikdo jiný nepřežil, všechny ostatní zabili. Domů jsem se dostal tak, že jsem ve vodě pochytal několik desek - víceméně tlustých - a svázal jsem je dohromady nějakou tenkou větví z toho vzácného stromu. No - abych to zakončil - na tom voru jsem doplaval až do míst, kde proplouvá Jarvická dvojice. Vzali mě na palubu, a dovezli mě až do přístavu blízko našeho sídla. Možná se mě zeptáte, proč jsme s sebou neměli ty koráby - neměli jsme je, páč v těch místech se Sko-Yerdalové nikdy nevyskytovali... Teď je na řadě Patule, ne?" zakončil své vyprávění Jarko, a předal slovo Patuli. "No, já vám nemám nic o čem bych povídal... Jsem ve službě krátkou dobu, tak nemám moc zážitků. Ale co - povykládám vám, jak jsem se stal členem A-Teamu!" Ostatní ten návrh přijali, a tak začal Patule vyprávět.
"Jel jsem zrovna s kamarádem na dovolenou do Sarezgonu. Sarezgon je město úžasné, jak myslím víte, a já si tam jel odpočinout od věčné práce. Býval jsem kovářem. No, myslím že jste slyšeli o pohromě, která se v Sarezgonu stala. A jestli ne, tak vám o ní budu vykládat. Možná víte, možná ne, Sarezgon leží poblíž masivní pukliny v povrchu zemském. Někdy z ní vyšlehne láva, jen tak pro srandu, ale hned zase spadne zpátky do hlubin. No, tehdy se nějak dostala až na první dům, a to založilo obrovský požár. Fakt, největší požár v dějinách. Domy hořely jako papírky, mohutný vítr rozfoukával oheň hodně daleko na jih, na poušť. Ale vraťme se k městu - lidi vyděšeně pobíhali po ulicích, vojáci se snažili hasit, a byl tam i Wake. Vždycky když se stala nějaká pohroma, byl tam. Ne že by zrovna hasil požár, ale organizoval hašení, a pomáhal matkám kterým uhořelo například dítě - nebo jiným lidem, kterým uhořeli příbuzní - dostat se z věčného zármutku. Jak už byl požár jakš takž u konce, prasklina vyvrhla ohromné množsví lávy, a ta pomalu, ale jistě zaplavovala ulice. Domy v ní mizely jako vzduch, láva - byť pomalá - smetla všechno. Ale stala se ještě jedna věc, která to všechno ještě zhoršila - protrhly se Sarezgonské hráze na severu, a voda se valila z opačného směru naž láva. A byli jsme v pasti. Z jedné strany obrovský proud vody, z druhé žhavá láva, a dvě zbývající strany nepřipadali v úvahu, byly to hory. Wake zrovna stál u jednoho domu, něco tam domlouval, a neviděl - a pro strašný hluk z pukliny ani neslyšel - obrovský proud vody, který se na něj valil. Hodil jsem ho - no, spíš strčil, do jednoho domu, právě vas. Voda se přehnala přes dům, a začala ho zaplavovat. Ale kdyby zůstal venku, utopil by se, nebo by ho obrovský tlak rozmačkal. Voda se vlivem lávy začala vypařovat, pára stoupala, až do Sarezgonských jeskyní v jedné hoře. To byla další pohroma, ale prakticky i naše záchrana. Skála se vlivem strašného tlaku páry zespodu sesunula na městu, a zničila obrovskou čtvrť. Ale už jsme mohli utéct. Utekli jsme, Wake mi poděkoval za záchranu, a nabídl mi místo v A-Teamu. No, a tak jsem tady, jenom proto, že už mě nebavila práce kováře." Patulovo vyprávění bylo zajímavé, ostatní ho chválili, ale už byl na řadě Matikos, a vzpomínal, co se mu v životě stalo. Nemohl přijít na nic zajímavého, a tak předal vyprávění Shadymu.
"Joj, no já nevím... No co, něco tak bude, dejte mi minutku... - - - Jo, mám. No, takže. Tato historka se odehrávala na severu, v krajině věčného ledu a sněhu. Byli jsme vysláni prozkoumat ty končiny. Tak jsme putovali po té zmrzlé krajině, až si koně lehli na zem. Nevěděli jsme proč, zem vypadala studená jako všude jinde, ale jak jsem na ni položil ruku, málem jsem vykočil, jak byla zem teplá. Prokopali jsme led, a napšli jsme horké prameny, chápete to? Horké prameny pod ledem! Horké prameny pod ledem!! Ale za nimi byla ještě jesyně. Byla před ní krabice, ale uzvednout ji nikdo nemohl. Jak jsme ji otevřeli, nalezli jsme ryzí zlato, ale nechali jsme ho tak, chtěli jsme prozkoumat jeskyni. V jeskyni nebylo nic zhajímavého, ale jak jsem se vrátil, a chtěl zvednout - podruhé - krabici, málem jsem probořil strop. Tak byla ta zatracená krabice lehká! Otevřel jsem ji, a co nevidím - zlato! To samé co předtím!! Akorát už míň zářivější a bez drahokamů. Pak se objevil on.. Totiž Huril. Takový malý tvoreček, co se živí zlatem. Nevím, jak, ale prostě se živí zlatem. Vysaje z něj drahost a tíhu, a tím se živí. Takže to co zbylo v krabici, byl jen bezcený šrot.Tehdy jsem pochopil. Huril udržoval jezírko horké, a sám zabraňoval tomu, aby roztál led nad ním." Ostatní pochvalně kývali hlavou, vyprávění se jim líbilo, Misery si začal rozmýšlet co bude říkat, a Tizi začal vyprávět.
"Už jsem vám povídal o šejdíři v hospodě U letícího dráčka? Ne? Tak poslouchejte. Bude to kratičké, jen to se mi stalo. Pak nějaké zásahy a tak dál, ale nechce se mi vzpomínat. No. Byl tam takový hazardér, víte jak je ta hra 'pod jedním kelímkem je kulička, když ho vybereš, vyhraješ'? No tak tu provozoval. Nikdo, nikdo. nikdo nemohl vyhrát, sž jsem odhalil jeho podvod. Kdyš jsem si vsadil, vybral jsem špatný kelímek. Odhodil jsem všechny kelímky na zem, a kulička nebyla nikde! A pak jsem si začal prohlížet stolek. Na místě každého kelímku byla vyřezaná malá dírka, kterou projde jen kulička. Vždycky vyndal zátku, kulička mu vpadla do ruky, a ten co si vsadil obyčejně prohrál. Šejdíř jeden!" Jak skončil vyprávět Tizi, Matikos si ještě nemohl na nic vzpomenout. Misery začal vaprávět jak postavil Trewishe na nohy, ale my ten příběh známe, a proto ho tady nebudu psát.
Po nějaké době mlčení se rozjeli k městu, a po dvou dnech cesty k němu dorazili. Nalezli ho jako - sídlo Nemrtvých.
*Kapitola IV.
Tak jo, doufám že se vám kapitola líbila, omlouvám se za chyby. Na radu Miseryho jsem dal na začátek obsah předešlé kapitoly, aby jste byli tak nějak v obraze
No, vystupující:
@Misery96
@Trewish - zmínka
@MrWakeCZ
@_Tizi0sCZE_
@ShadyCZ
@MatikosCZ
@iTz_Jarko
@Filip6_CZ
@patule1216
@DarkMatrixCZ - doufám že jsi rád ._. (i když, taková hnusná role (kappa))
@Soony37CZE - :c (role ještě hnusnější než u Madligže ._.)
No, doufám že jsem na nikoho nezapomněl.. A ještě, na takhle dlouhé kapitoly si nezvykejte!! Budou kratší..
Zatím,
Inter.
Riox a jeho skupinka pořád bloudili v
hoře. Došli do dolu, nalezli tam draka,
ale nechali ho na pokoji i s jeho zlatem.
Omgmen našel kostru ptáčka, a
ostatní byli rádi že uvidí světlo slunce.
Mezitím svolal Wake poradu, a na ní
rozhodl, že Misery, Tizi, Shady, Jarko,
Patule, Filip a Matikos pojednou hledat
portál. Zároveň taky poslal Branceska
se zprávou pro krále Adgola.
KAPITOLA XVIII.
Ze života
Ze života
"Fajn, kam půjdem? Hoši, víte že nevíme kde ten portál je, natožpak jak se k němu jede. Já bych radši šel do nějakého města, a tam bych se poptal. Co vy na to?" zeptal se Shady ostatních šesti členů A-Teamu po nějaké době jízdy. "Dobře, ale jen jestli znáš cestu, páč tady" Matikos se rozhlédl po kraji, "žádné město širko daleko nevidím.." "Mám mapu.. Aspoň myslím. Mám! Tady." odbyl Matikose Shady a vytáhnul mapu. "Takže, nejbližší město... Eemm.. Tady." řekl po chvilce hledání a ukázal na mapu. "To by bylo dobré, ale první bych si odočinul. Chlapi, jedeme už dlouho, koně jsou vyčerpaní, a já bych si taky rád aspoň sedl." navrhl Filip, ani nečekal než mu ostatní odpoví a lehl si pod strom (samozřejmě že si z tama předtím odklidil sníh). Ostatní návrh přijali, a tak se za krátký okamžik objevila kousíček za nimi hromada sněhu. Aby jste chápali - sníh z té hromady byl předtím normálně na zemi, ale sedm členů A-Teamu jej odházelo na tu hromadu, aby měli místečko na odpočinek a aby neseděli (nebo neleželi) na sněhu. "Co myslíte, najdem ho?" otázal se Patule. "Musíme ho najít.. To by v tom byl čert, aby jsme my - členové A-Teamu - nenašli portál! Ale mohli by jsme někdy po konci téhle motanice, smetenice, víru událostí - nazývejte si to jak chcete, nechce se mi vymýšlet další slovy na tenhle způsob - prozkoumat tyhle kraje! Já osobně jsem tady v těch krajích asi podruhé..? Jo, bude to podruhé. Prvně jsem tu byl když se stavil první command blok. Stavil se v tadytéhle krajině, bude to asi míle - možná míň - od tady tohohle místa. To bylo problémů, s tím krychlovým metrem, to vám řeknu. Postvit ho, vyzkoušet ho, dovézt ho do Command blokové skály - vážil asi třicet metráků - dát ho tam, a pak ještě chudák Dark..." odpověděl mu Filip. Ostatní věděli, co se s nebohým Darkem stalo, ale Patule ten příběh neznal. Dotázal se co tím Filip myslí, a Filip začal vyprávět, co se s Darkem stalo.
"Jak jsme dávali ten command blok do Command blokové skály, bylo s tím kupa problémů. Přepravit command blok bylo strašně těžké. No, ale k věči. Když už command blok konečně stál, a Wake si prohlížal konečné dílo, Dark (taky býval u nás v A-Teamu) našel jednu věc. Byl to takový zlatý pohár - prostě sklenička na víno. Nedlouho potom našel Dark i poklad. Všichni byli rádi, samozřejmě. Ale ten poklad byl nějak zakletý, či co. Do kapes ani do brašen, ba ani do vozíku jsme nic nemohli naložit. To zlato bylo strašně těžké. Nevím proč, ale jenom Dark dokázal zvednout ten pohár, ale nemohl zvednout nic jiného. Když jsme po něm chtěli, aby ten pohár zahodil a šel s náma (platilo pravidlo, že když si nemůžou vzít všichni, nevezme si ani jeden). Ale on že ne, a když jsme ho chtěli přemluvit, utekl, a podivným hlasem, zlobným, na nás zařval: 'Je to moje! Jen moje! MOJE! NIKDY S VÁMA NEPŮJDU!!' a potom se ztratil ve tmě. od té doby ho viděl jen Spexik. Byl zohavněn, vyhublý, vypadaly mu všechny vlasy, a kůže skoro zbělala*. Pokusil se Spexika zabít, ale nepovedlo se mu to. Spexil mu hodil do tmy jídlo, a zohavněný Dark se za ním rozběhl. Od té doby nikdo z A-Teamu v té skále nebyl. A ještě jedna věc se stala - daleko hroznější než co se stalo s Darkem. Soon našel kdesi v hlubinách knížku. Tu otevřel až potom, jak jsme odešli pryč. Byla to knížka, která v sobě měla návod jako používat Černou magii. Soon - dnes ještě žije - ji začal používat, ale stala se s ním jedna věc. Černá magie ho zhnusila ještě víc než zakleté zlato Darka. Maso mu odpadávalo z ruk, oči měl šedé, nohy odporně nateklé, na mnoha místech bez kůže. Tak Gerim přestal používat Černou magii, ale nepomohlo to. Začal tedy dělat strašnou věc. Pomocí Černé magie zabíjel lidi, a přišíval si jejich ruce, nohy, a tak dál, aby vypadal jako normální člověk. Vždycky zabil, usekl si třeba ruku, a přišil si ruku mrtvého. A tak pořád - teď vypadá jako nějaký blázen. Všude po těle má nitě a jizvy." Patule byl otřesen. Už nevím jak, ale sedm členů se rozhodlo, že si budou vyprávět nějaké zajímavé události, které se jim v životě staly. Filip už povídal, a tak začal vyprávět Jarko.
"Byli jsme zrovna na výpravě pro vzácné dřeva. Měli jsme ho natěžit co nejvíc, naložit ho na lodě, a dovézt domů. Měla z něho být vystavěna nová síň pro hostiny v našem sídle. Stromy s tím dřevem rostly na dalekém ostrově, který byl speciální tím, že to dřevo rostlo jen tam. Měli jsme ještě dovézt semena těch stromů, aby rostly i u našeho sídla. No, jak víte, v našem sídle není ta síň z dřeva toho typu, ale z jiného, ani před naším sídlem nerostou ty stromy. Jak jsme totiž odváželi dřevo a semena domů, zaútočili na nás Sko-Yerdalové. Útočná rasa, něco jako mořští plazové, chodící ryby, prostě něco na ten způsob. Jenže - nevím proč, ale tenkrát jsme si s sebou nevzali žádné útočné loďe, měli jsme jen nákladní. Klasické koráby do válek na moři jsme měli v základně, v našem sídle, a to bylo hoodně daleko od nás. No, Bylo celkem jasné, kdo vyhraje, páč Sko-Yerdalů bylo o hodně víc než nás, nemluvě o tom, že drtivá většina nás byli normální dělníci, kteří chtěli nějaké prachy navíc. Podařilo se nám zabít jich asi sedm, a potom už byl každý útok marný. Ničili loďe celkem - no, celkem. Dost rychle! Vypadalo to asi takhle. Jeden Sko-Yerdal se vždycky vypnul nad palubou, z jedné strany, a skončil ve vodě na druhé straně - měli hodně dlouhé těla - a potom začal tuhle 'smyčku' utahovat, až z lodi se vzácným dřevem zbyla jen hromada trosek, volně plující po hladině. Takhle zničili všechny lodě, a zmizeli nám z očí. Vlastně - jenom mě.. Nikdo jiný nepřežil, všechny ostatní zabili. Domů jsem se dostal tak, že jsem ve vodě pochytal několik desek - víceméně tlustých - a svázal jsem je dohromady nějakou tenkou větví z toho vzácného stromu. No - abych to zakončil - na tom voru jsem doplaval až do míst, kde proplouvá Jarvická dvojice. Vzali mě na palubu, a dovezli mě až do přístavu blízko našeho sídla. Možná se mě zeptáte, proč jsme s sebou neměli ty koráby - neměli jsme je, páč v těch místech se Sko-Yerdalové nikdy nevyskytovali... Teď je na řadě Patule, ne?" zakončil své vyprávění Jarko, a předal slovo Patuli. "No, já vám nemám nic o čem bych povídal... Jsem ve službě krátkou dobu, tak nemám moc zážitků. Ale co - povykládám vám, jak jsem se stal členem A-Teamu!" Ostatní ten návrh přijali, a tak začal Patule vyprávět.
"Jel jsem zrovna s kamarádem na dovolenou do Sarezgonu. Sarezgon je město úžasné, jak myslím víte, a já si tam jel odpočinout od věčné práce. Býval jsem kovářem. No, myslím že jste slyšeli o pohromě, která se v Sarezgonu stala. A jestli ne, tak vám o ní budu vykládat. Možná víte, možná ne, Sarezgon leží poblíž masivní pukliny v povrchu zemském. Někdy z ní vyšlehne láva, jen tak pro srandu, ale hned zase spadne zpátky do hlubin. No, tehdy se nějak dostala až na první dům, a to založilo obrovský požár. Fakt, největší požár v dějinách. Domy hořely jako papírky, mohutný vítr rozfoukával oheň hodně daleko na jih, na poušť. Ale vraťme se k městu - lidi vyděšeně pobíhali po ulicích, vojáci se snažili hasit, a byl tam i Wake. Vždycky když se stala nějaká pohroma, byl tam. Ne že by zrovna hasil požár, ale organizoval hašení, a pomáhal matkám kterým uhořelo například dítě - nebo jiným lidem, kterým uhořeli příbuzní - dostat se z věčného zármutku. Jak už byl požár jakš takž u konce, prasklina vyvrhla ohromné množsví lávy, a ta pomalu, ale jistě zaplavovala ulice. Domy v ní mizely jako vzduch, láva - byť pomalá - smetla všechno. Ale stala se ještě jedna věc, která to všechno ještě zhoršila - protrhly se Sarezgonské hráze na severu, a voda se valila z opačného směru naž láva. A byli jsme v pasti. Z jedné strany obrovský proud vody, z druhé žhavá láva, a dvě zbývající strany nepřipadali v úvahu, byly to hory. Wake zrovna stál u jednoho domu, něco tam domlouval, a neviděl - a pro strašný hluk z pukliny ani neslyšel - obrovský proud vody, který se na něj valil. Hodil jsem ho - no, spíš strčil, do jednoho domu, právě vas. Voda se přehnala přes dům, a začala ho zaplavovat. Ale kdyby zůstal venku, utopil by se, nebo by ho obrovský tlak rozmačkal. Voda se vlivem lávy začala vypařovat, pára stoupala, až do Sarezgonských jeskyní v jedné hoře. To byla další pohroma, ale prakticky i naše záchrana. Skála se vlivem strašného tlaku páry zespodu sesunula na městu, a zničila obrovskou čtvrť. Ale už jsme mohli utéct. Utekli jsme, Wake mi poděkoval za záchranu, a nabídl mi místo v A-Teamu. No, a tak jsem tady, jenom proto, že už mě nebavila práce kováře." Patulovo vyprávění bylo zajímavé, ostatní ho chválili, ale už byl na řadě Matikos, a vzpomínal, co se mu v životě stalo. Nemohl přijít na nic zajímavého, a tak předal vyprávění Shadymu.
"Joj, no já nevím... No co, něco tak bude, dejte mi minutku... - - - Jo, mám. No, takže. Tato historka se odehrávala na severu, v krajině věčného ledu a sněhu. Byli jsme vysláni prozkoumat ty končiny. Tak jsme putovali po té zmrzlé krajině, až si koně lehli na zem. Nevěděli jsme proč, zem vypadala studená jako všude jinde, ale jak jsem na ni položil ruku, málem jsem vykočil, jak byla zem teplá. Prokopali jsme led, a napšli jsme horké prameny, chápete to? Horké prameny pod ledem! Horké prameny pod ledem!! Ale za nimi byla ještě jesyně. Byla před ní krabice, ale uzvednout ji nikdo nemohl. Jak jsme ji otevřeli, nalezli jsme ryzí zlato, ale nechali jsme ho tak, chtěli jsme prozkoumat jeskyni. V jeskyni nebylo nic zhajímavého, ale jak jsem se vrátil, a chtěl zvednout - podruhé - krabici, málem jsem probořil strop. Tak byla ta zatracená krabice lehká! Otevřel jsem ji, a co nevidím - zlato! To samé co předtím!! Akorát už míň zářivější a bez drahokamů. Pak se objevil on.. Totiž Huril. Takový malý tvoreček, co se živí zlatem. Nevím, jak, ale prostě se živí zlatem. Vysaje z něj drahost a tíhu, a tím se živí. Takže to co zbylo v krabici, byl jen bezcený šrot.Tehdy jsem pochopil. Huril udržoval jezírko horké, a sám zabraňoval tomu, aby roztál led nad ním." Ostatní pochvalně kývali hlavou, vyprávění se jim líbilo, Misery si začal rozmýšlet co bude říkat, a Tizi začal vyprávět.
"Už jsem vám povídal o šejdíři v hospodě U letícího dráčka? Ne? Tak poslouchejte. Bude to kratičké, jen to se mi stalo. Pak nějaké zásahy a tak dál, ale nechce se mi vzpomínat. No. Byl tam takový hazardér, víte jak je ta hra 'pod jedním kelímkem je kulička, když ho vybereš, vyhraješ'? No tak tu provozoval. Nikdo, nikdo. nikdo nemohl vyhrát, sž jsem odhalil jeho podvod. Kdyš jsem si vsadil, vybral jsem špatný kelímek. Odhodil jsem všechny kelímky na zem, a kulička nebyla nikde! A pak jsem si začal prohlížet stolek. Na místě každého kelímku byla vyřezaná malá dírka, kterou projde jen kulička. Vždycky vyndal zátku, kulička mu vpadla do ruky, a ten co si vsadil obyčejně prohrál. Šejdíř jeden!" Jak skončil vyprávět Tizi, Matikos si ještě nemohl na nic vzpomenout. Misery začal vaprávět jak postavil Trewishe na nohy, ale my ten příběh známe, a proto ho tady nebudu psát.
Po nějaké době mlčení se rozjeli k městu, a po dvou dnech cesty k němu dorazili. Nalezli ho jako - sídlo Nemrtvých.
*Kapitola IV.
Tak jo, doufám že se vám kapitola líbila, omlouvám se za chyby. Na radu Miseryho jsem dal na začátek obsah předešlé kapitoly, aby jste byli tak nějak v obraze
No, vystupující:@Misery96
@Trewish - zmínka
@MrWakeCZ
@_Tizi0sCZE_
@ShadyCZ
@MatikosCZ
@iTz_Jarko
@Filip6_CZ
@patule1216
@DarkMatrixCZ - doufám že jsi rád ._. (i když, taková hnusná role (kappa)
)@Soony37CZE - :c (role ještě hnusnější než u Madligže ._.)
No, doufám že jsem na nikoho nezapomněl.. A ještě, na takhle dlouhé kapitoly si nezvykejte!! Budou kratší..
Zatím,
Inter.
