_AnNie
Dark Queen of the Sith
Krásné odpoledne.
Rozhodla jsem se inspirovat ostatními a vytvořit také svůj příběh.
Je to trošku delší než by jste možná čekali, tak se pohodlně usaďte a čtěte.
Ůvod:
Vanesa končí základní školu a dostává se do role dospělých. Napjatě, ale očekává zda bude vybrána do programu, který se nazývá "Zkouška Charakteru". Pouze malé procento, kteří zkouškou dokáže projít se totiž může dostat do rady, která vládne zbytku světa poničeného válkou. Dostane Vanesa šanci se zkoušky zůčastnit? A pokud ano.. obstojí?
Sešlost, trpící půda, pusto.. to je to co vystihuje naší zem. To vše způsobila válka. Hromadné ničení, utrpení. Strach se šířil rychlostí větru a nic ho nemohlo zastavit. Aspoň tak jsem se to vždy učila. Podle mých dějepisových učebnic měla válka tři fáze. V první proti sobě bojovalo pár států. V druhé se postupně angažovaly státy všechny. Války o vodu, území a boje o vlastní život. Třetí fáze vše ukončila. Do boje se připojila sama příroda. Povodně, hurikány, tornáda, zemětřesení nepředstavitelné síly. Pár procent přeživších se sjednotilo a společně vytvořili novou vládu a hlavní město Senšej. Postupem let se zjistilo jak obnovit zničenou půdu a začít na ní pěstovat plodiny. Za další dobu se lidstvo opět obnovovalo a tak vznikly kolonie. Dnes je na světě již čtrnáct kolonií. Já, Vanesa žiji v jedenácté kolonií zvané Kaliop. Studuji devátý ročník a dnes má přijít den, kdy mě uvedou do společnosti jako dospělou. Máma trvá na tom, že jsem naivní, jestli si myslím, že mě vyberou do Zkoušky Charakteru. To je zkouška, která má otestovat váš charakter a zjistit zda se hodíte na člena rady, která vládne všem čtrnácti koloniím. Táta touto zkouškou prošel a je starostou naší kolonie. Díky němu naše kolonie prosperuje a netrpí nedostatkem jídla nebo dokonce vody. Doufám, že i já budu vybrána do této zkoušky a půjdu v jeho stopách. Aby jste chápali.. o tom kdo se ke zkoušce dostane rozhoduje hlavní město Senšej. Jim se celých devět let posílájí výsledky nás studentů. S ukončením devátého ročníku je několik studentů vybráno že všech kolonií. Z naší kolonie byl naposledy vybrán můj otec. Od té doby již nikdo z Kaliopie nebyl vybrán k této velkolepé zkoušce. Dost učení Neso..musím se připravit. Za pár hodin se sejdeme před radnicí, kde ukončíme své mládí. Můj táta tam má každoročně projev. Tentokrát bude mluvit i ke mně. Doufám, že budu po těch několika letech první koho opět vyberou. Jestli ne, měla bych se rozloučit s klidem. Máma do mě už přes rok hustí, abych si našla místo, kde mě přijmou ode dne mé dospělosti. Já ji na to, ale vždycky odpovím, že chci jít na zkoušku charakteru a bylo by zbytečné abych někomu zabírala místo. No né? Pokud mě nevemou, tak času bude víc než dost. Budu na to mít celý zbytek života.
Když jsem se konečně dostala do svých bledě modrých šatů a učesala si své husté, světle hnědé kadeře. Zbývalo mi ještě pár minut. Mamce vždy trvalo o něco déle se připravit. Minuty jsem se prohlížela v zrcadle. Hledala jsem tam odpověď zda dostanu šanci dostat se ke zkoušce? Nebo jsem prostě příliš marnivá? Dřív než jsem se stačila rozhodnout už na mě volala mamka, že je připravená a je čas vyrazit. Cestou na náměstí, kde jsem se měla rozloučit se svým dětstvím, že mě už valily potoky potu a každých pět minut jsem si musela otřít čelo. Jít v tomhle vedru pěšky nebyla žádná sranda. Aby jste to špatně nepochopili.. auto jsme měli, ale jejich pohony byly příliš drahé. Po několika desítkách minut jsem konečně došla na to kouzelné místo. Jindy by pro mě nebylo nijak zvláštní, ale dnes ano. Tady si naposledy užiji své dětství. Tenhle den byl výhodný i pro obchodníky. Postavili si zde své stánky a prodávali své zboží. Od jídla po oblečení. Dřív než jsem se stačila rozkoukat už volali mé jméno v rozhlase a já běžela k pódiu kde se mě ujala starší paní v červeném kostýmku. Postavila mě vedle Shann. Té nejvíce umělecky nadané dívce, kterou znám a která u nás v kolonii žije. Po pár proslovech o vodě, jídlu, novém způsobu oživení půdy a o tom, jak by jsme měli děkovat hlavnímu městu za jeho ochotu a pomoc.. tady se mi chtělo křičet. Hlavní město nám neukázalo ani záda od doby, kdy byl táta vybrán ke zkoušce. Hlavní město podporovalo kolonie, které jim poskytly budoucí vůdce. Na kolonie odkud se na zkoušku nikdo nedostal se zapomínalo. Pro hlavní město jsme nebyli důležití. Konečně přišel proslov mého otce. Mluvil o tom jak je rád, že se tu všichni sejdeme na oslavení začátku dospělých jedinců. Tenhle rok dospívá 16 studentů. Naše kolonie je malá. Sotva 600 obyvatel a moc studentů nemáme. Po jeho řeči nám začal postupně každému gratulovat a každému pošeptal motivující slova. Pak přišlo to jméno..Shann. Po tomhle jméně mělo přijít to mé. Vanesa zaznělo a já kráčela k mému otci. Ten mi s patřičným odstupem pogratuloval a zašeptal mi, že jsem jeho šikovná beruška. S těmito slovy v uchu jsem se zařadila opět vedle Shann. „A konečně mohu říci, že tento rok byl opravdu úspěšný. Po několika letech zde máme studenty, kteří se dostali ke zkoušce!“ zařval do mikrofonu otec. Zatajila jsem dech když otevíral obálku z hlavního města kde měla stát má budoucnost. Filip. Tak znělo první jméno. Druhé bylo Misery a překvapilo mě že je i třetí. Za tolik let co se ke zkoušce nedostal ani jeden student od nás najednou tři? Další jméno bylo Shann. Chvilka ticha. Lidé se připravovali k potlesku a mě v tu chvíli něco bodlo. Neúspěch? Zoufalství? Shann?! Jak mohla uspět? Né že by byla hloupá, ale vždy to byl umělecký typ. Není to zrovna vůdce. Pak ale táta znova vztáhl ruku po mikrofonu. Vanesa. To jméno zašeptal tak tiše, že jsem ho sotva slyšela a uvažovala jestli je skutečně moje. Dokázala jsem to. Byla jsem vybraná ke zkoušce!
V kapitole se nachází - @CrazyShann_Cz , @Misery96 , @Filip6_CZ
Chceš být taky v příběhu? Napiš komentář, že máš chuť se v mém příběhu nacházet!
Rozhodla jsem se inspirovat ostatními a vytvořit také svůj příběh.
Je to trošku delší než by jste možná čekali, tak se pohodlně usaďte a čtěte.
Ůvod:
Vanesa končí základní školu a dostává se do role dospělých. Napjatě, ale očekává zda bude vybrána do programu, který se nazývá "Zkouška Charakteru". Pouze malé procento, kteří zkouškou dokáže projít se totiž může dostat do rady, která vládne zbytku světa poničeného válkou. Dostane Vanesa šanci se zkoušky zůčastnit? A pokud ano.. obstojí?
Sešlost, trpící půda, pusto.. to je to co vystihuje naší zem. To vše způsobila válka. Hromadné ničení, utrpení. Strach se šířil rychlostí větru a nic ho nemohlo zastavit. Aspoň tak jsem se to vždy učila. Podle mých dějepisových učebnic měla válka tři fáze. V první proti sobě bojovalo pár států. V druhé se postupně angažovaly státy všechny. Války o vodu, území a boje o vlastní život. Třetí fáze vše ukončila. Do boje se připojila sama příroda. Povodně, hurikány, tornáda, zemětřesení nepředstavitelné síly. Pár procent přeživších se sjednotilo a společně vytvořili novou vládu a hlavní město Senšej. Postupem let se zjistilo jak obnovit zničenou půdu a začít na ní pěstovat plodiny. Za další dobu se lidstvo opět obnovovalo a tak vznikly kolonie. Dnes je na světě již čtrnáct kolonií. Já, Vanesa žiji v jedenácté kolonií zvané Kaliop. Studuji devátý ročník a dnes má přijít den, kdy mě uvedou do společnosti jako dospělou. Máma trvá na tom, že jsem naivní, jestli si myslím, že mě vyberou do Zkoušky Charakteru. To je zkouška, která má otestovat váš charakter a zjistit zda se hodíte na člena rady, která vládne všem čtrnácti koloniím. Táta touto zkouškou prošel a je starostou naší kolonie. Díky němu naše kolonie prosperuje a netrpí nedostatkem jídla nebo dokonce vody. Doufám, že i já budu vybrána do této zkoušky a půjdu v jeho stopách. Aby jste chápali.. o tom kdo se ke zkoušce dostane rozhoduje hlavní město Senšej. Jim se celých devět let posílájí výsledky nás studentů. S ukončením devátého ročníku je několik studentů vybráno že všech kolonií. Z naší kolonie byl naposledy vybrán můj otec. Od té doby již nikdo z Kaliopie nebyl vybrán k této velkolepé zkoušce. Dost učení Neso..musím se připravit. Za pár hodin se sejdeme před radnicí, kde ukončíme své mládí. Můj táta tam má každoročně projev. Tentokrát bude mluvit i ke mně. Doufám, že budu po těch několika letech první koho opět vyberou. Jestli ne, měla bych se rozloučit s klidem. Máma do mě už přes rok hustí, abych si našla místo, kde mě přijmou ode dne mé dospělosti. Já ji na to, ale vždycky odpovím, že chci jít na zkoušku charakteru a bylo by zbytečné abych někomu zabírala místo. No né? Pokud mě nevemou, tak času bude víc než dost. Budu na to mít celý zbytek života.
Když jsem se konečně dostala do svých bledě modrých šatů a učesala si své husté, světle hnědé kadeře. Zbývalo mi ještě pár minut. Mamce vždy trvalo o něco déle se připravit. Minuty jsem se prohlížela v zrcadle. Hledala jsem tam odpověď zda dostanu šanci dostat se ke zkoušce? Nebo jsem prostě příliš marnivá? Dřív než jsem se stačila rozhodnout už na mě volala mamka, že je připravená a je čas vyrazit. Cestou na náměstí, kde jsem se měla rozloučit se svým dětstvím, že mě už valily potoky potu a každých pět minut jsem si musela otřít čelo. Jít v tomhle vedru pěšky nebyla žádná sranda. Aby jste to špatně nepochopili.. auto jsme měli, ale jejich pohony byly příliš drahé. Po několika desítkách minut jsem konečně došla na to kouzelné místo. Jindy by pro mě nebylo nijak zvláštní, ale dnes ano. Tady si naposledy užiji své dětství. Tenhle den byl výhodný i pro obchodníky. Postavili si zde své stánky a prodávali své zboží. Od jídla po oblečení. Dřív než jsem se stačila rozkoukat už volali mé jméno v rozhlase a já běžela k pódiu kde se mě ujala starší paní v červeném kostýmku. Postavila mě vedle Shann. Té nejvíce umělecky nadané dívce, kterou znám a která u nás v kolonii žije. Po pár proslovech o vodě, jídlu, novém způsobu oživení půdy a o tom, jak by jsme měli děkovat hlavnímu městu za jeho ochotu a pomoc.. tady se mi chtělo křičet. Hlavní město nám neukázalo ani záda od doby, kdy byl táta vybrán ke zkoušce. Hlavní město podporovalo kolonie, které jim poskytly budoucí vůdce. Na kolonie odkud se na zkoušku nikdo nedostal se zapomínalo. Pro hlavní město jsme nebyli důležití. Konečně přišel proslov mého otce. Mluvil o tom jak je rád, že se tu všichni sejdeme na oslavení začátku dospělých jedinců. Tenhle rok dospívá 16 studentů. Naše kolonie je malá. Sotva 600 obyvatel a moc studentů nemáme. Po jeho řeči nám začal postupně každému gratulovat a každému pošeptal motivující slova. Pak přišlo to jméno..Shann. Po tomhle jméně mělo přijít to mé. Vanesa zaznělo a já kráčela k mému otci. Ten mi s patřičným odstupem pogratuloval a zašeptal mi, že jsem jeho šikovná beruška. S těmito slovy v uchu jsem se zařadila opět vedle Shann. „A konečně mohu říci, že tento rok byl opravdu úspěšný. Po několika letech zde máme studenty, kteří se dostali ke zkoušce!“ zařval do mikrofonu otec. Zatajila jsem dech když otevíral obálku z hlavního města kde měla stát má budoucnost. Filip. Tak znělo první jméno. Druhé bylo Misery a překvapilo mě že je i třetí. Za tolik let co se ke zkoušce nedostal ani jeden student od nás najednou tři? Další jméno bylo Shann. Chvilka ticha. Lidé se připravovali k potlesku a mě v tu chvíli něco bodlo. Neúspěch? Zoufalství? Shann?! Jak mohla uspět? Né že by byla hloupá, ale vždy to byl umělecký typ. Není to zrovna vůdce. Pak ale táta znova vztáhl ruku po mikrofonu. Vanesa. To jméno zašeptal tak tiše, že jsem ho sotva slyšela a uvažovala jestli je skutečně moje. Dokázala jsem to. Byla jsem vybraná ke zkoušce!
V kapitole se nachází - @CrazyShann_Cz , @Misery96 , @Filip6_CZ
Chceš být taky v příběhu? Napiš komentář, že máš chuť se v mém příběhu nacházet!
Naposledny upraveno:
