_AnNie
Dark Queen of the Sith
Třetí kapitola příběhu o mladé Vanese, která napjatě čeká zda bude přijata do programu, který se nazývá zkouška charakteru. Uspěje Vanesa?
Pokud jste nečetli tři předchozí kapitoly, asi bych se nenamáhala s touhle. Přečtěte si je zde:
I. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-i.15177/
II. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-ii.15199/
III. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-iii.15217/
„Vanesa" zašeptal můj otec tak tiše, že jsem měla co dělat, abych ho slyšela. Filip a Misery udělali tři kroky v před a zvedli ruce do výše. Tři kroky dopředu udělala i Shann. Pak na pódium přišel Victor a Misery, Filip i Shann ho následovali dolů z pódia. Šla jsem za nimi. Filip se na mě však otočil. „Nemůžeš jít s námi. Tvoje jméno tvůj otec neřekl." Chtěla jsem zařvat. Jistě, že ho řekl.. slyšela jsem to. Otevřela jsem pusu, ale místo toho z ní vyklouzla věta, kterou jsem nikdy nechtěla říct. „Máš pravdu.. neřekl." Viděla jsem jak se usmál a pokračoval v cestě z pódia. Nohy mi přirostly k zemi. Celému městu jsem byla pro smích a..
Náhle jsem se probudila. Byl to jen sen. Zůstala jsem ležet a ani se nepohla pro případ, že by Carmel byla vzhůru. Nechtěla jsem, aby mě viděla vyděšenou. Nesmím ukázat slabinu. Chvíli jsem čekala, jestli neuslyším něco, co mi potvrdí, že je Carmel vzhůru, nebo naopak spí. Nic. Ticho.. „Dobré ráno" slyšela jsem říct Carmel. Sakra! Všimla si, že jsem vzhůru. Otočila jsem se, falešně zívla a začala si mnout oči, aby to vypadalo, že jsem vzhůru teprve chvilku. Dost možná to jen chvilka byla. Pro mě to byla ale věčnost, kterou jsem musela prožívat s přeleželou rukou. „Dobré" odpověděla jsem ji. Carmel se usmála, zvedla se z postele a zamířila si to rovnou do koupelny. Její hlava vykoukla ze dveří koupelny a pronesla „V batohu mám sandwich kdyby jsi měla hlad." Usmála se a její hlava zmizela. Bylo mi trapně. Já tu dělám, že spím, jen abych s ní nemusela mluvit a ona mi tu nabízí jídlo. Když se Carmel osprchovala, zmizela jsem v koupelně i já. Má pleť byla stále bez chybičky. Osprchovala jsem se a chvíli se prohlížela v zrcadle. Teď to bylo jasné.. jsem marnivá. Oblékla jsem se do modrého trika a černých tepláků. Když jsem vyšla z koupelny Carmel se na mě zase usmívala jako sluníčko. „Moc ti to sluší" řekla. Já jsem jí poděkovala a pochvalu jsem jí oplatila. Né však ze slušnosti. Opravdu jí to moc slušelo. Měla na sobě modré šaty s květinou na ramínku. Ve svém tričku a vytahaných teplácích jsem si připadala hloupě. Zase. Carmel usedla za pokojový stolek a z batohu vyndala krabici sandwichů. Krása.. už jen když jsem je viděla, bylo mi jasné, že chutnají báječně! Mé sebevědomí opět rázem kleslo. Sedla jsem si ke stolu naproti Carmel a ta ke mě natáhla krabici se sandwichi. Zakroutila jsem hlavou, že nechci a ona je položila zase na stlůl. Bezva.. odmítla jsem, ale kručí mi v břiše. Halóó.. bříško? Co se ozvat dříve? Počkat. To nekručí v břiše mně. To kručí v břiše Carmel. Sandwichů se, ale ani nedotkla. Sandwiche jsem přepočítala. Bylo jich 7. „Opravdu jsou studenti z Kaliopie tak hloupý, že se sem léta už nikdo nedostal?" Zeptala se se svým typickým úsměvem. Byla jsem ráda, že jí nemusím odpovědět, protože se právě ozvalo hlášení, že se podává snídaně. Koukla jsem na hodiny, které visely na žluté stěně našeho pokoje. Bylo osm.
Carmel seděla a čekala. „Snídaně. Mám už pěkný hlad, tak jdeme, ne?" řekla jsem doufajíc, že Carmel nebude požadovat odpověď na svou otázku. Nepožadovala.. kývla, zvedla se a odcházela se mnou z pokoje.
Když jsme došli na snídani, už tam byl stejný rachot jako včera. Na svůj talíř jsem si nandala rolku plněnou jablky a ještě jednu plněnou borůvkami. Carmel si vzala čokoládový dort. Došla jsem ke stolu, kde jsme seděli i včera. Carmel mě následovala a sedla si vedle mě. U stolu už seděl Misery, který měl talíř opět plný všech jídel. Vedle něho seděl jeho spolubydlící, který se nám představil jako Ckamps. Měl černé vlasy v culíku. Na sobě měl bílou košili a tmavé džíny. Vedle Ckampse seděla Shann ve stejném oblečení jako včera. Vedle ní seděla i její spolubydlící, která se nám představila jako Marif. Měla vlnité světle hnědé vlasy, skoro až do blond. Na sobě měla červené letní šaty a černé lodičky. Oči měla zelené jako smaragd. Já i Carmel jsme se posadili. Hned na to dorazil Filip, který měl v zádech také svého spolubydlícího. Z protějšího stolu si vzali dvě židle a posadili se k nám. Filipův spolubydlící se jmenoval Zaky. Blonďaté rozčepýřené vlasy. Bílé triko a opět černé džíny. Poslouchala jsem co ostatní říkají a přemýšlela nad tím, že již dnes začne první část zkoušky. Dřív než jsem dojedla se dostavil k mikrofonu doktor Vib. „Dobré ráno přeji všem uchazečům! Dnes nadejde den, kdy začne první část testování. Jste rozděleni do skupin. V některé vás bude více než v jiné. Až přečteme vaše jméno dostavte se prosím k pódiu a budete odvezeni výtahem do patra, kde proběhnout testy vaší skupiny. Hodně štěstí všem!" Když doktor Vib domluvil az reproduktoru se ozvali první jména. Hned v první skupině byl Filip a pár dalších jmen. V nějaké další byla Marif s Ckampsem. Pak na řadu přišla i Carmel a ten kluk ze včerejška. Holub. Shann přišla na řadu o pár skupin později. U stolu už jsem seděla jenom já, Misery a Zaky. „Vanesa, Číp, Zaky, David, Trewish.." a pár dalších.. Z vedla jsem se ze židle. Viděla jsem záda ostatních jak kráčí k pódiu. Roztřásla se mi kolena. Vedro..nesnesitelné vedro. Sotva jsem se držela na nohou. Pak jsem udělala krok v před. Další a další dokud jsem nedošla k pódiu. Tam si nás nějaký asistent vyzvedl a výtahem nás odvezl k naší první zkoušce.
Když se přede mnou otevřela místnost o něco větší než byl náš pokoj. Bylo tam dvanáct stolů pro dva. Rychle jsem spočítala židle. Dvanáct. Chtějí, aby každý z nás seděl sám. Rozešla jsem se ke stolu a sedla si úplně do zadu. Asistent odešel a před námi se otevřely jiné dveře. Z něch vyšla usměvavá paní s krátkými blond vlasy. Jako téměř všechny ženy tu, měla i ona červený kostýmek. V ruce měla nějaké papíry. Postupně obcházela stoly a na každý položila hrst papírů. Konečně došla i ke mně. Položila papíry na dokonale vyleštěný černý stůl. Takový, který byl i v jídelně. Na bílém papíru úplně nahoře stál černý nápis. Historie. Měla jsem chuť se podívat na otázky a začít nad
nimi uvažovat. Paní nám však naznačila, aby jsme to nedělali. Pak nám řekla, že na test máme pět hodin. Pokud se budeme chtít napít máme se obsloužit sami a dojít si k přednímu stolu, kde leželo pár zákusků, kelímky a barel vody. O tom, že by jsme měli dovoleno si odskočit se ani nezmínila. „Teď!" vykřikla a zmáčkla přitom stopky, které držela v ruce. Vzala jsem si dokonale ořezanou tužku do ruky a papír historie jsem odložila stranou. Otázek bylo plno. Test historie měl sedm stran. Pustila jsem se do prvních otázek. S roztřesenými prsty jsem začala číst.
Otázka: Kolik měla válka fází?
Odpověď: Tři fáze. Ve třetí fázi války se přidala sama příroda. V předešlých fázích války bojovali pouze lidé.
Otázka: Vyjmenujte první dvě severoamerická města zničená středovýchodní koalicí.
Odpověď: Washington a Boston.
Otázka: Která aliance zradila uskupení německé aliance?
Odpověď: Aliance, která se dělila na dvě. Alianci útočnou a alianci obranou. Aliance se nazývala LLAK.
Psala jsem jednu odpověď za druhou. Každou otázku jsem pečlivě přečetla a odpověď jsem třikrát překontrolovala. „Zbývá hodina." řekla ta paní. Hodina?! Jsem teprve na třetí stránce.
Čím dál jsem šla, tím byly otázky těžší a těžší. Zvedla jsem hlavu a viděla, že někdo má dopsáno. Kdo to jen.. Číp. Jak to mohl stihnout?! Všichni ostatní ještě zuřivě psali.
Nesmím se tím nechat rozhodit! Psala jsem dál. Dokončovala jsem čtvrtou stranu, když mi bylo oznámeno, že čas vypršel a máme odložit tužky. Pak nám asistentka papíry sebrala, odešla do dveří, ze kterých předtím i vyšla.
Když jsem otevřela dveře do pokoje Carmel tam ješte nebyla. Byla jsem ráda, že nebudu muset říkat kolik jsem toho napsala. Rozhodla jsem se, že se osprchuji. Když jsem vylezla z koupelny Carmel už
seděla na posteli zády ke mně. Když jsem dveře zabouchla, otočila se ke mně. „Kolik jsi toho napsala?" Zeptala se. Bezva.. tomu jsem se chtěla vyhnout. „Moc jsem toho nestihla, ty?"
„Měla jsem všechno." usmála se na mě. Pak ke mě natáhla zase tu krabici se sandwichi. Stále jich tam bylo sedm. Krabici jsem od sebe odstrčila na znamení, že nechci. Carmel krabici
položila na zem a řekla mi, abych jí probudila až bude čas pozdního oběda. Kvůli testu jsme ho měli posunutý. Pak se ke mně otočila zády a usla.
Děkuji všem za přečtení čtvrté kapitoly. Chtěli jste o něco delší, tak snad není o moc..
V dnešní kapitole se konečně nacházejí další nové tváře. Omlouvám se, že se vám zatím moc nevěnuji, ale to přijde.
"Hráli": @CrazyShann_Cz , @Misery96 , @Filip6_CZ , @MrHolubin , @Ccarmel , @ckamps2020 , @TheMarifLP , @_JustZaky_ , @Číp , @xDavidCekcu , @Trewish // snad jsem na nikoho nezapomněla.
Pokud jste nečetli tři předchozí kapitoly, asi bych se nenamáhala s touhle. Přečtěte si je zde:
I. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-i.15177/
II. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-ii.15199/
III. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-iii.15217/
„Vanesa" zašeptal můj otec tak tiše, že jsem měla co dělat, abych ho slyšela. Filip a Misery udělali tři kroky v před a zvedli ruce do výše. Tři kroky dopředu udělala i Shann. Pak na pódium přišel Victor a Misery, Filip i Shann ho následovali dolů z pódia. Šla jsem za nimi. Filip se na mě však otočil. „Nemůžeš jít s námi. Tvoje jméno tvůj otec neřekl." Chtěla jsem zařvat. Jistě, že ho řekl.. slyšela jsem to. Otevřela jsem pusu, ale místo toho z ní vyklouzla věta, kterou jsem nikdy nechtěla říct. „Máš pravdu.. neřekl." Viděla jsem jak se usmál a pokračoval v cestě z pódia. Nohy mi přirostly k zemi. Celému městu jsem byla pro smích a..
Náhle jsem se probudila. Byl to jen sen. Zůstala jsem ležet a ani se nepohla pro případ, že by Carmel byla vzhůru. Nechtěla jsem, aby mě viděla vyděšenou. Nesmím ukázat slabinu. Chvíli jsem čekala, jestli neuslyším něco, co mi potvrdí, že je Carmel vzhůru, nebo naopak spí. Nic. Ticho.. „Dobré ráno" slyšela jsem říct Carmel. Sakra! Všimla si, že jsem vzhůru. Otočila jsem se, falešně zívla a začala si mnout oči, aby to vypadalo, že jsem vzhůru teprve chvilku. Dost možná to jen chvilka byla. Pro mě to byla ale věčnost, kterou jsem musela prožívat s přeleželou rukou. „Dobré" odpověděla jsem ji. Carmel se usmála, zvedla se z postele a zamířila si to rovnou do koupelny. Její hlava vykoukla ze dveří koupelny a pronesla „V batohu mám sandwich kdyby jsi měla hlad." Usmála se a její hlava zmizela. Bylo mi trapně. Já tu dělám, že spím, jen abych s ní nemusela mluvit a ona mi tu nabízí jídlo. Když se Carmel osprchovala, zmizela jsem v koupelně i já. Má pleť byla stále bez chybičky. Osprchovala jsem se a chvíli se prohlížela v zrcadle. Teď to bylo jasné.. jsem marnivá. Oblékla jsem se do modrého trika a černých tepláků. Když jsem vyšla z koupelny Carmel se na mě zase usmívala jako sluníčko. „Moc ti to sluší" řekla. Já jsem jí poděkovala a pochvalu jsem jí oplatila. Né však ze slušnosti. Opravdu jí to moc slušelo. Měla na sobě modré šaty s květinou na ramínku. Ve svém tričku a vytahaných teplácích jsem si připadala hloupě. Zase. Carmel usedla za pokojový stolek a z batohu vyndala krabici sandwichů. Krása.. už jen když jsem je viděla, bylo mi jasné, že chutnají báječně! Mé sebevědomí opět rázem kleslo. Sedla jsem si ke stolu naproti Carmel a ta ke mě natáhla krabici se sandwichi. Zakroutila jsem hlavou, že nechci a ona je položila zase na stlůl. Bezva.. odmítla jsem, ale kručí mi v břiše. Halóó.. bříško? Co se ozvat dříve? Počkat. To nekručí v břiše mně. To kručí v břiše Carmel. Sandwichů se, ale ani nedotkla. Sandwiche jsem přepočítala. Bylo jich 7. „Opravdu jsou studenti z Kaliopie tak hloupý, že se sem léta už nikdo nedostal?" Zeptala se se svým typickým úsměvem. Byla jsem ráda, že jí nemusím odpovědět, protože se právě ozvalo hlášení, že se podává snídaně. Koukla jsem na hodiny, které visely na žluté stěně našeho pokoje. Bylo osm.
Carmel seděla a čekala. „Snídaně. Mám už pěkný hlad, tak jdeme, ne?" řekla jsem doufajíc, že Carmel nebude požadovat odpověď na svou otázku. Nepožadovala.. kývla, zvedla se a odcházela se mnou z pokoje.
Když jsme došli na snídani, už tam byl stejný rachot jako včera. Na svůj talíř jsem si nandala rolku plněnou jablky a ještě jednu plněnou borůvkami. Carmel si vzala čokoládový dort. Došla jsem ke stolu, kde jsme seděli i včera. Carmel mě následovala a sedla si vedle mě. U stolu už seděl Misery, který měl talíř opět plný všech jídel. Vedle něho seděl jeho spolubydlící, který se nám představil jako Ckamps. Měl černé vlasy v culíku. Na sobě měl bílou košili a tmavé džíny. Vedle Ckampse seděla Shann ve stejném oblečení jako včera. Vedle ní seděla i její spolubydlící, která se nám představila jako Marif. Měla vlnité světle hnědé vlasy, skoro až do blond. Na sobě měla červené letní šaty a černé lodičky. Oči měla zelené jako smaragd. Já i Carmel jsme se posadili. Hned na to dorazil Filip, který měl v zádech také svého spolubydlícího. Z protějšího stolu si vzali dvě židle a posadili se k nám. Filipův spolubydlící se jmenoval Zaky. Blonďaté rozčepýřené vlasy. Bílé triko a opět černé džíny. Poslouchala jsem co ostatní říkají a přemýšlela nad tím, že již dnes začne první část zkoušky. Dřív než jsem dojedla se dostavil k mikrofonu doktor Vib. „Dobré ráno přeji všem uchazečům! Dnes nadejde den, kdy začne první část testování. Jste rozděleni do skupin. V některé vás bude více než v jiné. Až přečteme vaše jméno dostavte se prosím k pódiu a budete odvezeni výtahem do patra, kde proběhnout testy vaší skupiny. Hodně štěstí všem!" Když doktor Vib domluvil az reproduktoru se ozvali první jména. Hned v první skupině byl Filip a pár dalších jmen. V nějaké další byla Marif s Ckampsem. Pak na řadu přišla i Carmel a ten kluk ze včerejška. Holub. Shann přišla na řadu o pár skupin později. U stolu už jsem seděla jenom já, Misery a Zaky. „Vanesa, Číp, Zaky, David, Trewish.." a pár dalších.. Z vedla jsem se ze židle. Viděla jsem záda ostatních jak kráčí k pódiu. Roztřásla se mi kolena. Vedro..nesnesitelné vedro. Sotva jsem se držela na nohou. Pak jsem udělala krok v před. Další a další dokud jsem nedošla k pódiu. Tam si nás nějaký asistent vyzvedl a výtahem nás odvezl k naší první zkoušce.
Když se přede mnou otevřela místnost o něco větší než byl náš pokoj. Bylo tam dvanáct stolů pro dva. Rychle jsem spočítala židle. Dvanáct. Chtějí, aby každý z nás seděl sám. Rozešla jsem se ke stolu a sedla si úplně do zadu. Asistent odešel a před námi se otevřely jiné dveře. Z něch vyšla usměvavá paní s krátkými blond vlasy. Jako téměř všechny ženy tu, měla i ona červený kostýmek. V ruce měla nějaké papíry. Postupně obcházela stoly a na každý položila hrst papírů. Konečně došla i ke mně. Položila papíry na dokonale vyleštěný černý stůl. Takový, který byl i v jídelně. Na bílém papíru úplně nahoře stál černý nápis. Historie. Měla jsem chuť se podívat na otázky a začít nad
nimi uvažovat. Paní nám však naznačila, aby jsme to nedělali. Pak nám řekla, že na test máme pět hodin. Pokud se budeme chtít napít máme se obsloužit sami a dojít si k přednímu stolu, kde leželo pár zákusků, kelímky a barel vody. O tom, že by jsme měli dovoleno si odskočit se ani nezmínila. „Teď!" vykřikla a zmáčkla přitom stopky, které držela v ruce. Vzala jsem si dokonale ořezanou tužku do ruky a papír historie jsem odložila stranou. Otázek bylo plno. Test historie měl sedm stran. Pustila jsem se do prvních otázek. S roztřesenými prsty jsem začala číst.
Otázka: Kolik měla válka fází?
Odpověď: Tři fáze. Ve třetí fázi války se přidala sama příroda. V předešlých fázích války bojovali pouze lidé.
Otázka: Vyjmenujte první dvě severoamerická města zničená středovýchodní koalicí.
Odpověď: Washington a Boston.
Otázka: Která aliance zradila uskupení německé aliance?
Odpověď: Aliance, která se dělila na dvě. Alianci útočnou a alianci obranou. Aliance se nazývala LLAK.
Psala jsem jednu odpověď za druhou. Každou otázku jsem pečlivě přečetla a odpověď jsem třikrát překontrolovala. „Zbývá hodina." řekla ta paní. Hodina?! Jsem teprve na třetí stránce.
Čím dál jsem šla, tím byly otázky těžší a těžší. Zvedla jsem hlavu a viděla, že někdo má dopsáno. Kdo to jen.. Číp. Jak to mohl stihnout?! Všichni ostatní ještě zuřivě psali.
Nesmím se tím nechat rozhodit! Psala jsem dál. Dokončovala jsem čtvrtou stranu, když mi bylo oznámeno, že čas vypršel a máme odložit tužky. Pak nám asistentka papíry sebrala, odešla do dveří, ze kterých předtím i vyšla.
Když jsem otevřela dveře do pokoje Carmel tam ješte nebyla. Byla jsem ráda, že nebudu muset říkat kolik jsem toho napsala. Rozhodla jsem se, že se osprchuji. Když jsem vylezla z koupelny Carmel už
seděla na posteli zády ke mně. Když jsem dveře zabouchla, otočila se ke mně. „Kolik jsi toho napsala?" Zeptala se. Bezva.. tomu jsem se chtěla vyhnout. „Moc jsem toho nestihla, ty?"
„Měla jsem všechno." usmála se na mě. Pak ke mě natáhla zase tu krabici se sandwichi. Stále jich tam bylo sedm. Krabici jsem od sebe odstrčila na znamení, že nechci. Carmel krabici
položila na zem a řekla mi, abych jí probudila až bude čas pozdního oběda. Kvůli testu jsme ho měli posunutý. Pak se ke mně otočila zády a usla.
Děkuji všem za přečtení čtvrté kapitoly. Chtěli jste o něco delší, tak snad není o moc..
V dnešní kapitole se konečně nacházejí další nové tváře. Omlouvám se, že se vám zatím moc nevěnuji, ale to přijde.
"Hráli": @CrazyShann_Cz , @Misery96 , @Filip6_CZ , @MrHolubin , @Ccarmel , @ckamps2020 , @TheMarifLP , @_JustZaky_ , @Číp , @xDavidCekcu , @Trewish // snad jsem na nikoho nezapomněla.
Naposledny upraveno:
