_AnNie
Dark Queen of the Sith
Gratuluji všem, kteří chtěli další kapitolu - dokopala jsem se k tomu. 
Sedmá kapitola příběhu o mladé Vanese, která napjatě čeká zda bude přijata do programu, který se nazývá zkouška charakteru. Uspěje Vanesa?
Pokud jste nečetli šest předchozích kapitol, asi bych se nenamáhala s touhle. Přečtěte si je zde:
I. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-i.15177/
II. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-ii.15199/
III. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-iii.15217/
IV. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-iv.15240/
V. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-v.15279/
Vyšla jsem ze dveří jako první a předemnou se zjevila široká ulička, kterou ohraničovala žlutobéžová kamennná stěna. Čas od času jí opínal zelený porost. Stěna byla obrovská. Netroufala jsem si ani hádat její šířku.
Osatní vykročili za mnou a společně jsme hleděli kamsi do výšin s otevřenými ústy. „Přestaňte zírat. Chceme se někam dostat." povzdechl Trewish.
„Jestli se chceme někam dostat, tak bychom měli běžet." dodal. Nikdo nic nenamítal a tak jsme se rozběhli. Něco přes patnáct minut jsme běželi stále jen rovně. Pak se před námi objevilo
rozcestí. „Kam teď? Vlevo, nebo vpravo?" Zeptal se David. Trewish ukázal sekerou vlevo, avšak Číp řekl, že bychom měli jít vpravo. Jeden pohlédl na druhého. Číp nadzvedl meč.
Bezva.. kluci. Musí si furt něco dokazovat? Číp a Trewish se bez mrknutí pozorovali. Najednou jsem slyšela zvuk prořízlého vzduchu. Těsně kolem ucha mi cosi prolétlo. Šíp. Zabodl se do
stěny mezi Čípem a Trewishem. Oba se ohlédli. Nemusela jsem se otáčet. Věděla jsem, že vystřelila Carmel. „Fajn slečny.. teď nás povedu já. Takže jdeme vlevo." Carmel se rozeběhla a
ostatní za ní. Jen Číp a Trewish stáli a pozorovali se. Teď už, ale né nebojácně a neohroženě. Jejich výraz byl zmatený, vyděšený. Výraz, který bych od nich čekala. Právě teď jim to
natřela dívka. Rozeběhla jsem se. Běželi jsme stále za Carmel. Do leva, rovně, rovně, do prava, vlevo, rovně, vpravo, slepá ulička..zpátky, vlevo, rovně, zpátky, vpravo. Bloudili jsme
bludištěm něco přes dvě hodiny. David se zastavil. „Už nemůžu." řekl zadýchaně. Já jsem na tom nebyla o moc líp. „Fajn..zůstaň tu. Hodně štěstí, až budeš hledat cestu." řekla Carmel.
„Nemůžeme ho tu nechat!" namítla Shann. „Proč ne?" zeptal se Číp. „Protože jsme tým, vzpomínáte?" odpověděla jsem. Shann se na mě usmála děkovným úsměvem. Carmel chtěla něco namítnout, ale
hlas nějaké dívky jí předběhl. „Né.. prosím!" řvala. „Prosím ne! Nechte mě, pros.." nedořekla to. „Tady nezůstanu." řekla Carmel. „Ale, ale.. zabiješ sedm lidí a najednou máš se smrtí
problém?" pronesla vítězně Shann. „Problém se smrtí? Ne.. problém se svojí smrtí? Jo!" Sledovala jsem Shann a Carmel. Čekala jsem, že se do sebe pustí. Hele..? Kde je Trewish a Mari?"
zeptal se Mari. Otočila jsem se. Nebyli tam. Ani jeden. „Skvělý. Teď je budem muset hledat." řekla Carmel. Ztráta Davida jí nevadila. Ztrátu Trewishe by, ale nesnesla. Né, že by
mě to překvapilo. Oba byli ze stejné kolonie, ale něco mi na tom vadilo. Měli snad nějaký společný plán o kterém zbytek týmu neví? Carmel se rozeběhla zpátky. Dřív než jsem se mohla
přidat mě vlna od výbuchu hodila na jednu ze zdí. V uších mi pískalo a záda bolela. Rozhlédla jsem se kolem. Nikdo z nás nebyl zraněn. Pískot odezněl a já se postavila na nohy.
Z části bludiště za nami výcházel kouř. Ukázala jsem na něj a společně jsme se tam rozeběhli. Hledali jsme správnou cestu a několikrát se bludištěm vraceli. Těžko budeme zase hledat
cestu zpátky. Konečně jsme doběhli k místu od kud kouř vycházel. Část stěny byla zničená a její zbytky leželi na cestě, kterou se dřív pravděpodobně dalo projít. Trewish a Číp leželi oba
kousek před sutinami. Běžela jsem k nim a Carmel se Shann hned za mnou. „Jsou v pořádku?" řekla našmi pokltvaně Carmel. Zkontrolovala jsem jim tep. Oba byli na živu. „Lidi?" zakňoural Číp.
Bylo vidět, jak vysilující pro něj je cokoliv říct. Pomohla jsem mu pomalu na nohy. Pomalu se mě pustil a zůstal stát. Na chůzi nebo dokonce na běh to, ale nevypadalo. Rozhodla jsem, že
tu zůstaneme přes noc. Slunce už stejně zapadalo a já neměla v úmyslu jít beze světla. Rozložila jsem tři spacáky a stan pro dvě osoby. Do něho jsme položili Čípa a Trewishe. Ve stanu
bylo dostatečné teplo i bez ohně. Oni dva byli ti, kteří museli odpočívat. Vzala jsem si od Trewishe sekeru. Rozhodli jsme se, že dva budou hlídat. Vzhledem k tomu, že nás bylo pět, jeden
musel být sám. Carmel si vzala první hlídku s Marim. Shann s Davidem a já třetí hlídku sama. Ulehla jsem do spacáku a téměř okamžitě usla.
Shann mi poklepala na rameno a já se probrala. Řekla, že mám hlídku a dala mi sekeru, kterou jsem jí na hlídku pujčila. Zvedla jsem se ze spacáku a místo mě si do něj lehla Shann.
Sledovala jsem jak usíná. Byla jsem ráda, že je se mnou v týmu. Jen jí jsem z našeho týmu věřila. Vzpomněla jsem si na Filipa. On byl v týmu sám. Sedla jsem si a rukama objala nohy.
Hleděla jsem do uličky, kterou jsme se sem dostali. Slza mi kápla na předloktí. Další, další a další. Chyběla mi má rodina. Přátelé a mé nevinné já. Když jsem sem přijela, věřila jsem
ve spravedlnost a věřila jsem, že změním svět. Teď jsem už nebyla ta naivní holka. Otřela jsem si slzy a hleděla do dálky. Au! Šíp se mi zabodl do ruky. Další proletěl těsně kolem mého
ucha. Zvedla jsem se na nohy a běžela ke spacákům. Vzbudila jsem Shann, Carmel, Mariho a Davida, který ležel stranou na zemi. Carmel doběhla do stanu a vzbudila Čípa a Trewishe.
Jen co vyšli ze stanu se Číp svezl na kolena. Šíp měl zabodnutý v hrudi. Carmel vystřelila kuší někam do prázdna. Chvíli po té jsem spatřila útočníky. Modrý tým. Přejela jsem přes tváře,
ale nikdo z mých přátel. Dívka s blonďatými vlasy svírala luk a střílela. Druhá házela malé nožíky. Třetí dívka se schovávala za vysokým, černovlasým klukem se zlomyslným úšklebkem.
Držel veliký meč. Ten, který měl Číp. Carmel vystřelila šíp a ten projel ramenem té holky s lukem. Nevypadalo to, že by ji to nějak zajímalo. Pohledem ani necukla a stále střílela jeden
šíp za druhým. „Vaneso!" zařvala Shann někde za mnou. Otočila jsem se a tam byl další člen modrého týmu. Menší, zanedbaně vypadající kluk s hnědými vlasy. Shann se tiskla ke stěně a
on se k ní pomalu přibližoval s dalším mečem v ruce. Tenhle byl menší, ale přesto vypadal nebezpečněji než ten druhý. Ohlédla jsem se na Carmel, ale ta měla práce dost. Trewish bojoval
s tím větším černovlasým klukem. Mari s Davidem se snažili dostat k té holce, která házela menší měčíky. Číp ležel u stanu a držel se za ránu. Rozeběhla jsem se k němu, popadla jsem jeho
meč a běžela jsem k Shann. „Hej! Nech jí být!" zařvala jsem. On se na mě otočil, pohleděl mi do očí a svěsil meč. „Nebo co? Myslíš, že nevidím jaká jsi? Nedokázala by jsi se mě tím mečem
jenom dotknout." zasmál se a otočil se zpátky k Shann. Měl pravdu. Bála jsem se. Nechtěla jsem zabít. Tady, ale šlo o mojí kamarádku. Jestli zabije Shann nikdy si to neodpustím.
Hodila jsem meč, jako by to bylo kopí, které by se do něj mohlo zabodnout. On se stihl otočit a dřív než se do něj kopí stačilo zabodnout mě někdo praštil a celý svět zčernal.
Probudila jsem se v stanu pro dvě osoby. Vypadal jako ten, který jsem si vzala já. Počkat.. to byl on. Tohle byl můj stan. Prudce jsem se zvedla. Celý svět se zatočil a já jsem si zase
lehla. Slyšela jsem tlumené hlasy a praskání ohně. Rozhodla jsem se znovu zvednout. Pomalinku jsem se zvedla na nohy a otevřela stan. Záře ohně mě oslepila. Viděla jsem černé postavy,
které stály u ohně. Když si mé oči na ohenň zvyklii, rozeznala jsem tváře. Číp, Trewish, Carmel, David, Mari, .. vydechla jsem. Tolik se mi ulevilo, když jsem viděla Shann jak sedí u
ohně a štrachá v lékarničce. „Vaneso. Si vzhůru? Jak je ti?" usmál se na mě Trewish. Shann přestala prohrabávat lékarničku, zvedla hlavu. Pak se zvedla na nohy a rozeběhla se ke mě.
Objala mě tak silně, že se mi málem podlomila kolena. „Děkuju ti." pošeptala mi. Nejdřív jsem nevěděla za co mi děkuje. Pak jsem, ale pochopila. Ten kluk, Shann a meč, který jsem hodila.
Pravděbodobně jsem se trefila. Pak se Shann odtáhla, sedla si k ohni a začala zase něco hledat. „Dostala si pořádnou pecku." řekl David. „Jo.. praštil tě člen z modrého týmu.
Nakonec jsme je, ale zvládli." pronesla vítězně Carmel. Hodila mi k nohoum toulec s šípy a pak už na mě letěl luk. Chytla jsem ho a prohlédla si ho. Krásný, stříbrný s vyrytými ornamenty.
Prstem jsem přejela po horní části luku. I tam bylo něco vyryto. Sarah. Ta dívka, která z něj střílela se jmenovala Sarah. Bylo mi jasné, že luk jen tak nevydala. Pravděpodobně už nebyla
mezi živými. A co zbytek modrého týmu? „Utekli." řekl Číp, který mě pozoroval. Otočila jsem se k němu a nechápavě se na něj podívala. „Ten modrý tým. Jednoho si zabila mým mečem a tu holku
s lukem sejmula Carmel. Zbytek utekl." Kývla jsem a hned na to si všimla jeho rány na hrudi. Očima jsem přejela i všechny ostatní. Trewish měl ránu na zápěstí. Mari s Shann neměli žádnou.
Carmel měla ránu kousek nad okem. Něco malého co kolem ní jen lehce proletělo. Ta holka, která ty malé nožíky. Shann byla bez zranění. Jediné co utrpělo bylo její tričko na kterém byly
kapičky krve. Přešla jsem k ní a zeptala se co hledá. „Sama nevím..Cokoliv. Netuším jak ty dva ošetřit." Sáhla jsem na lékarničku a Shann ji pustila. Dovolila mi si jí půjčit. Přešla
jsem s ní k Trewishovi. Našla jsem antibakteriální mast a namazala mu ji na ránu. Pak jsem jí obvázala obvazem. Carmel jsem ránu jen namazala a kouskem trička jsem otřela krev. Pak jsem
došla k Čípovi a usmála se. „Co je?" zeptal se. „No.. budeš si muset sundat tričko, jestli chceš, abych tě ošetřila." Šibalsky se na mě usmál a sundal si triko. Jeho rána nebyla moc
velká. Zato hluboká byla dost. Namazala jsem ránu, otřela krev a obvázala jsem Čípovi hruď. Pak jsem našla prášky proti bolesti a on je poslušně snědl. Lékárničku jsem vrátila Shann a
ta mi poděkovala. Znovu. „Měla by jsi se vyspat." řekl Trewish. V jiných chvílích bych něco namítla a možná ho i poslala do háje. Teď jsem, ale nehodlala odporovat. Né, že bychh byla zas
tak unavená, ale .. nechtěla jsem zase hlídku. Chtěla jsem být tentokrát bez ní. Kývla jsem a zašla jsem do stanu. Ulehla jsem. Podepřela si hlavu, zavřela oči a usla.
Žádná anketa tentokráte není - smůla co?
Dnešní herci: @CrazyShann_Cz , @Ccarmel , @Číp , @Trewish , @xDavidCekcu , @MARIMR008
Sedmá kapitola příběhu o mladé Vanese, která napjatě čeká zda bude přijata do programu, který se nazývá zkouška charakteru. Uspěje Vanesa?
Pokud jste nečetli šest předchozích kapitol, asi bych se nenamáhala s touhle. Přečtěte si je zde:
I. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-i.15177/
II. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-ii.15199/
III. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-iii.15217/
IV. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-iv.15240/
V. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-v.15279/
Vyšla jsem ze dveří jako první a předemnou se zjevila široká ulička, kterou ohraničovala žlutobéžová kamennná stěna. Čas od času jí opínal zelený porost. Stěna byla obrovská. Netroufala jsem si ani hádat její šířku.
Osatní vykročili za mnou a společně jsme hleděli kamsi do výšin s otevřenými ústy. „Přestaňte zírat. Chceme se někam dostat." povzdechl Trewish.
„Jestli se chceme někam dostat, tak bychom měli běžet." dodal. Nikdo nic nenamítal a tak jsme se rozběhli. Něco přes patnáct minut jsme běželi stále jen rovně. Pak se před námi objevilo
rozcestí. „Kam teď? Vlevo, nebo vpravo?" Zeptal se David. Trewish ukázal sekerou vlevo, avšak Číp řekl, že bychom měli jít vpravo. Jeden pohlédl na druhého. Číp nadzvedl meč.
Bezva.. kluci. Musí si furt něco dokazovat? Číp a Trewish se bez mrknutí pozorovali. Najednou jsem slyšela zvuk prořízlého vzduchu. Těsně kolem ucha mi cosi prolétlo. Šíp. Zabodl se do
stěny mezi Čípem a Trewishem. Oba se ohlédli. Nemusela jsem se otáčet. Věděla jsem, že vystřelila Carmel. „Fajn slečny.. teď nás povedu já. Takže jdeme vlevo." Carmel se rozeběhla a
ostatní za ní. Jen Číp a Trewish stáli a pozorovali se. Teď už, ale né nebojácně a neohroženě. Jejich výraz byl zmatený, vyděšený. Výraz, který bych od nich čekala. Právě teď jim to
natřela dívka. Rozeběhla jsem se. Běželi jsme stále za Carmel. Do leva, rovně, rovně, do prava, vlevo, rovně, vpravo, slepá ulička..zpátky, vlevo, rovně, zpátky, vpravo. Bloudili jsme
bludištěm něco přes dvě hodiny. David se zastavil. „Už nemůžu." řekl zadýchaně. Já jsem na tom nebyla o moc líp. „Fajn..zůstaň tu. Hodně štěstí, až budeš hledat cestu." řekla Carmel.
„Nemůžeme ho tu nechat!" namítla Shann. „Proč ne?" zeptal se Číp. „Protože jsme tým, vzpomínáte?" odpověděla jsem. Shann se na mě usmála děkovným úsměvem. Carmel chtěla něco namítnout, ale
hlas nějaké dívky jí předběhl. „Né.. prosím!" řvala. „Prosím ne! Nechte mě, pros.." nedořekla to. „Tady nezůstanu." řekla Carmel. „Ale, ale.. zabiješ sedm lidí a najednou máš se smrtí
problém?" pronesla vítězně Shann. „Problém se smrtí? Ne.. problém se svojí smrtí? Jo!" Sledovala jsem Shann a Carmel. Čekala jsem, že se do sebe pustí. Hele..? Kde je Trewish a Mari?"
zeptal se Mari. Otočila jsem se. Nebyli tam. Ani jeden. „Skvělý. Teď je budem muset hledat." řekla Carmel. Ztráta Davida jí nevadila. Ztrátu Trewishe by, ale nesnesla. Né, že by
mě to překvapilo. Oba byli ze stejné kolonie, ale něco mi na tom vadilo. Měli snad nějaký společný plán o kterém zbytek týmu neví? Carmel se rozeběhla zpátky. Dřív než jsem se mohla
přidat mě vlna od výbuchu hodila na jednu ze zdí. V uších mi pískalo a záda bolela. Rozhlédla jsem se kolem. Nikdo z nás nebyl zraněn. Pískot odezněl a já se postavila na nohy.
Z části bludiště za nami výcházel kouř. Ukázala jsem na něj a společně jsme se tam rozeběhli. Hledali jsme správnou cestu a několikrát se bludištěm vraceli. Těžko budeme zase hledat
cestu zpátky. Konečně jsme doběhli k místu od kud kouř vycházel. Část stěny byla zničená a její zbytky leželi na cestě, kterou se dřív pravděpodobně dalo projít. Trewish a Číp leželi oba
kousek před sutinami. Běžela jsem k nim a Carmel se Shann hned za mnou. „Jsou v pořádku?" řekla našmi pokltvaně Carmel. Zkontrolovala jsem jim tep. Oba byli na živu. „Lidi?" zakňoural Číp.
Bylo vidět, jak vysilující pro něj je cokoliv říct. Pomohla jsem mu pomalu na nohy. Pomalu se mě pustil a zůstal stát. Na chůzi nebo dokonce na běh to, ale nevypadalo. Rozhodla jsem, že
tu zůstaneme přes noc. Slunce už stejně zapadalo a já neměla v úmyslu jít beze světla. Rozložila jsem tři spacáky a stan pro dvě osoby. Do něho jsme položili Čípa a Trewishe. Ve stanu
bylo dostatečné teplo i bez ohně. Oni dva byli ti, kteří museli odpočívat. Vzala jsem si od Trewishe sekeru. Rozhodli jsme se, že dva budou hlídat. Vzhledem k tomu, že nás bylo pět, jeden
musel být sám. Carmel si vzala první hlídku s Marim. Shann s Davidem a já třetí hlídku sama. Ulehla jsem do spacáku a téměř okamžitě usla.
Shann mi poklepala na rameno a já se probrala. Řekla, že mám hlídku a dala mi sekeru, kterou jsem jí na hlídku pujčila. Zvedla jsem se ze spacáku a místo mě si do něj lehla Shann.
Sledovala jsem jak usíná. Byla jsem ráda, že je se mnou v týmu. Jen jí jsem z našeho týmu věřila. Vzpomněla jsem si na Filipa. On byl v týmu sám. Sedla jsem si a rukama objala nohy.
Hleděla jsem do uličky, kterou jsme se sem dostali. Slza mi kápla na předloktí. Další, další a další. Chyběla mi má rodina. Přátelé a mé nevinné já. Když jsem sem přijela, věřila jsem
ve spravedlnost a věřila jsem, že změním svět. Teď jsem už nebyla ta naivní holka. Otřela jsem si slzy a hleděla do dálky. Au! Šíp se mi zabodl do ruky. Další proletěl těsně kolem mého
ucha. Zvedla jsem se na nohy a běžela ke spacákům. Vzbudila jsem Shann, Carmel, Mariho a Davida, který ležel stranou na zemi. Carmel doběhla do stanu a vzbudila Čípa a Trewishe.
Jen co vyšli ze stanu se Číp svezl na kolena. Šíp měl zabodnutý v hrudi. Carmel vystřelila kuší někam do prázdna. Chvíli po té jsem spatřila útočníky. Modrý tým. Přejela jsem přes tváře,
ale nikdo z mých přátel. Dívka s blonďatými vlasy svírala luk a střílela. Druhá házela malé nožíky. Třetí dívka se schovávala za vysokým, černovlasým klukem se zlomyslným úšklebkem.
Držel veliký meč. Ten, který měl Číp. Carmel vystřelila šíp a ten projel ramenem té holky s lukem. Nevypadalo to, že by ji to nějak zajímalo. Pohledem ani necukla a stále střílela jeden
šíp za druhým. „Vaneso!" zařvala Shann někde za mnou. Otočila jsem se a tam byl další člen modrého týmu. Menší, zanedbaně vypadající kluk s hnědými vlasy. Shann se tiskla ke stěně a
on se k ní pomalu přibližoval s dalším mečem v ruce. Tenhle byl menší, ale přesto vypadal nebezpečněji než ten druhý. Ohlédla jsem se na Carmel, ale ta měla práce dost. Trewish bojoval
s tím větším černovlasým klukem. Mari s Davidem se snažili dostat k té holce, která házela menší měčíky. Číp ležel u stanu a držel se za ránu. Rozeběhla jsem se k němu, popadla jsem jeho
meč a běžela jsem k Shann. „Hej! Nech jí být!" zařvala jsem. On se na mě otočil, pohleděl mi do očí a svěsil meč. „Nebo co? Myslíš, že nevidím jaká jsi? Nedokázala by jsi se mě tím mečem
jenom dotknout." zasmál se a otočil se zpátky k Shann. Měl pravdu. Bála jsem se. Nechtěla jsem zabít. Tady, ale šlo o mojí kamarádku. Jestli zabije Shann nikdy si to neodpustím.
Hodila jsem meč, jako by to bylo kopí, které by se do něj mohlo zabodnout. On se stihl otočit a dřív než se do něj kopí stačilo zabodnout mě někdo praštil a celý svět zčernal.
Probudila jsem se v stanu pro dvě osoby. Vypadal jako ten, který jsem si vzala já. Počkat.. to byl on. Tohle byl můj stan. Prudce jsem se zvedla. Celý svět se zatočil a já jsem si zase
lehla. Slyšela jsem tlumené hlasy a praskání ohně. Rozhodla jsem se znovu zvednout. Pomalinku jsem se zvedla na nohy a otevřela stan. Záře ohně mě oslepila. Viděla jsem černé postavy,
které stály u ohně. Když si mé oči na ohenň zvyklii, rozeznala jsem tváře. Číp, Trewish, Carmel, David, Mari, .. vydechla jsem. Tolik se mi ulevilo, když jsem viděla Shann jak sedí u
ohně a štrachá v lékarničce. „Vaneso. Si vzhůru? Jak je ti?" usmál se na mě Trewish. Shann přestala prohrabávat lékarničku, zvedla hlavu. Pak se zvedla na nohy a rozeběhla se ke mě.
Objala mě tak silně, že se mi málem podlomila kolena. „Děkuju ti." pošeptala mi. Nejdřív jsem nevěděla za co mi děkuje. Pak jsem, ale pochopila. Ten kluk, Shann a meč, který jsem hodila.
Pravděbodobně jsem se trefila. Pak se Shann odtáhla, sedla si k ohni a začala zase něco hledat. „Dostala si pořádnou pecku." řekl David. „Jo.. praštil tě člen z modrého týmu.
Nakonec jsme je, ale zvládli." pronesla vítězně Carmel. Hodila mi k nohoum toulec s šípy a pak už na mě letěl luk. Chytla jsem ho a prohlédla si ho. Krásný, stříbrný s vyrytými ornamenty.
Prstem jsem přejela po horní části luku. I tam bylo něco vyryto. Sarah. Ta dívka, která z něj střílela se jmenovala Sarah. Bylo mi jasné, že luk jen tak nevydala. Pravděpodobně už nebyla
mezi živými. A co zbytek modrého týmu? „Utekli." řekl Číp, který mě pozoroval. Otočila jsem se k němu a nechápavě se na něj podívala. „Ten modrý tým. Jednoho si zabila mým mečem a tu holku
s lukem sejmula Carmel. Zbytek utekl." Kývla jsem a hned na to si všimla jeho rány na hrudi. Očima jsem přejela i všechny ostatní. Trewish měl ránu na zápěstí. Mari s Shann neměli žádnou.
Carmel měla ránu kousek nad okem. Něco malého co kolem ní jen lehce proletělo. Ta holka, která ty malé nožíky. Shann byla bez zranění. Jediné co utrpělo bylo její tričko na kterém byly
kapičky krve. Přešla jsem k ní a zeptala se co hledá. „Sama nevím..Cokoliv. Netuším jak ty dva ošetřit." Sáhla jsem na lékarničku a Shann ji pustila. Dovolila mi si jí půjčit. Přešla
jsem s ní k Trewishovi. Našla jsem antibakteriální mast a namazala mu ji na ránu. Pak jsem jí obvázala obvazem. Carmel jsem ránu jen namazala a kouskem trička jsem otřela krev. Pak jsem
došla k Čípovi a usmála se. „Co je?" zeptal se. „No.. budeš si muset sundat tričko, jestli chceš, abych tě ošetřila." Šibalsky se na mě usmál a sundal si triko. Jeho rána nebyla moc
velká. Zato hluboká byla dost. Namazala jsem ránu, otřela krev a obvázala jsem Čípovi hruď. Pak jsem našla prášky proti bolesti a on je poslušně snědl. Lékárničku jsem vrátila Shann a
ta mi poděkovala. Znovu. „Měla by jsi se vyspat." řekl Trewish. V jiných chvílích bych něco namítla a možná ho i poslala do háje. Teď jsem, ale nehodlala odporovat. Né, že bychh byla zas
tak unavená, ale .. nechtěla jsem zase hlídku. Chtěla jsem být tentokrát bez ní. Kývla jsem a zašla jsem do stanu. Ulehla jsem. Podepřela si hlavu, zavřela oči a usla.
Žádná anketa tentokráte není - smůla co?
Dnešní herci: @CrazyShann_Cz , @Ccarmel , @Číp , @Trewish , @xDavidCekcu , @MARIMR008
Naposledny upraveno:
