_AnNie
Dark Queen of the Sith
Ano, ano.. po asi více jak třech měsícíh (možná taky méně) jsem se rozhodla, že v mém příběhu budu pokračovat. Psala jsem když jsem čekala na bus, nebo se nudila o těláku. 
Každopádně.. budu ráda, když se mi opět začnete hlásit, že by jste do příběhu chtěli patřit. Postav není nikdy dost. Mno a protože většina z vás asi příběh pozapomínala dodávám tu předešlé díly. Udělejte si čas, chuť, popcorn a teplé ponožky (ohřejte si je třeba v mikrovlnce) a dejte se do čtení!
I. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-i.15177/
II. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-ii.15199/
III. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-iii.15217/
IV. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-iv.15240/
V. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-v.15279/
VI. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-vi.15356/
VII. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-vii.15622/
Zima, mráz, husí kůže, zima.. to je to jediné na co jsem dokázala myslet. Ve stanu se mnou ležel Číp. Pravděpodobně ještě tvrdě spal. Pomalu a potichu jsem vyšla ze stanu. Všichni ještě spali. Oheň byl udušený. V myšlenkách jsem si přehrávala boj s modrým týmem.
Jak snadné je z mého obličeje vyčíst jaká jsem?
Podle slunce byla asi osmá hodina ráno když jsme vše sbalili a vydali se na cestu. Šli jsme krokem. Číp nemohl běhat, navíc jsme se obávali dalších pastí. Po pár hodinách jsme došli zřejmě do středu bludiště. Stromy, tráva, voda. Vše bylo plné života. Do oválu se dalo přijít dvanácti vchody. Každý byl označen dvěmi barvami z jedné strany. Náš byl označeny žlutou a modrou. Zbytek vchodů bylo zavřeno. Jen jeden jediný byl otevřený. Byl od nás další dva vchody a byla u něj barva zelená a fialová. Číp se rozběhl k vodě. Klekl si k jezírku, nabral vodu do svých rukou a začal pít. David, Mari a Trewish ho následovali. Já, Shann a Ccarmel jsme stáli na místě a hleděli na sebe. Pak se i Shann rozeběhla k jezírku a nabrala vodu do lahvičky.
*Z pohledu Filipa*
Probral jsem se a ucítil prah v ústech. Rozhlédl jsem se po ostatních. Jake, který měl hlídku stál u dívky jménem Nia. Jeho pohled na ní ho dost prozrazuje. Je vidět co k ní cítí. Posadil jsem se a Jake se okamžitě podíval jinam. Oprášil jsem si bílé triko a černé kalhoty s oranžovými proužky na konci nohavic. Pak jsem se postavil a šel k Jakovi. On byl ten, který nás třetím dnem vede bludištěm. Černé, krátké a střapaté vlasy, nos tak akorát k obličeji. Oči zelené a ústa jemně béžové. Nia měla oči azurově modré, delší vlnité vlasy, menší nosík a plně červené rty.
Bál jsem se toho co nás čeká. Myslel jsem na ostatní. Jak se jim asi vede? Když se celý můj tým vzbudil, vydali jsme se na cestu.
Po asi třech hodinách jsme došli do slepé uličky. Vypadala ale jinak, než jako ostatní. Její konec označoval černný kámen. Na rozdíl od zdí bludiště. Nia přišla ke stěně a dvakrát na ni poklepala. Nic se nestalo. Svět se otřásl. Nia se sotva držela na nohou. Jake na ní koukal a cosi mluvil, neslyšel jsem. Pískot v uších byl silnější. Málem jsem se postavil na čtyři, ale na nemohl jsem. Hned jsem zase upadl. Stěna z černého kamene se třásla. Jake popadl Niu, Nia mě a já Freda, který byl nejblíže. Fred už nikoho nepopadl, zbytek týmu zůstal ležet nehybně na zemi. Jake běžel rychle pryč, nepouštěl Niu. Bylo mu jedno že zakopává, nohy se jí pletly, ale Jake běžel dál. Zatočili jsme několikrát doprava. Najednou jsem narazil do Nii. Stálá. Jake stal taky. Pak jsem uviděl proč. Cesty bludiště se smrskávaly k sobě. Jake chytl Niu a utíkal zpátky. Utíkali jsme zpátky k černé stěně. Stěny už byly skoro u nás. Cítil jsem vítr který výřily. Fred mě chytl za triko. Cítil jsem to. Prudce jsem zabočil a vytrhl jsem se mu. Pak jsem slyšel řev. Otočil jsem hlavu a na okamžik viděl jak se ke mě natahuje už jen ruka zmáčkla ve stěně. Neměli jsme čas ho oplakávat. Museli jsme běžet dál. Už jsme běželi rovně ke stěně. Katie pomáhala Bironovi na nohy. Mark ležel bezvládně na zemi. Katie nám zamávala. Pak se ale zarazila. Otočila se a začala bušit na stěnu. Zleva vyběhla dívka s blond vlasy a běžela směrem ke zdi. Byla z červeného týmu. Přiběhla ke stěně a začala bušit s Katie. Stěna se najednou začala zvedat. Katie i Biron proběhli. Ta dívka natahovala ruku k nám. Jake s Niou proběhli kolem ní. Já jí chytl za ruku, proběhl a přitáhl jí k sobě. Za necelou vteřinu se zdi zabouchly v místě kde byla černá stěna. Prah se rozvířil a my nic neviděli. Pak ustal a ukázal nám kde to vlastně jsme.
*Z pohledu Vanesy*
Vchod s barvou oranžovou a červenou byl plný prachu, který postupně ustupoval. Viděla jsem obrysy lidí. I Carmel je viděla. Ostatní tomu si toho asi nevšimli. Prach si sedl. Viděla jsem mně známou tvář. Rozeběhla jsem se k nim. Ani vteřinu jsem neuvažovala že by mě mohl jeho tým zranit či dokonce zabít. Běžela jsem a řvala Filipovo jméno. Hned jak jsem doběhla přitiskla jsem se k němu a pošeptala.. "ty žiješ". Nějaký černovlasý kluk mě od Filipa odstrčil. Shodil na zem a dal mi ke krku meč. Filip mu do meče strčil. On však Filipa praštil a meč mi dal opět ke krku. Najednou zaječel, pustil meč a chytl se za ruku. "Zkus se jí tím mečem jednou dotknout" zařvala Carmel a přiběhla se mnou společně i se Shann a Trewishem. Shann objala Filipa a zeptala se co se stalo. Filip nám vše vysvětlil a my jsme se rozumně dohodli, že proti sobě bojovat zatím nebudeme. Ta dívka s blond vlasy byla Michaela. Její tým rozdrtily stěny bludiště. Neměla s sebou žádnou zbraň. Přesto jsem se rozhodla jí hlídat. Nemohu věřit nikomu. Natož někoho koho ani neznám.
Vzbudil mě mráz. Oheň vyhasl a já se krčela ve spacáku na zemi. Sedla jsem si. Rozhlédla se po celém středu bludiště. Stan jsme rozbili v rohu středu. Schovaní kdyby přišlo nebezpečí. Nevím kdo měl mít hlídku. Pokud já..nikdo mě přeci nebudil. Vylezla jsem ze spacáku a klepala se zimou. Nemohla jsem rozdělat oheň. Vzbudila bych ostatní. Sedla jsem si, nohy si přitáhla pod bradu. Přemýšlela jsem nad tím co nám vyprávěli. Proč jsou tu dveře? Proč k těm dveřím mají přístup jen dva týmy? A proč nam se nic takového jako Filipovi nestalo? Křupnutí klacíku. Hned za mnou. Zvedla jsem se na nohy, otočila se a...
Dnešní herci: @_Shanny_ , @Ccarmel , @Číp , @Trewish , @xDavidCekcu , @MARIMR008 , @Filip6_CZ
Ano, ano.. je to kratší, ale lepší než-li nic, ne? Jo a ráda bych našla někoho kdo by si vzal postavy jako Niu atd.. děkuji mnohokrát. :*
Každopádně.. budu ráda, když se mi opět začnete hlásit, že by jste do příběhu chtěli patřit. Postav není nikdy dost. Mno a protože většina z vás asi příběh pozapomínala dodávám tu předešlé díly. Udělejte si čas, chuť, popcorn a teplé ponožky (ohřejte si je třeba v mikrovlnce
) a dejte se do čtení! I. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-i.15177/
II. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-ii.15199/
III. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-iii.15217/
IV. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-iv.15240/
V. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-v.15279/
VI. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-vi.15356/
VII. - https://craftmania.cz/tema/zkouska-kapitola-vii.15622/
Zima, mráz, husí kůže, zima.. to je to jediné na co jsem dokázala myslet. Ve stanu se mnou ležel Číp. Pravděpodobně ještě tvrdě spal. Pomalu a potichu jsem vyšla ze stanu. Všichni ještě spali. Oheň byl udušený. V myšlenkách jsem si přehrávala boj s modrým týmem.
Jak snadné je z mého obličeje vyčíst jaká jsem?
Podle slunce byla asi osmá hodina ráno když jsme vše sbalili a vydali se na cestu. Šli jsme krokem. Číp nemohl běhat, navíc jsme se obávali dalších pastí. Po pár hodinách jsme došli zřejmě do středu bludiště. Stromy, tráva, voda. Vše bylo plné života. Do oválu se dalo přijít dvanácti vchody. Každý byl označen dvěmi barvami z jedné strany. Náš byl označeny žlutou a modrou. Zbytek vchodů bylo zavřeno. Jen jeden jediný byl otevřený. Byl od nás další dva vchody a byla u něj barva zelená a fialová. Číp se rozběhl k vodě. Klekl si k jezírku, nabral vodu do svých rukou a začal pít. David, Mari a Trewish ho následovali. Já, Shann a Ccarmel jsme stáli na místě a hleděli na sebe. Pak se i Shann rozeběhla k jezírku a nabrala vodu do lahvičky.
*Z pohledu Filipa*
Probral jsem se a ucítil prah v ústech. Rozhlédl jsem se po ostatních. Jake, který měl hlídku stál u dívky jménem Nia. Jeho pohled na ní ho dost prozrazuje. Je vidět co k ní cítí. Posadil jsem se a Jake se okamžitě podíval jinam. Oprášil jsem si bílé triko a černé kalhoty s oranžovými proužky na konci nohavic. Pak jsem se postavil a šel k Jakovi. On byl ten, který nás třetím dnem vede bludištěm. Černé, krátké a střapaté vlasy, nos tak akorát k obličeji. Oči zelené a ústa jemně béžové. Nia měla oči azurově modré, delší vlnité vlasy, menší nosík a plně červené rty.
Bál jsem se toho co nás čeká. Myslel jsem na ostatní. Jak se jim asi vede? Když se celý můj tým vzbudil, vydali jsme se na cestu.
Po asi třech hodinách jsme došli do slepé uličky. Vypadala ale jinak, než jako ostatní. Její konec označoval černný kámen. Na rozdíl od zdí bludiště. Nia přišla ke stěně a dvakrát na ni poklepala. Nic se nestalo. Svět se otřásl. Nia se sotva držela na nohou. Jake na ní koukal a cosi mluvil, neslyšel jsem. Pískot v uších byl silnější. Málem jsem se postavil na čtyři, ale na nemohl jsem. Hned jsem zase upadl. Stěna z černého kamene se třásla. Jake popadl Niu, Nia mě a já Freda, který byl nejblíže. Fred už nikoho nepopadl, zbytek týmu zůstal ležet nehybně na zemi. Jake běžel rychle pryč, nepouštěl Niu. Bylo mu jedno že zakopává, nohy se jí pletly, ale Jake běžel dál. Zatočili jsme několikrát doprava. Najednou jsem narazil do Nii. Stálá. Jake stal taky. Pak jsem uviděl proč. Cesty bludiště se smrskávaly k sobě. Jake chytl Niu a utíkal zpátky. Utíkali jsme zpátky k černé stěně. Stěny už byly skoro u nás. Cítil jsem vítr který výřily. Fred mě chytl za triko. Cítil jsem to. Prudce jsem zabočil a vytrhl jsem se mu. Pak jsem slyšel řev. Otočil jsem hlavu a na okamžik viděl jak se ke mě natahuje už jen ruka zmáčkla ve stěně. Neměli jsme čas ho oplakávat. Museli jsme běžet dál. Už jsme běželi rovně ke stěně. Katie pomáhala Bironovi na nohy. Mark ležel bezvládně na zemi. Katie nám zamávala. Pak se ale zarazila. Otočila se a začala bušit na stěnu. Zleva vyběhla dívka s blond vlasy a běžela směrem ke zdi. Byla z červeného týmu. Přiběhla ke stěně a začala bušit s Katie. Stěna se najednou začala zvedat. Katie i Biron proběhli. Ta dívka natahovala ruku k nám. Jake s Niou proběhli kolem ní. Já jí chytl za ruku, proběhl a přitáhl jí k sobě. Za necelou vteřinu se zdi zabouchly v místě kde byla černá stěna. Prah se rozvířil a my nic neviděli. Pak ustal a ukázal nám kde to vlastně jsme.
*Z pohledu Vanesy*
Vchod s barvou oranžovou a červenou byl plný prachu, který postupně ustupoval. Viděla jsem obrysy lidí. I Carmel je viděla. Ostatní tomu si toho asi nevšimli. Prach si sedl. Viděla jsem mně známou tvář. Rozeběhla jsem se k nim. Ani vteřinu jsem neuvažovala že by mě mohl jeho tým zranit či dokonce zabít. Běžela jsem a řvala Filipovo jméno. Hned jak jsem doběhla přitiskla jsem se k němu a pošeptala.. "ty žiješ". Nějaký černovlasý kluk mě od Filipa odstrčil. Shodil na zem a dal mi ke krku meč. Filip mu do meče strčil. On však Filipa praštil a meč mi dal opět ke krku. Najednou zaječel, pustil meč a chytl se za ruku. "Zkus se jí tím mečem jednou dotknout" zařvala Carmel a přiběhla se mnou společně i se Shann a Trewishem. Shann objala Filipa a zeptala se co se stalo. Filip nám vše vysvětlil a my jsme se rozumně dohodli, že proti sobě bojovat zatím nebudeme. Ta dívka s blond vlasy byla Michaela. Její tým rozdrtily stěny bludiště. Neměla s sebou žádnou zbraň. Přesto jsem se rozhodla jí hlídat. Nemohu věřit nikomu. Natož někoho koho ani neznám.
Vzbudil mě mráz. Oheň vyhasl a já se krčela ve spacáku na zemi. Sedla jsem si. Rozhlédla se po celém středu bludiště. Stan jsme rozbili v rohu středu. Schovaní kdyby přišlo nebezpečí. Nevím kdo měl mít hlídku. Pokud já..nikdo mě přeci nebudil. Vylezla jsem ze spacáku a klepala se zimou. Nemohla jsem rozdělat oheň. Vzbudila bych ostatní. Sedla jsem si, nohy si přitáhla pod bradu. Přemýšlela jsem nad tím co nám vyprávěli. Proč jsou tu dveře? Proč k těm dveřím mají přístup jen dva týmy? A proč nam se nic takového jako Filipovi nestalo? Křupnutí klacíku. Hned za mnou. Zvedla jsem se na nohy, otočila se a...
Dnešní herci: @_Shanny_ , @Ccarmel , @Číp , @Trewish , @xDavidCekcu , @MARIMR008 , @Filip6_CZ
Ano, ano.. je to kratší, ale lepší než-li nic, ne?
Jo a ráda bych našla někoho kdo by si vzal postavy jako Niu atd.. děkuji mnohokrát. :*
