_AnNie
Dark Queen of the Sith
hoj, pár lidí minule upe nepobralo příběh. Ty hvězdičky znamenají změnu pohledu. :emoji_wink: Jen tak pro nechápavce.
Něco na úvod:
Falkenberg. Příšerné město. Zapadlé, pusté. Odříznuto od okolního světa hustými porosty lesů.
Světu hrozí zkáza, už zase. Není snad nikdo, kdo by mohl zánik světa zastavit. Nebo snad ano?
Je náš svět nečím větším, složitějším, než jen světem? Parta odlišných jedinců je svedena dohromady.
Neví jak se k sobě dostali, ale brzy poznají fakt, že jeden bez druhého se dlouhého života nedočkají.
Přechozí díly:
I. - https://craftmania.cz/tema/jednota-i.19611/
II. - https://craftmania.cz/tema/jednota-ii.19690/
III. - https://craftmania.cz/tema/jednota-iii.19814/
IV. - https://craftmania.cz/tema/jednota-iv.19856/
V. - https://craftmania.cz/tema/jednota-v.20495/#post-155506
Déšť bubnuje na okna. Shanny má pocit, že je v bezpečí domova a kapky deště ohraňují bezpečnou hranici. Tatínek a maminka na ní ustaraně hledí a ona kouká na špagety v talíři.
„Jak je ti, holčičko?“ zeptá se táta.
„Dobrý.“ odpoví stručně Shanny.
Tatínek se na to ptá dnes už po páté a ona nemá sílu odpovědět, že neví jak jí je. Necítí nic. Jako by všechny city utekly z jejího těla. Shanny není ani schopná vnímat rozhovor mezi maminkou a tatínkem.
Její otec je šéf redaktor zdejších novin a zajisté o tom budou psát. Nemá sílu cokoliv namítat. Ignoruje jejich rozhovor, takže jí nevadí, že do něho jen tak vstoupí..
„Je si policie jistá, že jde o sebevraždu?“
„O tom není pochyb.“ odpoví ji táta.
Chudák Nini. Ona stále věří, že byl obětí. Jenže.. on jí opustil dobrovolně. Shann je na něj tak naštvaná. Jak to mohl udělat? Měl kamarádku! Co by ona za to dala.
„Thomas umřel kolem páté, měl v tu dobu schůzku se ředitelkou. Měl vysokou absenci a ona tomu chtěla učinit přítrž.“ řekne otec.
Shanny najednou chápe, proč Nini obvinila ředitelku. Co se na té schůzce dělo?
„Co říká ona?“ zeptá se Shanny.
„Je z toho zdrcená.“
„Ona neviděla známky toho, že je chlapec labilní?“ podiví se maminka.
„Tahle otázka ještě jistě zazní. Odpovědnost školy bude ještě velkým tématem.“
„Nemůžeme se bavit o něčem jiném? Prosím!“ vyprskne Shann.
Přesto, že si uvědomuje, že s touhle konverzací začala ona. Zbytek večeře se mluví o škrtech v novinách, co nového je na klinice. Shann si z rozhovoru nic nepamatuje. Jako by kolem ní jen prošel.
***
Maminka Zillziho si zapálí cigaretu a stále kouše poslední sousto kuřecího řízku. Jídlo pro ní nic neznamená. Je to jen předkrm před nikotinem a dehetem.
Déšť bubnuje na okno a Zillzimu jídlo roste v ústech. V žaludku není místo na nic, kromě stresu. Pokoušel se ještě učit, ale přistihl se, že čte pořád tu stejnou větu. Bojí se, že gymnázium nezvládne.
Pokud chce jít na veterinu, musí mít vynikající průměr, nesmí zaostávat hned na začátku prváku.
„Měl jsem telefon.“ řekl najednou dědeček a zírá na Zillziho. „Znal si toho chlapce?“
„O co jako jde?“ vyprskne maminka.
Oba se na ni podívají.
„Ve škole zemřel jeden kluk, Thomas. Spáchal sebevraždu.“
„A to říkáš až teď?“ zabručí maminka.
Zillzi se podívá na dědečka.
„Nebyl to Thomas, syn Leny?“ pokračuje maminka.
„Který Leny?“
„Farářky!“
„Ano, to byl on.“
„Ha! Typické. Pomáhá ostatním, ale doma je slepá. Jak to udělal?“
„Nevím.“
„Ale udělal to ve škole?“
Do maminky vjel život. Tohle je pro ní skvělé téma k večeři. Konečně někdo taky trpí. Přikloní se k Zillzimu jako by debatovali nad šálkem kávy.
„Kdo ho našel?“
„Dvě holky z naší třídy. Shanny a Nini.“
„Shanny? Novinářovo dcera?“
Dědeček se nakloní k Zillzimu „Chlapče. Byl tenhle Thomas tvůj kamarád?“
„Ne, jen vím kdo to je. Chodil k nám do třídy. Jenže tam moc nebyl.“
„Když je člověk mladý, myslí si, že se svět točí okolo něj a trpí nejvíc.“ řekne maminka. „Nechápou jak snadné to mají. S mými starostmi by byl mrtví za chvilku každý.“
„Mladí to nemají lehké.“ namítne dědeček.
„Ne, čekají, že se jim všechno naservíruje pod nos.“ ušklíbne se maminka.
Zillzi nemůže polknout. Projíždí v něm zlost. Odloží příbor.
„Celý život před sebou. Nemůžu to pochopit.“ pokračuje maminka.
Ale já ano! Chce Zillzi vykřiknout. Kolikrát měl stejné myšlenky, smrt musí být osvobozující. První tahle myšlenka přišla v osmi. Řekl o šikaně učitelům, ty se následně pokoušeli trapičům domluvit a to vedlo ještě k
větší šikaně. Na školním dvoře ho svlékli do spodního prádla a nechali ho tam. Uprostřed zimy. „Příště tě zabijeme!“ řval na něho Elias. Když pro něj přijela maminka, řekl jí, že to byla jen hra. Kdyby se maminka zajímala..
Řekl by jí to. Místo toho dostal vynadáno, že pro něj maminka musela přijet. On ví, jaké to je, chtít umřít. Osm let na to myslí téměř denně. Jenže myšlenku zavrhuje. Jsou tu prázdniny, zvířata a dědeček.
Vystuduje, odejde z města a začne svůj vysněný život jako veterinář.
„Nevíme, jak se tomu chlapci žilo.“ řekne dědeček.
„Jistě, s takovými rodičemi to muselo být těžké.“ kývá maminka.
Zillzi přemýšlí co ho štve víc. Dědeček, který nikdy nikoho nesoudí, nebo maminka, která soudí všechny kromě sebe.
„Myslím tím, že Lena vždycky moc pracovala. A o Risterovi ani nemluvím. Takový farář jako on přece nebude mít čas na svojí rodinu. Jojo, není to tak jak se vždycky může zdát.“ maminka se snaží skrýt jak jí to těší.
„Když děti přijdou na svět.. Jsou nepopsané listy. My dospělí je popíšeme. Když nás opustil Zillziho otec, řekla jsem si, že nikdy nebude muset...“ maminka mluví dál, ale Zillzi ji nemá sílu poslouchat.
Zillzi chce křičet - ty jsi tak hrozně zlá! Nevíš nic o jeho rodině, nevíš nic o něm. Nevíš nic o mě. Nevíš nic o naší rodině. Nemáš právo nikoho soudit. PROSTĚ ZMLKNI!
Srdce mu buší v hrudi. Až teď si všímá, že je ticho.
Maminka zírá na Zillziho s vytřeštěnýma očima. Odkašle si a pokusí se něco říct. Otevře pusu, ale je ticho.
„Co je s tebou Nio? Zaskočilo ti?“ ptá se ustaraně dědeček.
„Mami?“ řekne Zillzi.
Maminka naznačí, že přišla o hlas. Vstane a spěchá do obýváku s krabičkou cigaret. Ozve se televize a kašlání.
Zillzi s dědečkem na sebe zírají. Zillzi se pak začne chichotat.
„Tady není nic k smíchu!“ napomene ho dědeček.
***
Shanny vyplivne pěnu, opláchne kartáček a zahledí se na sebe do zrcadla. Podívá se na svou ruku. Takhle to Thomas udělal? Byla by schopná zrcadlo rozbít? Ne.. Nemyslí na to myslet.
Vyjde z koupelny a míří do pokoje. Kráčí k oknu, aby ho na noc zavřela. Zůstane stát jako opařená. Rychle zatáhne závěsy. Škvírkou pozoruje siluetu postavy, která stojí pod lampou. Má na sobě kapuci, nevidí tomu člověku do tváře.
Zírá na její dům. Přesněji zírá na ní. Do jejího pokoje. Pak se postava otočí a začne kráčet od domu. Shann stojí jako opařená. Pak se probere a běží zavřít dveře do svého pokoje. Zhasne světla, zahučí do peřin a poprvé za celý den
její city explodují. Začne plakat. Pláče a pláče. Dokud neusne.
***
Zdá se mi o Thomasovi. Vidím ho na školním dvoře. Mává mi. Já mu, ale zamávat nestačím. Najednou tam není. Rozplynul se a nevím kam. Je mi smutno..
Probudí mě Krostovo mobil, který vibruje na podlaze. Shit! Usnuli jsme v Jonyho domě. Natáhnu se pro Krostovo mobil a hovor vytípnu, abych se podívala kolik je hodin. Všimla jsem si, ale jména na displeji. Ještě je brzy. Položím telefon
a přitisknu se ke Krostovi. Přehodím přes nás přikrývku a Krosta se ani nehne.
Nini D. stálo na displeji. Nini Dalová. Nejlepší přítelkyně Thomase. A Krostovo bejvalka.
Dnešní herci: @Zillzi , @Já(Vanesa) , @Krosta8 , @_Shanny_ , @NiniCZ
Něco na úvod:
Falkenberg. Příšerné město. Zapadlé, pusté. Odříznuto od okolního světa hustými porosty lesů.
Světu hrozí zkáza, už zase. Není snad nikdo, kdo by mohl zánik světa zastavit. Nebo snad ano?
Je náš svět nečím větším, složitějším, než jen světem? Parta odlišných jedinců je svedena dohromady.
Neví jak se k sobě dostali, ale brzy poznají fakt, že jeden bez druhého se dlouhého života nedočkají.
Přechozí díly:
I. - https://craftmania.cz/tema/jednota-i.19611/
II. - https://craftmania.cz/tema/jednota-ii.19690/
III. - https://craftmania.cz/tema/jednota-iii.19814/
IV. - https://craftmania.cz/tema/jednota-iv.19856/
V. - https://craftmania.cz/tema/jednota-v.20495/#post-155506
Déšť bubnuje na okna. Shanny má pocit, že je v bezpečí domova a kapky deště ohraňují bezpečnou hranici. Tatínek a maminka na ní ustaraně hledí a ona kouká na špagety v talíři.
„Jak je ti, holčičko?“ zeptá se táta.
„Dobrý.“ odpoví stručně Shanny.
Tatínek se na to ptá dnes už po páté a ona nemá sílu odpovědět, že neví jak jí je. Necítí nic. Jako by všechny city utekly z jejího těla. Shanny není ani schopná vnímat rozhovor mezi maminkou a tatínkem.
Její otec je šéf redaktor zdejších novin a zajisté o tom budou psát. Nemá sílu cokoliv namítat. Ignoruje jejich rozhovor, takže jí nevadí, že do něho jen tak vstoupí..
„Je si policie jistá, že jde o sebevraždu?“
„O tom není pochyb.“ odpoví ji táta.
Chudák Nini. Ona stále věří, že byl obětí. Jenže.. on jí opustil dobrovolně. Shann je na něj tak naštvaná. Jak to mohl udělat? Měl kamarádku! Co by ona za to dala.
„Thomas umřel kolem páté, měl v tu dobu schůzku se ředitelkou. Měl vysokou absenci a ona tomu chtěla učinit přítrž.“ řekne otec.
Shanny najednou chápe, proč Nini obvinila ředitelku. Co se na té schůzce dělo?
„Co říká ona?“ zeptá se Shanny.
„Je z toho zdrcená.“
„Ona neviděla známky toho, že je chlapec labilní?“ podiví se maminka.
„Tahle otázka ještě jistě zazní. Odpovědnost školy bude ještě velkým tématem.“
„Nemůžeme se bavit o něčem jiném? Prosím!“ vyprskne Shann.
Přesto, že si uvědomuje, že s touhle konverzací začala ona. Zbytek večeře se mluví o škrtech v novinách, co nového je na klinice. Shann si z rozhovoru nic nepamatuje. Jako by kolem ní jen prošel.
***
Maminka Zillziho si zapálí cigaretu a stále kouše poslední sousto kuřecího řízku. Jídlo pro ní nic neznamená. Je to jen předkrm před nikotinem a dehetem.
Déšť bubnuje na okno a Zillzimu jídlo roste v ústech. V žaludku není místo na nic, kromě stresu. Pokoušel se ještě učit, ale přistihl se, že čte pořád tu stejnou větu. Bojí se, že gymnázium nezvládne.
Pokud chce jít na veterinu, musí mít vynikající průměr, nesmí zaostávat hned na začátku prváku.
„Měl jsem telefon.“ řekl najednou dědeček a zírá na Zillziho. „Znal si toho chlapce?“
„O co jako jde?“ vyprskne maminka.
Oba se na ni podívají.
„Ve škole zemřel jeden kluk, Thomas. Spáchal sebevraždu.“
„A to říkáš až teď?“ zabručí maminka.
Zillzi se podívá na dědečka.
„Nebyl to Thomas, syn Leny?“ pokračuje maminka.
„Který Leny?“
„Farářky!“
„Ano, to byl on.“
„Ha! Typické. Pomáhá ostatním, ale doma je slepá. Jak to udělal?“
„Nevím.“
„Ale udělal to ve škole?“
Do maminky vjel život. Tohle je pro ní skvělé téma k večeři. Konečně někdo taky trpí. Přikloní se k Zillzimu jako by debatovali nad šálkem kávy.
„Kdo ho našel?“
„Dvě holky z naší třídy. Shanny a Nini.“
„Shanny? Novinářovo dcera?“
Dědeček se nakloní k Zillzimu „Chlapče. Byl tenhle Thomas tvůj kamarád?“
„Ne, jen vím kdo to je. Chodil k nám do třídy. Jenže tam moc nebyl.“
„Když je člověk mladý, myslí si, že se svět točí okolo něj a trpí nejvíc.“ řekne maminka. „Nechápou jak snadné to mají. S mými starostmi by byl mrtví za chvilku každý.“
„Mladí to nemají lehké.“ namítne dědeček.
„Ne, čekají, že se jim všechno naservíruje pod nos.“ ušklíbne se maminka.
Zillzi nemůže polknout. Projíždí v něm zlost. Odloží příbor.
„Celý život před sebou. Nemůžu to pochopit.“ pokračuje maminka.
Ale já ano! Chce Zillzi vykřiknout. Kolikrát měl stejné myšlenky, smrt musí být osvobozující. První tahle myšlenka přišla v osmi. Řekl o šikaně učitelům, ty se následně pokoušeli trapičům domluvit a to vedlo ještě k
větší šikaně. Na školním dvoře ho svlékli do spodního prádla a nechali ho tam. Uprostřed zimy. „Příště tě zabijeme!“ řval na něho Elias. Když pro něj přijela maminka, řekl jí, že to byla jen hra. Kdyby se maminka zajímala..
Řekl by jí to. Místo toho dostal vynadáno, že pro něj maminka musela přijet. On ví, jaké to je, chtít umřít. Osm let na to myslí téměř denně. Jenže myšlenku zavrhuje. Jsou tu prázdniny, zvířata a dědeček.
Vystuduje, odejde z města a začne svůj vysněný život jako veterinář.
„Nevíme, jak se tomu chlapci žilo.“ řekne dědeček.
„Jistě, s takovými rodičemi to muselo být těžké.“ kývá maminka.
Zillzi přemýšlí co ho štve víc. Dědeček, který nikdy nikoho nesoudí, nebo maminka, která soudí všechny kromě sebe.
„Myslím tím, že Lena vždycky moc pracovala. A o Risterovi ani nemluvím. Takový farář jako on přece nebude mít čas na svojí rodinu. Jojo, není to tak jak se vždycky může zdát.“ maminka se snaží skrýt jak jí to těší.
„Když děti přijdou na svět.. Jsou nepopsané listy. My dospělí je popíšeme. Když nás opustil Zillziho otec, řekla jsem si, že nikdy nebude muset...“ maminka mluví dál, ale Zillzi ji nemá sílu poslouchat.
Zillzi chce křičet - ty jsi tak hrozně zlá! Nevíš nic o jeho rodině, nevíš nic o něm. Nevíš nic o mě. Nevíš nic o naší rodině. Nemáš právo nikoho soudit. PROSTĚ ZMLKNI!
Srdce mu buší v hrudi. Až teď si všímá, že je ticho.
Maminka zírá na Zillziho s vytřeštěnýma očima. Odkašle si a pokusí se něco říct. Otevře pusu, ale je ticho.
„Co je s tebou Nio? Zaskočilo ti?“ ptá se ustaraně dědeček.
„Mami?“ řekne Zillzi.
Maminka naznačí, že přišla o hlas. Vstane a spěchá do obýváku s krabičkou cigaret. Ozve se televize a kašlání.
Zillzi s dědečkem na sebe zírají. Zillzi se pak začne chichotat.
„Tady není nic k smíchu!“ napomene ho dědeček.
***
Shanny vyplivne pěnu, opláchne kartáček a zahledí se na sebe do zrcadla. Podívá se na svou ruku. Takhle to Thomas udělal? Byla by schopná zrcadlo rozbít? Ne.. Nemyslí na to myslet.
Vyjde z koupelny a míří do pokoje. Kráčí k oknu, aby ho na noc zavřela. Zůstane stát jako opařená. Rychle zatáhne závěsy. Škvírkou pozoruje siluetu postavy, která stojí pod lampou. Má na sobě kapuci, nevidí tomu člověku do tváře.
Zírá na její dům. Přesněji zírá na ní. Do jejího pokoje. Pak se postava otočí a začne kráčet od domu. Shann stojí jako opařená. Pak se probere a běží zavřít dveře do svého pokoje. Zhasne světla, zahučí do peřin a poprvé za celý den
její city explodují. Začne plakat. Pláče a pláče. Dokud neusne.
***
Zdá se mi o Thomasovi. Vidím ho na školním dvoře. Mává mi. Já mu, ale zamávat nestačím. Najednou tam není. Rozplynul se a nevím kam. Je mi smutno..
Probudí mě Krostovo mobil, který vibruje na podlaze. Shit! Usnuli jsme v Jonyho domě. Natáhnu se pro Krostovo mobil a hovor vytípnu, abych se podívala kolik je hodin. Všimla jsem si, ale jména na displeji. Ještě je brzy. Položím telefon
a přitisknu se ke Krostovi. Přehodím přes nás přikrývku a Krosta se ani nehne.
Nini D. stálo na displeji. Nini Dalová. Nejlepší přítelkyně Thomase. A Krostovo bejvalka.
Dnešní herci: @Zillzi , @Já(Vanesa) , @Krosta8 , @_Shanny_ , @NiniCZ
Naposledny upraveno:
_
