Byl jednou jeden muž,
se zvláštím jménem Chemicky.
Nepomáhal ničemuž,
choval se přesto šlechticky.
Žádné zuby, příšerný vzhled,
mastné vlasy, na zádech příšerný hřbet.
Závislý na drogách, den co den,
stejná životní úroveň jako pravěký kmen.
Žádní přátelé, žádné vztahy,
spolupracoval se zloději a vrahy.
Bydlel pod mostem, celý den sám,
jediným přítelem mu byl starý krám.
Jednou večer stihl si jednu dívku oblíbit,
bavili se, smáli se, chystal se ji políbit.
Snad jako by se zdálo, že ona ho ze všeho vyléčí
a jeho život znova roztočí.
Snad jako by vše mohl za hlavu hodit,
nemohlo mu to přeci nijak uškodit.
Nebylo ale určeno, aby to bylo tak prosté,
jeho duše, prostě nikdy nesroste.
Chvíli to vypadalo, že již nebude žít jako dosud,
potkal ho ale strašlivý osud.
Pod úmyslem vycházky,
Byl brutálně zabit jeho ztělesněním lásky.
@Chemicky