Inter
Velmi známý člen
V zajetí studené záře
Skutečný příběh československé bombardovací posádky
ČÁST PRVNÍ
Pronikavé skřípění brzdících kol, mísící se s hromovým burácením motorů těžce naložených bombardérů se rozléhá po letišti. Bombardovací letadla 311. československé peruťe s rozsvícenými polohovými světly se pomalu plazí k flair path. Rozsvícená světla na flair path vytvořila širokou a dlouhou osvětlenou ulici, po které se v krátkých intervalech rozjíždí jeden bombardér za druhým. Brzo vzlétávají do vzduchu jako nadpřirozené jevy až mizí v nekonečné, šedomodré obloze. Na začátku startovací plochy stojí signální vůz, z jehož střechy vyčnívá průhledná kopule, kterou má kontrolní důstojník výhled na letiště a může bezpečně řídit provoz. Jeho starostlivé oči sledují každý startující stroj, dokud nezmizí jako nejasná tečka někde v mlhavém šeru. Žádné letadlo nesmí startovat nebo přistát dříve, dokud mu k tomu kontrolní důstojník nedá světelným signálem svolení. Nedaleko signálního vozu stojí připraven maják, kterým bude osvětlena přistávací plocha letiště pro stroje vracející se z operace. Konečně přichází na řadu náš Wellington. Piloti čekají na zelené světelné znamení, kterým bude oznámen volný start. Zatím svítí červená. Letadlo, startující před námi, se již vznáší daleko nad lestnatým krajem za letištěm. Nyní zazářila zelená a v několika minutách jsme ve výšce 300 metrů. Rázem ze všech členů posádky spadá nervozita. Ve 2000 metrech volá radiotelegrafista pozemní stanice a hlásí nasazení kurzu na východ. Dostává potvrzení zprávy s přáním šťastného návratu. Západ dosud plá krvavým ohněm, ale pomalu pohasíná. Jen málo patrná mlha plyne nad rozlehlým krajem. Připomíná pavučinový závoj napnutý mezi náhodně roztroušenými domky. Noc rozevírá svou náruč nad Anglií, ale měsíc ještě nevyšel.Skutečný příběh československé bombardovací posádky
ČÁST PRVNÍ
Čas se pomalu nese dále. Moře pod pod námi leží černé, sotva k rozeznání. Jen šikmo vpředu dole se matně rýsuje bělavý pruh podél holandského pobřeží. Temné je i nebe nad námi. Jen hvězdy se lesknou. Po hodině a půl letu, když se blížime k holadskému pobřeží, začíná se hlásit první německá obrana. Před námi vybuchují granáty protivzdušné obrany a zpestřují tmavějící oblohu. Dlouhé světelné čáry se táhnou k nebesům. Bombardovací stroj, netečný k těmto smrtícím žihadlům pokračuje dál na své pouti za cílem. Po obou stranách letadla, několik kilometrů vepředu, střelba zesiluje a nespočet německých světlometů křižuje oblohu, ale v prostoru mezi střelbou je klid. Světlomety jako by se vyhýbaly tomuto místu. "Navigátore! Trochu to stočím, abysme se vyhnuli té palbě. Prolétneme tou chodbou, tam se to zdá být dobré." volá pilot. "Dobře, ale řekni mi až se vrátíš znova na kurz. Jakou máme rychlost?" "115* mil," zní odpověď. "OK, 115 mil, ale udržujte ji." žádá navigátor piloty. Čím více se stroj blíží ke klidnému prostoru, který vyhlíží jako tmavá chodba, tím více nabývá střelba po stranách na síle. Úzký srpek právě vycházejícího měsíce stojí na jihu a spoře osvětluje nebe, na kterém se zatím objevily tísíce hvězd. Obloha je bez mráčku. Přední střelec se zpytavě rozhlíží po tmavém obzoru, když jeho pohled utkví na malých, matně se lesknoucích bodech hluboko na zemi. V jeho očích zablýskne. Světla se mu zdají podezřelá. Znova zklopí obličej, a pozorně hledí do jasných bodů. "Haló, tady přední střelec. Zdá se mi, že vidím ztlumené světlomety přímo pod náma!" Po několika minutách mu přichází odpověd: "To nejsou světlomety. Budou to malé potoky, od kterých se odráží měsíční světlo." Zatím vlevo i vpravo daleko od letadla stále křižují oblohu světelné záplavy. Přední střelec je poněkud zmaten klidným ovzduším kolem. "Tak klidně že by nás Frickové** nechali projít?.." myslí si, ale posádce nic neříká.
Ale hned jak se letadlo dostalo nad klidný prostor, vyšlehly tři obrovské modré paprsky světlometů a rozletěly se po obloze. Právě těchto se angličtí letci nejvíce obávají, pro jejich ohromnou sílu, které není možno uniknout. Netrvá více než pět vteřin, a svými oslnivými paprsky zkřižují letoun. Vzápětí se přidávají slabší světlomety a drží svou oběť pevně v kuželech. Nyní si posádka bombardéru uvědomuje, že doslova naletěla německé obraně na trik. Modré světlomety, když vypátraly letoun a umožnily slabším, aby zkřížily bombardér, znovu pohasíná. Budou mít ještě mnoho práce a německá obrana jich nemá nazbyt. Vyžadují příliš mnoho elektrické energie. O několik vteřin později se střelba a světlomety posunují po levé straně dále, a už je přichystána nová chodba, která má zlákat další letadla, nemající tušení o nebezpečí v této lví jámě. "Pěkně nás ti holomci doběhli..." je slyšet prvního pilota. Z posádky nikdo neodpovídá.
Situace je velmi vážná. Záře světlometů je oslepující. Zadní střelec se neodvažuje pohlédnout dolů, aby nebyl oslepen v kritickém okamžiku, který na sebe nenechá dlouho čekat. Strnule obrací oči k obloze, která se mu jěví jako jasně modrá clona. Po levé straně se zatím odehrává podobné divadlo. I tam měl nepřítel se svým novým představením stejný úspěch. Jen o několik metrů výše třpytí v záři světlometů jako stříbrná muška další oběť. Před malou chvílí klidný kraj vyhlíží jako hustý les, jehož kmeny i větvě jasně září. Letadlo pokračuje na pohled klidně ve své cestě, ale uvnitř je posádka svírána těžkými obavami. "Co bude teď?" je myšlenkou každého z šesti mužů. Navigátor v našem stroji pozoruje, že se mu kompas rychle stáčí. Tužky, které měl na stole, vyletěly do vzduchu. Pomalu letí ze stolu vzhůru, kde se jakoby drženy neviditelnou silou na chvíli zastaví, ale vzápětí jsou prudce vrženy na podlahu. Rozpřaženýma rukama se navigátor zoufale snaží udržet mapy a přístroje na stole. "Hrome, co to děláte?!" křičí na piloty. Zatímco byl zabrán do práce se svými přístroji a mapami, ušlo jeho pozornosti, že je stroj zachycen ve světlometech. Jeho kabina je oddělena od ostatních členů posádky, takže není obtěžován paprsky. Pilot se snaží dostat bombardér ze světlometů a divoce obrací těžce naložený stroj střídavě na obě strany. Vzápětí tlačí letadlo prudce dolů a znovu vzhůru. Stroj se zmítá a kroutí, ale všechny pokusy osvobodit se ze zlověstné záře světlometů jsou marné. Zbývá ještě jedna možnost. Odhodit bomby, aby se letadlo odlehčilo a umožnilo mu prudší manévrování. Ale posádka se nechce vzdát tak lehce. Je rozhodnuta pokračovat a za každou cenu dosáhnout cíle. Vždyť bojovali o svoje životy již za horších podmínek.
Po pravé straně měla nepřátelská lest další úspěch. Třetí bombardér zazářil ve světlometech. Na obzoru není ani známky po jediném výstřelu německých Flaků***. Není pochyb, obranu převzali stíhači ve spolupráci se světlomety. Který ze tří terču si stíhači vyberou jako první? Vše záleželo na nich. Teď se můžou hrát s bombradéry jako kočka s myší. Vědí, že piloti a střelci bombardéru jsou oslněni a nemůžou se bránit. S největší pravděpodobností provedou útok zespodu. Při útoku zhora nebo v horizontu by mohl být jejich stroj zachycen světlomety a zpozorován. Klid na obzoru drásá nervy. "Kdyby aspoň byla blízko nějaká střelba, ve které by bylo možné setřást stíhače..." uvažuje pilot. Ten by jistě tolik neriskoval, aby následoval bombardér do vlastní palby. Posádka měla zkušenost, že i ta nejintenzivnější palba je bezpečnější než tyto světlomety a stíhači kolem. I kdyby byl letoun zasažen, což je možné, stále zbývá naděje na návrat. Stalo se jim mnohokrát, že se bombardér vrátil těžce poškozen, když byla vrtule ustřelena, část křídla uražena, letadlo bez podvozku děravé od střel jako řešeto, se zraněnými nebo mrtvými, a přece se vrátilo. Pozotnost pilotů a střelců je náhle upoutána na dva rudé záblesky světelných raket v blízkosti bombardéru po levé straně. Není pochyb, že rakety vypustili noční stíhači, aby upozornili svou protileteckou obranu, že jsou připraveni k útoku. Brzy na to je první díl této hry ukončen.Několik světelných proudů střel vyšlehlo proti jednomu z našich strojů ve světlometech. Vzápětí rozrazila vzduch úžasná exploze. Vybuchující pumy, kterými byl letou naložen, světelné rakety, hořící benzin a olej, to vše zbarvilo na okamžik oblohu do ruda. V záři plamenů je vidět nekolik tmavých předmětů, jak s ostatními zbytky letounu padají k zemi. Tyto tmavé, hořící předměty patřily ještě před několika okamžiky mezi bojovníky za svobodu a životy druhých. Tito mužové dobojovali. Zemřeli, druzí převezmou jejich úkol a snad obětují život i oni. Trpkost zalila duši střelcovu při pomyšlení na ztracené kamarády.
* 115 mil = 184 km
** Frickové = Němci, na%%sti
*** Flak = německé původně protiletadlové dělo, Flak znamená Flugzeugabwehrkanone - tj. kanón protiletecké či protiletadlové obrany
Zdroj: Vpřed! 1947, z deníku čs. letce
No nic, za chyby se omlouvám, zatím se mějte
Inter
